Začátek operace Anthropoid neprobíhal hladce. Kdo parašutistům poskytl pomoc po seskoku?

Operace Anthropoid se stejně jako její stěžejní muži, Josef Gabčík a Jan Kubiš, zapsala do historie, když splnila svůj účel ukázat nacistickému Německu, že se Československo nesmířilo s okupací, která vyústila ve vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava. Samotná operace byla zahájena 28. prosince 1941 a už o den později okolo půl 3 ráno se československý výsadek dostal na svou domovskou půdu, kde měl za úkol odpravit ze světa říšského protektora Reinharda Heydricha. Přípravy však započaly již téměř o tři měsíce dříve, kdy dokonce Kubiš nebyl ještě ani pověřen provedením akce.

Počátky sebevražedné mise

2. října 1941, kdy přípravy započaly ve spolupráci s britskou SOE, totiž úkol padl na rotmistra Gabčíka a rotného Karla Svobodu s tím, že ideální termín provedení by byl 28. říjen, tedy den výročí vzniku Československé republiky. Ačkoli byla operace detailně plánována, neustále ji provázely komplikace. Nejenže se samotný výsadek musel provést až napotřetí, a tudíž na něj došlo až s dvouměsíčním zpožděním, Svobodu musel nahradit Kubiš poté, co se jeho kolega při cvičném seskoku zranil a nebyl pro operaci způsobilý.

Přípravy samotné probíhaly v maximálním utajení, kdy celý plán, jenž měl působit jako ojedinělý a nečekaný výpad odboje, znaly jen čtyři osoby. Ty si navíc byly vědomy, že se jedná de facto o sebevražednou misi. I když ani Gabčík s Kubišem možná nečekali, jak rychle po dopadnutí na československou půdu se situace zašmodrchá.

Už samotný výsadek z letounu Handley Page Halifax Mk.II NF-V nabral zpoždění, přičemž historik Zdeněk Špitálník se v rozhovoru pro CNN Prima News domnívá, že mohlo jít o důsledek střetu s německými stíhacími letouny. Po dopadu Gabčík s Kubišem zjistili, že se nacházejí zhruba 100 km od místa původně plánovaného seskoku, a Gabčík si navíc poranil nohu a musel být ošetřen.

Pomoc Boží

První pomocnou ruku našli parašutisté doslova v božím domě, tedy v kostele Svatého Václava ve vesnici Nehvizdy, kde se obou mužů ujal farář František Samek. „Pod legendou parašutistů, že utíkají z pracovního nasazení v říši jim pomohl, poskytl jim i nějaké peníze na vlak,“ osvětluje setkání budoucích atentátníků s jejich prvním neplánovaným kontaktem Špitálník. V Nehvizdech dodnes stojí pomník, jenž seskok Gabčíka a Kubiše připomíná. Gabčík s Kubišem se z Nehvizd přesunuli k Plzni.

Další plánování operace trvalo dlouhých 5 měsíců a až 27. května 1942 Gabčík s Kubišem a příslušníkem Silver A Valčíkem zaútočili na Heydrichovo vozidlo a přes zaseknutý samopal Sten Mk.II byli schopní protektora zranit pomocí hozené bomby. Ten 4. června 1942 na následky infekce ze zranění zemřel, což vyvolalo velkou mstu hitlerovského Německa. Německé jednotky vypálily 10. června v odvetném opatření obec Lidice, o čtrnáct dní později je následovala obec Ležáky. Samotné parašutisty 18. června 1942 čekal lítý osmihodinový boj v útrobách kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici, na jehož konci byla bezvládná těla českých bojovníků. Ti se však přesto nesmazatelně zapsali do historie.