V jedné z největších bitev ve střední Evropě se křižáci bránili stovkou děl. Litevcům se povedla velká lest
1410 Bitva u Grunwaldu - útok jízdy
Byla to jedna z největších bitev, jaké se kdy strhly ve střední Evropě. U Grunwaldu zkřížili v červenci 1410 své meče a kopí nejzkušenější bojovníci pozdního středověku – Řád německých rytířů a jeho spojenci z celé Evropy proti polsko-litevské unii podporované Moldavany i bojovnými Tatary.
Příslušníkům Řádu bratří německého domu Panny Marie v Jeruzalémě, známého jako Řád německých rytířů, Poláci neřekli jinak než křižáci. Na přelomu let 1225 a 1226 je do Polska pozval mazovský kníže Konrád I., aby chránili východní hranici před tehdy ještě pohanskými Prusy.
Přečtěte si také: Bílá hora: Nejkontroverznější bitva českých dějin trvala dvě hodiny a ovlivnila Evropu
Co se ve 13. století jevilo jako báječný nápad, přineslo nakonec jen potíže. V roce 1309 křižáci ovládli Východní Pomoří s Gdaňskem a na 100 let přehradili Polsku přístup k Baltskému moři. Křižácké hrady a města, která kolem nich vznikla, jako Marienburg (dnes Malbork) nebo Königsberg (Královec, dnes Kaliningrad) vytvořily základnu další expanze do východního Pobaltí, kde se němečtí rytíři spojili s Řádem mečových bratří a pohltili jej. Bylo jen otázkou času, kdy se rostoucí moc křižáckého státu utká s nově zformovanou polsko-litevskou unií, jejíž územní ambice se s těmi křižáckými nebezpečně křížily.
Předehra bitvy u Grunwaldu
Rozhodující střet měl nastat 15. července 1410, kdy se proti sobě v rovinatém a zčásti mokřadním terénu zhruba v polovině cesty z Königsbergu do Varšavy postavily dvě na svou dobu ohromující armády. Nešlo o žádné překvapení – bitva byla v podstatě dohodnutá a němečtí rytíři dokonce požádali o dvoutýdenní odklad, aby stačily dorazit posily ze západní Evropy. Odklad ale vyhovoval i Polákům a Litevcům – také oni do poslední chvíle přibírali nové bojovníky.
Pod prapory 26. velmistra Řádu německých rytířů Ulricha von Jungingen se shromáždilo odhadem 27 000 jezdců a pěších bojovníků včetně lučištníků z Anglie, mnoha rytířů z Německa (Svatá říše římská), Francie, Itálie nebo Dánska, ale také ze zemí Koruny české, hlavně z Braniborska, Lužice a Slezska.
Polský král Vladislav II. Jagello a jeho spojenec, litevský velkokníže Vytautas, přivedli na bojiště 39 000 mužů včetně většiny polských rytířů. Litevské části, jež tvořila pravé křídlo unijní sestavy, dominovala lehká jízda posílená o Tatary a ruské a moldavské žoldnéře. V bitvě měla poprvé promluvit také nová zbraň, děla. Křižáci jich měli kolem stovky, zatímco Poláci a Litevci jen 16.
Na polské straně se do bitvy chystal i budoucí hejtman husitských vojsk, přibližně 50letý Jan Žižka. Jeho místo bylo ve 4. korouhvi vedené Janem Sokolem z Lamberka, která byla zařazena na pravé křídlo více než pět kilometrů dlouhé bojové sestavy. Právě tady se přitom odehrály tvrdé střety, které téměř rozhodly bitvu v neprospěch Poláků a Litevců.
Krvavá řež
Obě strany za sebou měly toho rána krušnou noc. Nad Mazurskou plošinou se přehnala silná bouře, která úplně zničila ležení německých rytířů a těžce zasáhla i polsko-litevský tábor. Stany létaly ve větru a vytvářely zlověstné obrazce, které si vojáci obou stran vykládali po svém.
Bitva začala po počáteční nepříliš úspěšné dělostřelecké palbě teutonských děl. Následoval prudký útok lehké litevské jízdy na levé křídlo, který pocuchal řádovou pěchotu a smetl obsluhu děl. Těžcí křižáci ale dokázali Litevce odrazit a začali je pronásledovat k nedalekému jezeru. Mezitím se do sebe zaklesl střed bojové linie, kde se obě strany zoufale snažily získat převahu, aniž by se to kterékoliv z nich podařilo. Srážka hlavních sil obou armád přitom byla tak silná, že hluk střetu bylo možné slyšet na míle daleko.
Zatímco levé křídlo nalákalo křižáky do bažinatého terénu a střed se zmítal v nerozhodné řeži, nastala dramatická situace na polsko-litevském pravém křídle. To se pod úderem těžké německé jízdy téměř zhroutilo, čemuž zabránil jen obranný ústup za pomoci tří smolenských praporů a některých litevských jednotek, přičemž jeden smolenský prapor byl prakticky vyhlazen.
Polskému středu se nakonec podařilo prorazit linii řádových vojsk a řádová armáda byla rozdělena do dvou obklíčených skupin. Litevci, kteří ústup jen předstírali, se vrátili. Obrana řádového vojska se postupně hroutila, padli i hlavní velitelé křižáků včetně velmistra řádu. Ustupující křižáci si probojovávali cestu ke svému táboru, kde se pak tisíce z nich bránily za hradbou řetězy narychlo pospojovaných zásobovacích vozů. Právě zde v kruté řeži zahynuly na obou stranách tisíce vojáků.
Obléhání Malborku
Vojsko řádových rytířů utrpělo drtivou porážku. Na bojišti zůstalo ležet kolem 8000 mrtvých včetně více než 200 rytířů řádu, dalších 14 000 bojovníků padlo do zajetí. Polsko-litevská armáda napočítala 2000-5000 mrtvých a kolem 8000 raněných. Němečtí rytíři se stáhli na hrad Malbork který polsko-litevské síly až do září neúspěšně obléhaly.
Jan Sokol z Lamberka se údajně nabídl, že domluví vydání hradu zradou českých žoldnéřů bojujících na straně řádu. Polský král Vladislav II. Jagello tuto možnost odmítl, nezdála se mu příliš čestná, a tak se s řádem o vydání Malborku dohadoval další dvě desetiletí. Poláci Malbork získali až za pozdějšího krále Kazimíra IV., který nakonec v roce 1457 metodu podplacení české posádky úspěšně použil.
„Ozvěny bitvy u Grunwaldu oběhly celou Evropu. Velmi rychle se rozšířila zpráva, že křižácká vojska byla poražena. Zpočátku to bylo na mnoha místech přijímáno s nedůvěrou, mnohdy to byla první informace o polském státě. Žádné takové království nebylo dříve známé,“ popsal polský historik Tadeusz Grabarczik z univerzity v Lodži ohlas bitvy v dokumentu 1410: Bitva u Grunwaldu na Prima ZOOM.
Mohlo by vás také zajímat: Pět důvodů, proč je neporazitelný Jan Žižka českým Napoleonem
Polsko-litevské spojenectví stvrzené vítězstvím u Grunwaldu a opírající se mimo jiné o podporu Zikmunda Lucemburského, vyvrcholilo roku 1569 podpisem smlouvy o vzniku soustátí o rozloze přesahující milion kilometrů čtverečních. Významný celek zanikl až v důsledku prvního dělení Polska, k němuž došlo v roce 1772.
Zdroj: Petr Čornej: Jan Žižka, Praha 2019, Encyclopedia Britannica
Video, které jste mohli minout: Jak vypadal Jan Žižka?
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
