Koněv drtil nacisty díky Ukrajincům. Sověty namíchl život německých civilistů
První ukrajinský front byl na jaře 1945 největší údernou silou Rudé armády. V jeho čele stál maršál Sovětského svazu Ivan Stěpanovič Koněv, budoucí formální osvoboditel Prahy a v roce 1956 likvidátor maďarského protisovětského povstání. V lednu 1945 ale měl Koněv před sebou ještě úplně jiné cíle – musel porazit Němce ve Slezsku a probít se k Berlínu.
Ze 60 kilometrů dlouhého předmostí na Visle u Sandoměře vyrazily 12. ledna Koněvovy armády se zničující silou. Odhadem 420 hlavní na 500 metrů spustilo dělostřeleckou přípravu, po níž se daly do pohybu pěší úderné oddíly obsazující pozice otřesených Němců. Za nimi vyrazily tankové divize vyzbrojené tanky T-34, samohybnými děly a těžkými tanky IS-2. Koněv měl k dispozici 1,1 milionu mužů, z toho 750 000 jich patřilo k bojovým jednotkám, kteří německé jednotky generála Fritze-Huberta Gräsera přečíslovali v poměru 7:1.
V této ohromující síle měli hlavní slovo Ukrajinci. V letech 1943-44 Rudá armáda rekrutovala více než 3 miliony Ukrajinců, aby bojovali proti nacistickému Německu. Bylo to 10 procent tehdejších obyvatel Ukrajiny, v případě Volyně dokonce 16 %. V rámci čtyř ukrajinských frontů tvořili Ukrajinci 60-80 % všech vojáků.
Festung Breslau
Efektivita jednoho z největších jednotlivých úderů druhé světové války se vyvíjela podle plánu: Sověti postupovali 25–40 kilometrů denně a oslabené německé divize v rovinatém a zmrzlém terénu doslova válcovaly. Našly se ale i výjimky. Jednou z nich byla obrana metropole Slezska Vratislavi (německy Breslau). Zdejší posádka čítající zhruba 30 000 obránců z řad wehrmachtu a kolem 15 000 příslušníků různých jednotek včetně oddílů SS, Volkssturmu a Hitlerjugend změnila město v obtížně dobytnou pevnost nazývanou Festung Breslau, zabarikádovala ulice a mimo jiné srovnala několik bloků domů se zemí a vytvořila uvnitř obklíčené enklávy provizorní letiště.
Vratislavská posádka se vzdala až 6. května 1945, tedy už po pádu Berlína a několik dnů po smrti Adolfa Hitlera. Není nutno dodávat, že Vratislav, v níž žilo před válkou kolem půl milionu obyvatel, se hlavně kvůli drtivé převaze sovětského dělostřelectva změnila v moře trosek.
Koněv s ukrajinským frontem likvidoval Němce jednoho po druhém Zdroj: Getty Images
Koněvova ulice v Praze Zdroj: Profimedia.cz
Socha maršála Koněva v Bubenči - září 2019 Zdroj: Se souhlasem Topiho Piguly
Německý vězeň si čte svůj leták Zdroj: Getty Images
Spojenci lákali Němce na barevné zpracování Zdroj: Getty Images
Až do konce války byl Hamburk cílem dalších nálet Zdroj: Getty Images
Trosky vybombardovaného centra Hamburku Zdroj: Getty Images
Trupy nedokončených ponorek ve zničených loděnicích Blohm Voss Zdroj: Getty Images
Setkání vojáků americké a sovětské armády poblíž Torgau v Sasku. Zdroj: Profimedia.cz
Násilnosti na Němcích
Během postupu sovětských jednotek docházelo nejen ve Slezsku k násilí na civilním obyvatelstvu včetně programového znásilňování německých žen. Podobné excesy byly podle německého historika Jörga Baberowskiho důsledkem vzteku, který obyčejní sovětští vojáci cítili vůči německému civilnímu obyvatelstvu i vůči bohatství, ve kterém žili. Baberovski v dokumentu 100 dní do kapitulace říká: „V dopisech domů často psali: Němcům tady teče voda přímo ze stěny, mají porcelán a na oknech záclony. Co, proboha, mohli pohledávat u nás?“
ZDROJ: Warfare History Network, Britannica