Muž, který dal světu Putina: Takhle Boris Jelcin pohřbil naději na záchranu Ruska

Devadesátá léta minulého století dodnes právem považujeme za jedno z těch divočejších období našeho státu. Proti tomu, co se tou dobou dělo v Rusku, je to ale pořád ještě hodně slabý odvar. Bující korupce, kriminalita, války gangů, snížení průmyslové produkce, překotné hospodářské reformy, které nakonec vedly až k finančnímu krachu v létě 1998, zbohatnutí hrstky oligarchů za zbídačení většiny obyvatel Ruska, ozbrojené boje v parlamentu… to jsou jen některé věci, které prezident Boris Jelcin z Kremlu dozoroval. A nebylo by se asi čemu divit, kdyby s tímto faktem souvisela jak jeho známá náklonnost k alkoholu, tak hned několik infarktů, které prodělal.

Gorbačov spojencem i nepřítelem

Boris Jelcin se narodil 1. února 1931 v malé vsi Butka na Uralu, kam jeho rodinu násilně odsunul Stalinův režim. V mládí, tedy ještě před tím, než v roce 1949 odjel na studia do Polytechnického institutu, přišel o dva prsty, když si lehkovážně hrál s ručním granátem. Během studií potkal svou budoucí manželku, s níž měl později dvě děti. Na začátku 60. let vstoupil do komunistické strany a začal být politicky aktivní, nejdřív oblastně a pak, s pozvánkou od samotného Gorbačova, i na státní úrovni.

Právě tehdy se stal notoricky známým díky svému boji proti korupci. Vyhodil kvůli tomu stovky funkcionářů. Nepohodl se ale s Gorbačovem, když tvrdil, že reformy postupují příliš pomalu, a nakonec rezignoval na funkci, což byl, jak se ukázalo, chytrý tah. Zajistil si tím totiž popularitu a pověst osoby brojící proti establishmentu, čehož využil v roce 1989, kdy přichystal obrovský comeback. Drtivě vyhrál volby do čela nového sovětského parlamentu a o rok později úspěch zopakoval s volbami do parlamentu ruského. Zřekl se komunistů, využil příležitosti i popularity a začal bojovat za Gorbačovovu rezignaci na post generálního tajemníka KSSS v tehdy dodýchávajícím Sovětském svazu. Zúčastnit se v roce 1991 boje o ruské prezidentské křeslo bylo jen dalším logickým krokem.

V srpnu 1991 se konzervativní komunisté pokusili o puč. Chtěli Gorbačova odstranit a ujmout se vlády. Jelcinovi se ho ovšem nejen povedlo potlačit, ale dokonce si na projevu vedeném z tanku před ruským Bílým domem zajistil další popularitu. Gorbačovovi funkce sice zůstala, moc ale ne – kontrolu nad SSSR převzala ruská vláda. Jelcin zakázal Komunistickou stranu a dohodl s lídry Ukrajiny a Běloruska rozpad Sovětského svazu.

Reformy, aféry, alkohol a problémy se srdcem

A svět v Rusku se začal neuvěřitelně rychle měnit. Nastoupila svoboda slova. Jelcinovy reformy, které prováděl obklopený mladými liberály toužícími co nejdřív převést řízené hospodářství na tržní, odstranily většinu cenových kontrol, umožnily soukromé vlastnictví a pomohly se zavedením principů volného trhu. Pod jeho dohledem vznikla burza, soukromé banky, docházelo k privatizaci… jenže tenhle překotný ruský krok k 21. století, který byl náročný i pro ostatní postkomunistické země včetně České republiky, uvrhnul miliony Rusů do chudoby a dal vzniknout hrstce pohádkově bohatých oligarchů. Bujela korupce, kriminální činnost, kolabovalo zdravotnictví, chybělo palivo i potraviny.

Osm a půl roku Jelcinovy vlády navíc poznamenal pokus parlamentu odebrat mu část moci (následná referendem schválená ústava politikovi pravomoci opět zajistila) i krvavá válka v Čečensku. Není divu, že ho ke konci vlády podporovalo už jen 5 procent obyvatel Ruska. Kromě problémů z reforem, kvůli nimž jsou k jakýmkoli novinkám doteď nedůvěřiví, prezidenta Jelcina viděli užívat výhod, které dřív vehementně kritizoval. Sledovali jeho holdování alkoholu a následné devastující zdravotní problémy, kvůli nimž byl stále častěji v nemocnici. Jen v roce 1995 například prodělal tři infarkty a krátce po znovuzvolení musel na čtyřnásobný bypass.

A to není všechno. V roce 1999 se objevilo podezření, že švýcarská firma Mabetex rekonstruující Kreml nalila na soukromá konta prezidenta a jeho dvou dcer statisíce amerických dolarů. Tahle aféra mohla mít velmi problematické následky a podle mnoha expertů byla právě ona důvodem, proč Rusové dostali ještě téhož roku pod stromeček Vladimira Putina.

Dostal privilegia i imunitu

„Odcházím předčasně. Pochopil jsem, že musím. Rusko musí vstoupit do nového tisíciletí s novými politiky, s novými tvářemi, silnými, energickými lidmi. My, co jsme u moci mnoho let, musíme odejít,“ prohlásil Jelcin ve svém novoročním projevu. A ačkoli nikoho nejmenoval, o tom, koho novou tváří myslí, nebylo pochyb. Dosavadní premiér Vladimir Putin se těšil Jelcinově podpoře a Jelcin od svého „nejdůstojnějšího kandidáta“ na prezidenta za odměnu okamžitě dostal dekret, který mu zajistil nejen privilegia, ale i doživotní imunitu. Možná doufal, že bude moct zůstat za Putinem v pozadí jako šedá eminence, ale nestalo se. Putin už si moc nikdy nenechal vzít a Jelcin dožil v ústraní. Zemřel v šestasedmdesáti letech, 23. dubna roku 2007, na zástavu srdce.

Zdroj: Boris Minaev: The Decade that Shook the World