Jozef Gabčík byl hrdinou dávno před Anthropoidem. Sabotoval nacisty a chtěl být pilotem

Den 27. května 1942 se do historie Československa nesmazatelně zapsal spácháním atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Operace Anthropoid byla vrcholem protinacistického odboje a jména jako Jan Kubiš, Josef Valčík, Jan Hrubý nebo Jozef Gabčík si každoročně připomínáme právě se vzpomínkou na atentát. Neměli bychom však zapomínat ani na osobní příběhy jednotlivých členů operace, které k sobě svedla touha nevzdat se a proti nacismu bojovat.

Ze zámečníka vojákem

Jedním z nejdůležitějších členů skupiny Anthropoid byl Jozef Gabčík – právě on měl ze svého samopalu střílet na Heydricha, i když tomu osud nakonec chtěl jinak. Gabčík se narodil 7. dubna 1912 v tehdejším Rakousku-Uhersku ve vesnici Poluvsie nedaleko Rajeckých Teplic. Jeho otec byl dělník, který však za prací jezdil do Spojených států či Argentiny, zatímco matka byla v domácnosti a starala se nejen o Jozefa, ale také o tři jeho sourozence. Gabčík se po absolvování obecné školy na Slovensku rozhodl odejít do Česka, kde se následně v letech 1927–1932 vyučil kovářem a zámečníkem.

Jeho další studia už pokračovala pod taktovkou československé armády, do které v rámci své vojenské služby vstoupil v říjnu 1932. Jeho posádka se nacházela v Košicích, poddůstojnickou školu však studoval v Prešově. Dva roky se věnoval studiu a s velmi dobrým prospěchem získal hodnost desátníka.

Že se Gabčíkovi armádní kariéra zamlouvala, podtrhuje i fakt, že se po dvou letech vojenské služby rozhodl na svou žádost v uniformě setrvat. Konkrétně do roku 1937, kdy z aktivní služby vystoupil a dále už pokračoval jen jako civilní zaměstnanec armády. Krátce pracoval v továrně na bojové plyny u Žiliny, měl však nehodu, plynů se sám nadýchal a po rekonvalescenci byl přeložen do vojenského skladu nedaleko Trenčína.

To už se ovšem schylovalo k okupaci Československa, na kterou Gabčík bezprostředně reagoval sabotáží na přepravních zásobnících při předávce skladu do rukou německé armády. Tento krok v podstatě určil, jakou roli Gabčík ve druhé světové válce sehrál, protože souběžně se začátkem okupace byl pronásledován a hrozilo mu zatčení.

Začal se tedy na území okupované země skrývat, aby 6. června 1939 uprchl do Polska. Vyhledal československou vojenskou skupinu, v níž se poprvé setkal s Janem Kubišem, s nímž následně odplul do Francie s vidinou vstupu do cizinecké legie. To se dvojici úspěšně podařilo. Po pádu Francie v létě 1940 byla následně evakuována s ostatními jednotkami do Velké Británie, kde se chtěl Gabčík stát pilotem.

Anthropoid

Jeho přání ale britská armáda nevyhověla, a tak se Gabčík i s Kubišem a dalšími zúčastnili výcviku pro plnění úkolů zvláštního určení, kam přirozeně spadala i sabotáž, parašutistický výcvik, kurzy střelby či nakládání s výbušninami a vlastní sebeobrana. Postupně se celá skupina dozvěděla, kdo bude cílem jejich budoucí mise, jejímž velitelem byl určen právě Gabčík. Mise, která vstoupila do dějin jako operace Anthropoid, je velmi dobře zdokumentovaná, a to nejen na ploše historických pramenů, ale také filmů či populárně naučných knih. Gabčíkovi s Kubišem se i přes nečekané problémy podařilo na Heydrichovo auto zaútočit, zastupující říšský protektor na následky zranění zemřel a Gabčík se musel spolu s dalšími výsadkáři skrývat před zatčením a jistou smrtí.

Osudným dnem se jim stal 18. červen 1942, kdy byla celá skupina po zradě Karla Čurdy a jeho udání odhalena v kostele Cyrila a Metoděje v Praze. Po krátkém, ovšem stále marnějším vzdoru se Gabčík rozhodl pro sebevraždu, aby nepadl do zajetí, a ukončil tak kapitolu nejsilnějšího vzdoru Československa proti nacistickému agresorovi.

ZDROJ: J. Čvančara: Nevzdáme se, nikdy!