Stepan Bandera je pro Putina synonymem nacismu. Hitler ho nenáviděl, zabil ho agent KGB

„Tito bandité a neonacisté lidi bohužel nešetří. Dokonce střílejí své vlastní vojáky, kteří nechtějí klást ozbrojený odpor. I taková fakta máme. Tito nacionalisté, Banderovi lidé, střílejí své vojáky,“ prohlásil například Putin týden po zahájení invaze. Co tím myslí, když ukrajinskou vládu a její armádu přirovnává k banderovcům? A co vlastně jméno Stepana Bandery znamená pro Ukrajince, Poláky nebo Rusy?

Banderův národnostní kotel

Postavit se Leninovi nebo Stalinovi, spílat Sovětskému svazu nebo odporovat Putinovi s sebou vždy neslo extrémní riziko. Přesvědčili se o tom Lev Trockij i Andrej Vlasov stejně jako ukrajinští nacionalisté vedení Stepanem Banderou. Jeho role v dějinách Ukrajiny rozhodně nekopírovala oficiální sovětskou doktrínu a zřejmě proto Putinovi nabízí tolik žádanou ideologickou munici.

Bandera se narodil 1. ledna 1909 v Haliči patřící v té době Rakousko-Uhersku. Oblast osídlená Rusíny, Němci, Maďary, Rumuny, Čechy, Slováky, Romy, Armény a dalšími národnostmi po únorové revoluci v Rusku v roce 1917 vyhlásila samostatnost jako Západoukrajinská lidová republika s hlavním městě ve Lvově. Nebyl to ale jediný pokus o vytvoření samostatné Ukrajiny.

Čtěte také: Co Putin říká, když mlčí? Raději se mu nedívejte do očí, radí odborník na řeč těla

V letech 1917 až 1920 vzniklo několik subjektů, které aspirovaly na nezávislé ukrajinské státy. „Toto období ale bylo extrémně chaotické, charakterizované revolucí, mezinárodní a občanskou válkou a nedostatkem silné centrální autority. O moc v oblasti, která je dnešní Ukrajinou, soupeřilo mnoho frakcí a ne všechny skupiny si přály samostatný ukrajinský stát. Ukrajinská nezávislost měla nakonec krátké trvání, protože většina ukrajinských zemí byla začleněna do Sovětského svazu a zbytek, na západní Ukrajině, byl rozdělen mezi Polsko, Československo a Rumunsko,“ napsal americký historik Paul Kubicek.

Proti Polákům i proti Stalinovi

Krátké období samostatnosti aktivovalo nacionalistické skupiny sdružené do Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN). Vůdcem jedné z frakcí známé jako OUN(B) se stal Stepan Bandera, který studoval v tehdy polském Lvově a na rozdíl od starších umírněných nacionalistů snil o odvetě za polsko-ukrajinskou válku z let 1918–1919. Jeho chvíle nastala v roce 1934, kdy zorganizoval úspěšný atentát na polského ministra vnitra Bronisława Pierackého. Byl za to odsouzen k trestu smrti a později na doživotí.

Banderův pobyt ve vězení Wronki v září 1939 nečekaně přerušil Hitlerův a Stalinův útok na Polsko. Není jisté, kdo Banderu z vězení osvobodil, ale 30letý radikál záhy vyjednával s Němci – pokud půjdou proti Stalinovi, jde s nimi. Z ukrajinských exulantů se mu podařilo zformovat dvě vojenské jednotky (prapory Roland a Nachtigall) zařazené pod německou vojenskou rozvědku Abwehr a od Němců získal i 2,5 milionu marek. Banderův den přišel 22. června 1941, kdy se Hitler rozhodl svého dosavadního spojence napadnout a zahájil útok na SSSR.

Čtěte také: Komu je souzeno viset, ten se neutopí, směje se Putin. Zatím přečkal pět pokusů o atentát

Bandera se svými muži vyrazil v patách postupujících Němců a na jimi obsazené Ukrajině ihned vyhlásil samostatný ukrajinský stát v čele s ukrajinským filozofem Jaroslavem Steckem (1912–1986). S něčím takovým ale Hitler nepočítal a Banderovu státotvornou iniciativu rychle zatrhnul. Oba hlavní protagonisté po „zastávkách“ v Krakově a Berlíně skončili na několik let v koncentračním táboře Sachsenhausen.

Přes 100 000 obětí etnických čistek

Banderovi stoupenci organizovaní do Ukrajinské povstalecké armády (UPA) – bojové složky OUN(B) – se mezitím na západní Ukrajině zařídili po svém. Shromažďovali zbraně a budovali síť kontaktů a v roce 1943 zahájili ozbrojený boj za vytvoření vlastního státu mimo kontrolu nacistů nebo Sovětů. Při tom prováděli etnické čistky, kterým padlo za oběť nejméně 100 000 Poláků, Židů a volyňských Čechů. Bandera o jejich řádění údajně nevěděl, někteří historici to ale zpochybňují.

