Mayský kalendář byl konečně rozluštěn, 819denní cyklus již není záhadou

O nejnovější průlom se zasloužili vědci v Tulane University v New Orleans, kteří se na legendami opředený kalendář podívali z mnohem většího nadhledu než kdokoliv před nimi. Ukázalo se totiž, že již dříve známý 819denní cyklus se shoduje s planetárními cykly, ovšem až poté, kdy je sledujete v rozmezí dlouhých 45 let. Svou studii publikovali vědci ze zmíněné univerzity v odborném časopise Ancient Mesoamerica a uvedli, že prodloužením kalendáře na 20 period po 819 se konečně objeví vzorec, v němž lze najít synodické periody ze Země viditelných planet.

Jednodušeji to znamená, že Mayové vzali 45letý pohled na uspořádání planet a doslova jej zakódovali do svého kalendáře, aby si nad ním badatelé po staletí lámali hlavu. Poměrně rychle se přišlo na to, že kalendář souvisí s pohyby planet, zejména s jejími synodickými obdobími, která vizuálně „vracejí“ danou planetu na stejné místo na obloze tak, jak ji pozorujeme ze Země. Každá planeta se však pohybuje odlišně a sladění více planet do pouhých 819 dní se nezdálo být možné. Prodloužení na oněch 20 period však dává pozorovací dobu 16 380 dní a do ní se už planety „vejdou“.

Mohlo by vás zajímat: Mayové sekali hlavy i rozervávali hrudníky. Podívejte se, co provedli oběti po krvavém rituálu

Výchozí planetou byl Merkur, protože jeho synodická perioda činí 117 dní a ta se přesně sedmkrát vejde do 819denního cyklu. Mars pak má periodu dlouhou 780 dní a pravděpodobně vás už nepřekvapí, že i v tomto případě se do již prodloužené pozorovací doby 16 380 objeví Mars na obloze přesně jedenadvacetkrát. Venuše pak potřebuje sedm period, aby se shodovala s pěti 819denními cykly, Saturn pro změnu třináct period, aby se vešel do šesti cyklů celého kalendáře a nakonec Jupiter, který potřebuje 39 period, aby vyplnil 19 cyklů.

Zdroj: Popular Mechanics, Ancient Astronaut Archive