Přehlížení hrdinové Anthropoidu nepomohli jen atentátníkům. Nacistům jejich popravy nestačily

Když Gabčík s Kubišem spáchali úspěšný atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha a povedlo se jim uprchnout, rozpoutal se na ně okamžitě hon. Nacisté vyhlásili stanné právo, vypálili Lidice a Ležáky a zavraždili několik tisíc Čechů. K nalezení parašutistů si tím ale nacisté nijak nepomohli… dokud do sídla gestapa v Petschkově paláci nepřišel Karel Čurda a nezradil je, a spolu s nimi všechny, co jim pomáhali.

Příběh operace Anthropoid, strašlivé nacistické pomsty i marný boj výsadkářů v nacisty obklíčeném pravoslavném kostele Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze je velice známý. O hrdinech, kteří se v něm objevili, dá se říct, „ve vedlejší roli“, se ale mluví už méně často. A to je veliká škoda, protože biskup Gorazd, kaplan Petřek, farář Čikl a Jan Sonnevend si za svoje hrdinství pozornost rozhodně zaslouží. Nejenže se rozhodli ignorovat obrovskou odměnu, která by jim od nacistů za zradu atentátníků náležela, ale věděli také, že za svoji statečnost pravděpodobně zaplatí velmi krutou daň.

Pomáhali, i když je to mohlo stát život

Vzhledem k tomu, že nacistická okupace znamenala velkou ránu pro lidi všech vyznání, není zas tak překvapivé, že se pravoslavná církev do odboje zapojila; Gorazd, Sonnevend, Čikl a Petřek ale vyloženě riskovali životy.

Václav Čikl spolu s Vladimírem Petřekem byli vysvěcenými kněžími, a mohli tak vystavovat křestní listy. Zachránili tak mnoho pronásledovaných Židů – obstarávali jim falešné osobní doklady. Na začátku války ukrývali odbojáře a zapojili se i v případě ukrývání parašutistů v roce 1942. Byl to právě Vladimír Petřek, který se o ně staral nejvíc, dokazují to dochované dokumenty gestapa. „Kaplan dr. Petřek, který celou péči o atentátníky a agenty organizoval, šel ve své osobní pomoci tak daleko, že chodil vlastnoručně vyprazdňovat vědro s exkrementy, jež sloužilo jako nouzový záchod,“ stojí v nich.

Gestapáci si pro něj přišli 18. června ve čtyři ráno. U výslechu ho surově zbili a pak ho přivlekli do kostela, kde mu nařídili, že musí parašutisty vyzvat, aby se vzdali. Udělal to, ale jen velmi vlažně, a vysloužil si odpověď: „My jsme Češi. My se nikdy nevzdáme!“

S nápadem v kryptě kostela parašutisty ukrýt nicméně původně přišel předseda starších pravoslavné církve Jan Sonnevend, který byl s odbojáři v kontaktu už dlouho předtím. Povedlo se mu úkryt zakonspirovat tak, že samotný biskup Gorazd, vlastním jménem Matěj Pavlík, se o něm dozvěděl až po vypálení Lidic. Gorazd tehdy trval na tom, že musejí parašutisty přemístit na bezpečnější místo, ale k tomu už nikdy nedošlo; nacisté je kvůli Čurdovi našli dřív. Když Sonnevenda a Čikla gestapáci zatkli, biskup Gorazd se jim přihlásil sám a snažil se vinu za ukrývání parašutistů vzít na sebe. Gestapo ale nehodlalo nechat nikoho jít, a tak jediné, čeho dosáhl, bylo, že ho potkal stejný osud jako Sonnevenda, Čikla a Petřeka.

Po zatčení a krutém bití a mučení všechny 3. září 1942 nacisté postavili před zinscenovaný veřejný tribunál, jehož rozsudek byl už předem jasný: smrt. 4. září před zbraně popravčí čety na Kobyliské střelnici nastoupil Sonnevend, Čikl a biskup Gorazd, o den později nacisté tamtéž zastřelili i Vladimíra Petřeka. Trestu nakonec neunikl ani kostelník Václav Ornest a manželky Jana Sonnevenda a Václava Čikla, které nacisté popravili v koncentračním táboře Mauthausen. Brzy nato nacisté tuto církev úplně rozpustili, její majetky zkonfiskovali a chrám Cyrila a Metoděje přetvořili na skladiště.

Svatořečení

Komunistickému režimu se pochopitelně chvála duchovních moc nehodila do krámu, a tak se stalo, že se uznání hrdinům dostalo až dlouho po válce. Biskup Gorazd byl v roce 1987 svatořečen a v roce 2020, mimochodem právě v chrámu sv. Cyrila a Metoděje, Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku svatořečila i Jana Sonnevenda, Václava Čikla a Vladimíra Petřeka. Jejich památku si věřící budou připomínat 5. září, na výročí smrti posledního z nich.

Zdroj: Christnet