Kolaborant Karel Čurda nezradil jen Gabčíka s Kubišem. Opravdu byl nestálý a obdivoval Hitlera?

Operace Anthropoid, kterou na území okupovaného Československa provedli příslušníci exilové armády Jozef Gabčík a Jan Kubiš, patří k nejzásadnějším činům našich dějin. Akce, při níž byl zlikvidován zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich, však nemá pro zmíněné vojáky a další parašutisty operující v tehdejším protektorátu šťastný konec.

Byli udáni svým spolubojovníkem a přítelem Karlem Čurdou, jehož jméno se vžilo jako obecné synonymum zrady. Jaký ale Karel Čurda vlastně byl, co vedlo k jeho zhroucení, kolaboraci s nacisty a následné popravě? Historikové se dodnes nemohou shodnout, jisté však je, že až do osudné operace nic nenasvědčovalo tomu, že by se z Čurdy měl stát zrádce.

Příkladný voják

Karel Čurda se narodil 10. října 1911 v obci Stará Hlína nedaleko Třeboně. Studiu příliš nedal – vychodil pouze základní školu a před nástupem na povinnou vojenskou službu pracoval jako zedník. V armádě se ale zhlédnul, absolvoval několik poddůstojnických kurzů a u 29. pěšího pluku se rozhodl zůstat i po skončení povinné části své služby.

Propuštěn byl z armády po pěti letech, konkrétně v roce 1938, kdy se už nad Evropou stahovala mračna a svět spěl ke druhé světové válce. Když přišla německá vojska do Československa, byl jedním z prvních, kdo s vidinou následného boje uprchl do Polska, odkud odešel do Francie a připojil se k cizineckým legiím. Do bojů však nestihl zcela zasáhnout a před německými vojáky prchnul v roce 1940 do Velké Británie.

Zde se zúčastnil parašutistického výcviku a na začátku roku 1942 byl zařazen do skupiny Out Distance spolu s Adolfem Opálkou a Ivanem Kovaříkem. V březnu téhož roku byli vysazeni na území protektorátu s cílem sabotovat plynárny v Praze-Michli, pomoci skupině Silver A s vysílačkou a následně se připojit k odboji, provádět další sabotáže a navádět spojenecká letadla na cíle pomocí radiomajáku Eureka.

Nic z toho se ale neuskutečnilo, protože Out Distance začala zraněním Opálky, ztrátou veškerého materiálu a sebevraždou Kovaříka v bezvýchodné situaci, když jej obklíčilo gestapo. Tohle všechno mělo formovat Čurdovo rozpoložení a zažehnout v něm strach i obrovskou míru stresu, kvůli kterému se s největší pravděpodobností rozhodl kolaborovat a vyzradit důležité informace gestapu.

16 dní po atentátu na Heydricha nacisté stále nemají stopu k pachatelům, 12. června 1942 proto protektorátní ministr Emanuel Moravec vyhlašuje na shromáždění v Brně amnestii pro spolupracovníky i pachatele atentátu. Té 16. června využije Karel Čurda: https://t.co/lHAp8lqbVT pic.twitter.com/0Ji28RsXYp

— Paměť národa (@Pametnaroda) June 12, 2018

Narůstající tlak

Karel Čurda se po rozpadu Out Distance přesunul do rodné Nové Hlíny. Pohled na to, co se dělo v nadcházejících dnech – kdy zároveň došlo na likvidaci Heydricha i vypálení Lidic – se však v minulosti měnil a nejnovější studie vykreslují Čurdu v trochu jiném světle, než v jakém byl takřka bez ptaní ještě před několika lety odsuzován za svou zradu. V roce 2013 přišel historik Jiří Plachý z Vojenského historického ústavu s novou studií, v níž předložil nové argumenty, které působily ve spojitosti s dosavadním výkladem Čurdova selhání velmi odvážně.

Ačkoliv Plachý nepopírá Čurdovu roli coby konfidenta gestapa, který se zasloužil o smrt stovek lidí z odboje, jeho popis je v rozporu se vžitým názorem, že Čurda měl inklinovat k nestálosti a potenciální zradě už od narození. Asi nejdůležitějšími na práci Jiřího Plachého jsou důkazy, že domnělý dopis zaslaný československými vojáky v Británii exilovému ministru obrany Sergeji Ingrovi je podvrh.

Právě tento dopis, který za neexistující označil i Jiří Pavel, jeden z posledních pamětníků poměrů v Čurdově rotě, totiž měl upozorňovat na jeho závadné chování, a dokonce obdiv k Hitlerovi. Plachý ovšem přesvědčivě dokázal, že dopis je padělek a má zcela smyšlené podpisy.

Chybělo málo

Naopak, Karla Čurdu jeho velitelé před válkou i během ní hodnotili dobře. Spolu s ostatními vojáky zapadal do skladby uvědomělých mladých lidí, kteří chápali význam vyššího dobra a nechybělo mu odhodlání pustit se do operace, jejíž výsledek mohl mít fatální následky. Také jeho velitel Adolf Opálka neměl k Čurdovi žádné výhrady a podle Plachého chybělo jen velmi málo k tomu, abychom na rodáka z Nové Hlíny vzpomínali jako na hrdinu.

Jenže právě okolnosti jako přesun domů, dění v Praze, tlak rodiny nebo velký strach, že by se osud Lidic mohl opakovat i v Nové Hlíně, nakonec měly Čurdu zlomit a přinutit jej vydat se osudného 16. června 1942 na ústředí pražského gestapa. O pouhé dva dny později obklíčili vojáci kostel Cyrila a Metoděje, v němž byli ukryti parašutisté, a zbytek už je historie.

Čurda ale díky amnestii vyhlášené pro ty, kdo přispěli k dopadení atentátníků, žil v Praze dál. Obdržel část slíbené odměny z 2 milionů říšských marek, změnil si jméno na Karl Jerhot a oženil se s Němkou, s níž měl syna. S gestapem i nadále spolupracoval a nese hlavní vinu na tragickém osudu skupiny Antimony a na zatčení Františka Pospíšila ze skupiny Bivouac.

29.4.1947 byli v Praze na Pankráci popraveni oběšením
v 11:45 Viliam Gerik (ZINC)
v 11:57 Karel Čurda (OUT DISTANCE) pic.twitter.com/FAt1pr0JUG

— simtefamily (@simtefamily) April 29, 2018

S blížícím se koncem války nicméně Čurda chápal, že v Československu zůstat nemůže a pokusil se o útěk v Manětíně, který tehdy stál na hranici protektorátu. Byl však zatčen a v dubnu 1947 odsouzen k trestu smrti oběšením. Poprava Karla Čurdy proběhla v Pankrácké věznici s tím, že bývalý voják ve svém závěrečném prohlášení odmítl žádat o milost. Podle Plachého pro něj měla být poprava ve skutečnosti velkou úlevou.

ZDROJ: Dalibor Vácha: Smrt na kůru