Existuje láska? Známe její chemický vzorec a navíc se můžete dozvědět, jestli jde nahradit čokoládou
„Je to vůně nebo zář, pověz, ty přec pravdu znáš, co je to láska?“ ptal se Petr Novák před čtyřiceti lety v písni Co je to láska. „Je to růže nebo pouhý stín, sám se pravdu asi nedovím,“ pokračoval text. My už to teď díky vědcům víme.
Romeo a Julie. Elizabeth Bennet a pan Darcy. Shrek a Fiona. Literatura a popkultura by se bez velkých příběhů lásky neobešly. Silnými příběhy lásky jsou prodchnuté i dějiny. Egyptská vládkyně Kleopatra a římský vojevůdce Marcus Antonius svou milostnou aférou formovali dějiny dvou mocných říší. Vládce Šáhdžahán nechal na památku své milované ženy Mumtáz Mahal vystavět honosný chrám Tádž Mahal. A nemusíme chodit daleko do historie – princ Harry se kvůli Meghan Markle vzdal královských povinností včetně titulu Jeho královská výsost.
Je to v hlavě
Láska je souborem pocitů od náklonnosti a důvěry po čistý chtíč. Pro někoho se láska rovná zamilovanost. Poblouznění pod vlivem hormonů. Někdo vidí lásku jako biologický předpoklad, se kterým se rodíme, někdo ji považuje za sociální konstrukt. O tom se teď dohadovat nebudeme. A romantikové prominou, vezmeme to přísně vědecky. Psychologicky je láska základní lidskou potřebou, bez níž by nebyl život. Navzdory všeobecné víře a lidovým rčením láska nevzniká v srdci, ale v hlavě (případně jinde, ale v srdci opravdu ne). Odborné studie se mohou opřít o zkoumání mozku. Když mozek vylučuje hormony oxytocin, dopamin, serotonin, testosteron, estrogen a vasopresin, pociťujeme euforii, potěšení a blízkost. Naše emoce sídlí v temporálním laloku mozku, uvnitř jeho limbického systému s amygdalou ve středu. Tady mozek zpracovává hormony a vytváří emoce jako strach, vztek, touha nebo právě láska.
Láska jako závislost
Oxytocinu se říká „hormon lásky“, protože se uvolňuje při celé škále milostných projevů od hlubokého pohledu do očí po orgasmus a podporuje vznik emočních pout. Na tom, jestli naše láska bude stálá a monogamní, má podíl hormon vasopresin. Za bušení srdce po spatření atraktivního protějšku může epinefrin neboli adrenalin, produkovaný dření nadledvin. Zrychluje nám srdeční tep, rozšiřuje zornice a způsobuje pocení.
Když neurovědci Andreas Bartels a Semir Zeki porovnávali mozky šťastně zamilovaných lidí s mozky uživatelů drog, kteří si právě injekčně aplikovali kokain nebo opiody, aktivovalo se jim mnoho stejných oblastí v centru odměn v mozku. Antropoložka Helen Fisher s kolegy v mozcích zamilovaných zaznamenali aktivitu v nucleus accumbens, což je část mozku spojená se všemi závislostmi. Podle její kolegyně Lucy Brown je romantická láska přirozenou závislostí, která může být zdravá, ale i ničivá. Dopamin, který se vyplavuje při zamilovanosti, způsobuje příjemný stav podobný tomu, co člověk zažije po dávce kokainu. Stejně jako na kokainu se mozek stává závislým na pocitu lásky a chce si jej za každou cenu udržet, proto se bláznivě zamilováváme. Nemůžeme dostat protějšek z hlavy a toužíme být stále v jeho blízkosti. A pokud v tomto období o milovanou osobu přijdeme, tělo zažívá abstinenční příznaky.
Přečtěte si také: Zamilovaný delfín spáchal kvůli cvičitelce sebevraždu. Podivný experiment platila NASA
Pokud byste chtěli lásku chemicky popsat, můžete použít vzorec C8H11N. Označuje hormon fenylethylamin (FEA), kterému se říká „droga zamilovaných“. Limbický systém mozku ho produkuje v počátečních fázích zamilovanosti. FEA ovšem najdete i v kvalitní čokoládě. Takže pokud nemáte s kým trávit Valentýna a je vám to líto, čokoláda to spraví.
Video, které jste mohli minout: Polární záře nad Českem OBRAZEM: Podívejte se na nejlepší záběry unikátní vesmírné podívané