Existuje vlastně závislost na sexu? Vědci ji stále oficiálně neuznali

Sexuální závislost bývá leckdy stavěna na stejnou úroveň jako jiné formy závislostního chování. Vždyť když se člověk může dostat do stavu, že si nedokáže odepřít hazardní hry, alkohol, drogy a další návykové látky, proč by nemohl stejně toxickou náklonnost pociťovat i k něčemu tak libému, jako jsou sexuální prožitky?

Sex jako perverze?

Termín „závislost na sexu“ či „sexuální závislost“ se poprvé objevil v roce 1976. Novinář Michael Castleman, který se na sexuální tematiku už dlouhé desítky let specializuje, zajímavě poznamenává, že se tyto termíny začaly používat ve chvíli, kdy tradiční a morálkou zavánějící označení „perverze“ ztratilo svou účinnost – obsahově se jedná o podobnou záležitost, ale s postupným poklesem náboženských hodnot narostla důležitost medicínských termínů nad těmi čistě moralistickými; perverzi vystřídala závislost.

Termín se rychle ujal i v populární kultuře a řada celebrit ho začala užívat k ospravedlnění svých rozsáhlých poklesků – za všechny můžeme jmenovat golfistu Tigera Woodse, svého času nejvíce vydělávajícího sportovce světa, jehož rozvod byl kvůli jeho četným záletům důkladně medializován.

Není závislost jako závislost

Z čistě medicínského hlediska musí závislostní chování splňovat několik kritérií. Zaprvé narůstá tolerance čili čím více dané látky užíváte, tím více jí i potřebujete. Zadruhé je závislost spojena s bažením, tedy intenzivní touhou uspokojit svou potřebu, čemuž je následně podřízen celý život člověka. Zatřetí pozorujeme silné abstinenční příznaky při vysazení látky a začtvrté závislost zasahuje do všech oblastí života, v nichž roste riziko ztráty práce, odloučení od rodiny, vážných onemocnění až smrti.

Závislost na sexu bývá provázena častější masturbací a sledováním pornografických materiálů. V takových případech nemůže být o výše zmíněných faktorech řeč. Málokdo uzpůsobuje svůj život tomu, aby se až nebezpečně často díval na pornovidea, stejně tak i zdravotní rizika plynoucí z takového chování jsou minimální. Jistě, sexuologové registrují jiné problémy spojené s konzumací pornografických materiálů – například nerealistická očekávání od skutečných sexuálních partnerů. Jenže to se pohybujeme v rovině vztahových trablů, jež mají do klinicky diagnostikovatelné závislosti opravdu daleko.

Klíčovým pro existenci poruchy je z vědeckého hlediska zařazení do psychiatrických příruček, především celosvětově využívaného DSM (Diagnostic and Statistical Manual). Pro jeho pátou verzi, která vyšla v roce 2013, se zařazení sexuální závislosti zvažovalo, ale nakonec se ho vědci rozhodli nezařadit. A tak přestože se podobné snahy čas od času objevují, závislost na sexu ani hypersexualita (jakožto kompulzivní chování s přílišnými a škodlivými projevy sexuality) zatím v diagnostických příručkách evidovány nejsou.

Rozhodně tedy není fér se těmito psychiatrickými termíny zaklínat, pokud vám váš partner či partnerka vyčítají příliš častou masturbaci či rovnou nevěry; problémy jsou s největší pravděpodobností jiného než závislostního rázu.

Text: MS