Proč a jak zanikla mayská města? Hororový příběh je plný dětských obětí a otrávené vody
Všechny mayské nížiny potkal kolem roku 1000 stejný osud: úpadek měst. Lidé je opustili a les se ujal své vlády. Systém bohatých a mocných měst klasického mayského období ohraničeného roky 300 a 900 n. l. se zhroutil a zbývající obyvatelé se přesunuli k moři v severní části poloostrova Yucatán. Vědci se dnes domnívají, že hlavní příčinou tohoto úpadku bylo sucho spojené s klimatickou změnou. Jenže sucho v tom zřejmě zdaleka nebylo samo.
Když Mayové dorazili do nížinných oblastí Yucatánu, rostl zde bujný tropický les. Mayové na něm byli závislí, kromě jiného jim poskytoval dřevo na přípravu pokrmů ze tří základních plodin, jimiž byly kukuřice, fazole a tykev. „Jídlo se muselo připravovat každý den. Jedním z hlavních zdrojů bílkovin byly fazole, které se ale dají jíst pouze vařené. Mayové neměli žádnou možnost skladovat potraviny delší dobu, takže (v případě jednotlivého města) se každý den vařilo pro 50-100 tisíc lidí, a to si žádá spoustu palivového dřeva,“ vysvětluje v dokumentu Proroctví Mayů: Pád říše na Prima ZOOM archeolog a botanik David Lentz.
Přečtěte si také: Expedice Neuron objevila jedno z nejstarších mayských měst
Výroba vápence
Dalším oborem náročným na palivové dřevo byla výroba vápna z místního vápence. Vápno se používalo na dláždění náměstí a na stěny chrámů a paláců. Nátěr povrchů vápennou omítkou umožnil hydroizolaci budov a izolaci nádrží na dešťovou vodu. Vápenec se pálil 20 hodin při teplotě kolem 800 °C, což si vyžádalo ohromné množství paliva.
Neustále rostoucí potřeba energie vedla k důsledkům, s nimiž Mayové nepočítali. „Kolem 8. století našeho letopočtu vymýtili 60-70 procent lesa,“ říká Lentz. Důsledkem byla velká ztráta vody a pravděpodobně se změnila i vzdušná vlhkost. Mayové tím částečně přispěli k období sucha, které je postihlo v 9. století.
Méně vláhy a více slunce
To, že se začala dramaticky zmenšovat plocha lesů, vědci odvozují z rostoucího množství pylu kukuřice na úkor pylu stromů zachyceného v jezerních sedimentech. Mayové tak byli svým odlesňováním spoluzodpovědní za změnu klimatu. S ubývajícím počtem stromů totiž ubývaly i srážky – louky a zemědělské plodiny na rozdíl od stromů předávají do atmosféry mnohem méně vlhkosti.
Dalším katastrofickým dopadem odlesnění krajiny je nižší pohlcování tepla. Lesy dokážou zachytit mnohem více sluneční energie než obdělávaná pole. V důsledku kácení stromů se tak do atmosféry vracelo stále více slunečního záření, čímž se klima ještě více vysoušelo. Podle klimatologů se celkový roční úhrn srážek mohl snížit o 5-15 procent.
Paleoklimatologové ale identifikovali i další příčiny sucha, které Maové ovlivnit nedokázali. Jejich civilizaci postihly změny v intertropické zóně konvergence, což je prostor tlakové výše nacházející se na úrovni rovníku, který se v závislosti na sezóně pohybuje od severu k jihu. Přechod této výše přináší silné období dešťů, jenže tento meteorologický rovník už 30 let nevystoupil na úroveň Yucatanu, takže žádné srážky nepřišly. Pro civilizaci, jejíž populace je závislá hlavně na kukuřici, se v takém případě situace stala neřešitelnou.
Jak utišit hněv bohů
Důsledky byly děsivé. Docházela pitná voda a úroda byla špatná. Nastal nedostatek potravin i palivového dříví. To vše vedlo k poklesu porodnosti a růstu úmrtnosti obyvatel měst. Aby vládnoucí elity uspokojily evidentně rozhněvaná božstva, pustila se města do budování dalších a dalších nákladných staveb.