V roce 1944 se už Němci ohlíželi po jakémkoliv spojenci a Banderu se Steckem z koncentračního tábora propustili. UPA přestala bojovat s Němci a otočila se proti Rudé armádě. Šlo o krátkou epizodu – v květnu 1945 Žukov s Koněvem dobyli Berlín, zbytky ukrajinských nacionalistů odešly do podzemí a Bandera zmizel tak dokonale, že si mnozí mysleli, že je mrtev. Pozůstatky UPA a dalších vojenských nacionalistických skupin nazývané „banderovci“ bez ohledu na to, zda se ke Stepanu Banderovi hlásily, nebo ne, vedly proti Stalinovi partyzánský boj ještě několik let po skončení druhé světové války.

Mohlo by vás zajímat: Putin vyznamenal hollywoodskou hvězdu Stevena Seagala. Herec hájil invazi na Ukrajinu

Bandera se po válce vynořil v Mnichově, kde se prohlásil za hlavu ukrajinské diaspory. Jeho kontaktů za železnou oponou postupně využila americká CIA i britští zpravodajci, v roce 1956 pak o Banderovy služby projevila zájem nově vytvořená západoněmecká tajná služba Bundesnachrichtendienst (BND).

Mnichov 1959

Ve čtvrtek 15. října 1959 dorazila posádka sanitky k 55letému Ukrajinci ležícímu bezvládně před bytem ve třetím patře činžovního domu v Mnichově. Muž nejevil známky života a záchranáři konstatovali smrt v důsledku pádu. Brzy zjistili, že jde o ukrajinského nacionalistu a opozičního vůdce Stepana Banderu žijícího v německém exilu. Den před tím obědval se zástupci BND a domlouval s nimi další operace za železnou oponou.

O pět dnů později pitevní zpráva zaslaná na policii hovořila o stopách kyanidu v Banderově žaludku a hypotéza o náhodném úmrtí prominentního Ukrajince se začala bortit. Jeho manželka od první chvíle trvala na tom, že byl Bandera zavražděn, motiv ale zůstával neznámý a policie pracovala s verzí, že šlo o sebevraždu.

Mohlo by vás zajímat: Putin spekulace o vážné nemoci neutlumil. Jeho nohy divoce „tancovaly“ vedle Lukašenka

Tomu ale mnichovská komunita východoevropských exulantů zahrnující Ukrajince, Rusy, Poláky a Čechoslováky odmítala věřit. Ostatně dva roky před tím zemřel v Mnichově za podivných okolností ukrajinský antikomunista, politolog a spisovatel Lev Rebet, údajně na zástavu srdce. Podobnost obou úmrtí byla více než nápadná.

Agent, který se přiznal

Pravda se ukázala teprve v srpnu 1961, kdy na policejní stanici v Západním Berlíně dorazil dobře vyhlížející třicetiletý Ukrajinec Bohdan Stašinskyj. Překvapeným policistům se přiznal, že jako agent KGB zavraždil jak Rebeta, tak Banderu, přičemž v obou případech použil speciální pistoli vstřikující plynný kyanid do obličeje oběti. Šlo o tajnou zbraň zkonstruovanou KGB k zabíjení nepohodlných osob a nezanechávající prakticky žádné stopy.

Stašinského k přiznání přivedla láska k jedné východní Němce, jež ho přiměla k pochybnostem o práci agenta a zároveň vyvolala nedůvěru u jeho moskevských nadřízených. Stašinskyj propadl panice a vydal se do rukou západoněmeckých úřadů.

Banderovo dědictví

Po vyhlášení samostatné Ukrajiny v prosinci 1991 v mnoha ukrajinských městech sochy Lenina vystřídaly sochy ukrajinských nacionalistů včetně Stepana Bandery. Jeho tvář se objevila na poštovních známkách, fotbaloví fanoušci na stadionech mávali obřími vlajkami s jeho portrétem a prezident Viktor Juščenko ho v roce 2010 označil za hrdinu Ukrajiny (což vláda o rok později zrušila).

V době revoluce v roce 2013 přicházely davy demonstrantů na kyjevské náměstí Nezávislosti mimo jiné s Banderovými portréty. A v prosinci 2018 ukrajinský prezident Petro Porošenko podepsal zákon, který rozšířil řady válečných veteránů o někdejší příslušníky Ukrajinské povstalecké armády.

Jak je možné, že se Ukrajinci žijící v demokracii obracejí k Banderovi, jehož preferovaným politickým systémem byla diktatura? „Každý hrdina může být pro jiného padouchem. A všichni hrdinové mají na rukou krev, zvláště ve východní Evropě,“ snaží se rozporuplnou roli Stepana Bandery v ukrajinské historii vysvětlit britský spisovatel Christopher Othen. Jeho stať by si měl Putin rozhodně přečíst…

ZDROJ: Christopher Othen: The Assassination of Stepan Bandera