Historie
7. října 2022 14:45

7 nejzásadnějších momentů v životě Vladimira Putina: Jak dopadl v KGB a koho bezostyšně okradl?

Vladimir Putin

Vladimir Putin Zdroj: Getty Images

Putinův svět se během pandemie koronaviru scvrknul na několik přitakávačů a nejtvrdších jestřábů. Nabýt v tak paranoidním prostředí dojmu, že máte ve všem pravdu, není nic těžkého.

Na ruského prezidenta Vladimira Putina bude jednou historie nahlížet jako na muže, který svým rozhodnutím napadnout a zničit Ukrajinu rozmetal vše, co po staletí definovalo ruský stát a ruskou kulturu. Britský politolog a spisovatel Mark Galeotti, pro kterého je Rusko celoživotním tématem, definoval pro BBC sedm kruciálních momentů, které čerstvého sedmdesátníka Vladimira Vladimiroviče na jeho cestě k šílenství formovaly.

13 Zobrazit galerii

1964, rváč a judista

Sedm let po válce byl Putinův rodný Leningrad, historický Petrohrad a dnešní Sankt-Petěrburg, ještě plný připomínek na děsivou 872 dnů trvající blokádu. Putin se tady narodil 7. října 1952 a už ve škole patřil mezi třídní rváče. Jeden z jeho spolužáků později vzpomínal, že se Putin mohl porvat s kýmkoliv, protože neměl vůbec strach.

Ve svých 12 letech už Putin cvičil sambo – tvrdý bojový styl s prvky japonského džú-džucu, francouzského boxu a tradičních zápasnických metod sovětských republik. Bojový styl používaný při výcviku rudoarmějců ale zjevně malého Putina neoslovil, protože rychle přešel na judo. O šest let později na tatami nastupoval s černým páskem a do života si odnášel přesvědčení, že pokud je boj nevyhnutelný, „musíte udeřit jako první, a tak silně, aby se váš soupeř už nedokázal postavit na nohy“.

1968, předčasný adept na službu v KGB

Stejně jako se lidé v Praze vyhýbají ponurému bloku policejních budov v Bartolomějské ulici, obcházeli Leningraďané Litějnyj Prospekt, kde v čísle 4 sídlila správa KGB pro Leningradskou oblast. Velký dům, jak se tehdy nejvyšší budově ve městě přezdívalo, sloužil za stalinské éry jako přestupní stanice do Gulagu – a podle mrazivých vtipů z něj bylo vidět až na Sibiř.

V roce 1968 do jeho recepce vyložené rudým kobercem napochodoval 16letý Putin, aby se zeptal, jak se může stát příslušníkem KGB. Důstojník za stolem ho poučil, že musí nejdřív absolvovat základní vojenskou službu nebo mít vysokoškolský diplom, nejlépe z práv. Podle Galeottiho představovala pro Putina-rváče KGB nejsilnější gang ve městě a nabízela ochranu a kariéru i těm, kdo neměli v pořádku stranickou legitimaci (nebo ji dokonce neměli vůbec). „Jedině špion může rozhodovat o osudu tisíců lidí,“ vysvětloval později Putin svou motivaci.

1989, příslušník mizejícího světa

KGB svou náruč motivovanému Putinovi skutečně otevřela a kvůli jeho znalosti němčiny ho v jeho Kristových letech odeslala na rezidenturu do Drážďan. Právě zde, v tehdejší NDR, ve druhé polovině 80. let Putin zakládal rodinu, šetřil na auto a snil o kariéře elitního špiona po vzoru fiktivního sovětského vyzvědače von Stierlitze ze seriálu Sedmnáct zastavení jara. Filmová kariéra se ale nekonala a ctižádostivý agent většinu času plnil šanony nudnými hlášeními o občanech znepřáteleného západního Německa.

Jediné vzrušení tak zřejmě přišlo s překvapivě rychlou erozí východoněmeckého režimu na podzim 1989. Když necelý měsíc po pádu Berlínské zdi chtěl drážďanské sídlo KGB obsadit dav demonstrantů, objevil se podle svědectví jednoho z demonstrujících ve dveřích rozrušený důstojník menší postavy a žádal, aby se Východní Němci stáhli, jinak budou jeho lidé střílet.

To ale nebylo vše. Ještě týž večer Putin volal na nejbližší posádku Rudé armády a žádal vyslání tanků. „Bez rozkazů z Moskvy nemůžeme nic dělat – a Moskva mlčí,“ zněla odpověď z druhého konce telefonní linky. Pocity frustrace z rychlého zhroucení ústřední moci (o dva roky později se rozpadl i Sovětský svaz) a bezmocnost tváří tvář davu Putina silně poznamenaly.