Na vrcholcích chrámů probíhaly obřady s lidskými obětmi k usmíření boha deště Chaaca, který byl zobrazován se sloním chobotem. Lidské oběti probíhaly po celou dobu existence mayské civilizace, v obdobích sucha ale dostávaly masový charakter. Často byly obětovány desítky lidí najednou, zvláštní význam měly oběti dětí, zejména dvojčat. Ani to ale nepomáhalo.
Mohlo by vás také zajímat: Archeologové objevili neznámý mayský palác na východě Mexika. Je starý více než tisíc let
Útěk z měst
Neschopnost vládnoucích elit přivolat déšť a nasytit obyvatelstvo nakonec vedla k povstáním a bojům mezi městy. Na konci klasického období tváří v tvář klimatické katastrofě a zhroucení tradičního mocenského uspořádání nezbylo obyvatelům nic jiného než z měst uprchnout. „Lidé vyčkávali co nejdéle, ale když třetí, čtvrtý rok po sobě nepršelo, museli odejít. Pravděpodobně měli za to, že se vrátí, ale když sucho trvá přes dvacet let, lidé ztratí spojení s místem, které opustili, takže počínaje rokem 900 se už nikdo nevrátil,“ popsal okolnosti zániku mayských měst archeolog Kenneth Seligson, autor knihy Mayové a klimatická změna (Oxford University Press 2023).
Mayové navíc zřejmě ke stupňující se krizi zaujali poměrně rezignovaný postoj, jehož příčinou mohly být jejich skvělé znalosti astronomie a astrologie. „Jistá proroctví naznačují, že v určitém okamžiku dojde ke krizi,“ charakterizoval tuto stránku konce vrcholné mayské civilizace archeolog Julien Hiquet působící na pařížské Sorbonně. Jde především o jeden z dlouhých cyklů, který Mayové pojmenovali baktun. Ten trval 400 let a podle Hiqueta měl nastat v roce 830 n. l. Příchod sucha právě v této době mohl Maye ubezpečit o nevyhnutelnosti krize.
Otrávená voda
David Lentz z univerzity v Cincinnati ale k teorii o suchu způsobeném odlesňováním a změnou klimatu coby hlavní příčině úpadku mayské městské kultury nabídl vlastní vysvětlení. Deset let studoval město Tical, kde nasbíral množství vzorků DNA odebraných z půdních sedimentů. Jejich analýza měla pomoci detekovat různé rostlinné druhy. K překvapení týmu ale sekvenace jednoho ze vzorků odebraných z nádrže na vodu prokázala vážné znečištění, a to v podobě několika vln bujení modrozelených řas. „Našli jsme zejména dva velmi nebezpečné druhy. Jde o planktothrix a microcystis. Obě tyto řasy produkují smrtící toxiny. Jedna kapka na jazyku vás může zabít,“ popsal Lentz.
Tyto neurotoxické smrtící bakterie způsobily, že voda nebyla pitná ani po převaření. Nejvíce kontaminované nádrže se přitom nacházely v chrámu a v paláci. Podle výzkumníků mohli tyto bakterie přenést z řek ptáci pijící z nádrží při nedostatku dešťových srážek.
Kromě toho vědci prokázali ve vodních rezervoárech i přítomnost rtuti, což souviselo s používáním rumělky, tedy síranu rtuťnatého, krvavě rudého pigmentu používaného k výmalbě chrámů. Mayové si tak zřejmě nevědomky sami otrávili své zásoby vody v centrech moci. „Má to vliv na nervový systém a může se z vás stát blázen, opravdový šílenec. To mohlo ovlivnit schopnost nejvýše postavených správně se rozhodovat a také způsob jejich jednání s poddanými,“ upozornil Lentz na děsivé důsledky kontaminace vody.
Zdroj: NOAA, Archeology Magazine
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