1992, gangster z divokých devadesátek

Putin se přesunul zpět do rodného Leningradu, který se ovšem záhy vrátil ke svému původnímu jménu Sankt-Petěrburg a stal se vlivnou posilou týmu reformního starosty Jurije Lužkova. KGB teď byla minulostí, zkušenosti „nejsilnějšího gangu ve městě“ ale zůstaly.

V marasmu 90. let se petrohradská radnice pokusila originálním způsobem zlepšit zásobování města potravinami. V ruské verzi programu „ropa za potraviny“ byl Putin pověřen prodat v zahraničí ropu, dřevo a železo v hodnotě 100 milionů dolarů a nakoupit za to potraviny. První část operace dopadla na výbornou, žádné jídlo ale do prázdných obchodů nikdy nedorazilo. Velmi letmé a rychle ukončené vyšetřování prokázalo, že si Putin a jeho lidé peníze rozdělili s místní mafií. Když všichni kolem profitovali ze svého postavení, tak proč ne on?

2008, dobyvatel Kavkazu

Ve chvíli, kdy se Putin stal v roce 2000 prezidentem Ruska, doufal, že se mu podaří vytvořit pozitivní vztahy se Západem a rozšířit vliv Kremlu v bývalých státech Sovětského svazu. Celkem rychle ale nabyl dojmu, že Západ dělá všechno pro to, aby jeho impérium izoloval a ponížil.

Proto když gruzínský prezident Michail Saakašvili v roce 2008 vyhlásil záměr vstoupit do NATO, zatmělo se Putinovi před očima. Využil separatistů v Jižní Osetii a poslal jim na pomoc v boji proti Gruzii svou armádu. Během několika dnů byl Saakašvili přinucen k potupné dohodě a Jižní Osetie se stala odtrženou provincií, jejíž nezávislost kromě Ruska uznalo jen pár dalších zemí.

Západ se proti Putinovu postupu rozhořčeně ohradil, už o rok později ale americký prezident Barack Obama mluvil o resetování vztahů s Ruskem a FIFA dokonce přidělila Rusku organizování fotbalového mistrovství světa v roce 2018. Putin se ujistil, že síla nese ovoce a nejednotný Západ nakonec před jeho odhodláním couvne. Navíc si v Osetii nacvičil scénář pro budoucí připojení samozvaných částí Ukrajiny.

2011–13, válečník proti Západem i vlastním lidem

V roce 2011 nabyla část Rusů celkem oprávněně dojmu, že parlamentní volby byly zfalšovány, a vyšla do ulic. Hesla jako „Rusko bez Putina“ nebo „Putin je zloděj“ skandovaly statisíce lidí ve většině velkých měst Ruska. O rok později se Putin rozhodl vystřídat v Kremlu svého petrohradského kamaráda Dmitrije Medveděva, což znovu vehnalo Rusy do ulic.

Čím dál tím podezřívavější Putin obvinil z organizování protestů Washington a jmenovitě tehdejší ministryni zahraničí Hillary Clintonovou. Pro Putina to byl důkaz, že Západ přestal jednat v rukavičkách a jde si pro něj. Odteď byl Putin přesvědčený, že je ve válce proti celému Západu.

2020–21, opuštěný a izolovaný vládce

Jakmile na planetu udeřila pandemie covid-19, izoloval se Putin od okolního světa v míře neobvyklé ani pro nejtvrdší autokratické režimy. Kdokoliv se s ním chtěl setkat, musel strávit dva týdny v karanténě a nakonec absolvovat potupnou cestu chodbou s UV zářením a rozprašovanou dezinfekcí.

Okruh lidí, kteří mluvili s Putinem tváří v tvář, se v té době zúžil na několik přitakávačů a nejtvrdších jestřábů. Bez konfrontace s jinými názory a odříznutý od vlastní země podle Galeottiho Putin sám sebe ujistil, že všechny jeho domněnky jsou správné a předsudky oprávněné. Cesta k invazi na Ukrajinu byla volná…

ZDROJ: BBC

Miroslav Honsů

redaktor FTV Prima

Všechny články autora

Návrhy pro vás

Populární filmy na Prima Zoom

Populární témata

Jak zhubnout Nejlepší filmy 2023 Nejlepší horory TV program Změna času Partie Počasí Kdy budou volby Mafia Auto – katalog 7 pádů Honzy Dědka Partička Svařené víno Tatarák podle Pohlreicha Filmy od Marvelu Aloe vera Pěstování lichořeřišnice Výpočet ascendentu Tvarohové knedlíky Nejlepší palačinky Švestkový koláč
O FTV Prima Management Volná místa Press Reklama Castingy a výzvy HbbTV Kontakty Podmínky užívání Zpracování osobních údajů Cookies Nápověda Vlastník FTV Prima spol. s r.o. Redakce Nastavení soukromí
App Store Google Play
© FTV Prima spol. s r.o.