Dvě kulky a dlouhé umírání v bolestech. Nenáviděný Čech se stal přes noc hrdinou

Je devět hodin ráno, 5. ledna 1923. Obdivovaný i nenáviděný ministr financí Alois Rašín vychází ze svého bytu v pražské Žitné ulici a míří k ministerskému automobilu. Najednou k němu zezadu přiskočí neznámý mladík a ulicí se ozvou dva výstřely. Rašín se rovnou kácí k zemi…

Kontroverzní politik i hrdina odboje

Ekonom a politik Alois Rašín bez nadsázky pomáhal první republice na svět. Jeho brožurka České státní právo, kterou rakouské úřady zabavovaly, ho stála v roce 1894 titul a dva roky na svobodě a nejinak tomu bylo i při jeho práci v československém domácím odboji.

Jako ministr financí provedl měnovou reformu a koruna se pod jeho vedením stala okamžitě silnou měnou. Nebylo to ale zadarmo a ekonomická opatření tvrdě dopadla na vývozní průmysl. Nezaměstnanost se zvedla a liberální politik, kterého už chtěl jen pár dní před atentátem odvolat i sám prezident Masaryk, si tak udělal mnoho nepřátel. Muž, který Rašína sprovodil ze světa, ale doufal, že bude mít jeho čin dalekosáhlejší dopad než jen smrt nenáviděného politika.

Mladého atentátníka čekal relativně mírný trest

Tím mužem byl teprve 19letý Josef Šoupal. Strážníci, kteří zasahovali na místě atentátu, ho dohonili krátce poté, co Rašínovi vpálil jednu kulku do zad a druhou do boku. Svědci Šoupala viděli utíkat a zahnout do domu číslo 4 v Příčné ulici. Mužům zákona se tam bez okolků vzdal. U soudu trval na tom, že atentát spáchal sám a že hodlal zabít i další vládní činitele. „Mířil jsem na člověka, jenž šel tvrdě přes lidské hoře a slzy, ale chtěl jsem zasáhnout to, co reprezentoval: kapitalismus rdousící tisíce mých bratří,“ tvrdil, a uvedl, že z komunistické strany vystoupil už v září a že je anarchokomunista. Komunisti si nad ním rádi umyli ruce. Šoupal nakonec kvůli nízkému věku dostal trest 18 let za mřížemi.

Rašína po atentátu rychle převezli do sanatoria v Podolí a veřejnost čekala alespoň nějakou naději, že všechno dobře dopadne. Nic takového ale ošetřující lékaři neměli. Rašína sice ihned operovali, ale jedna z kulek zasáhla obrovské množství orgánů, uvízla v páteři a poranila míchu. V tu chvíli bylo lékařskému personálu jasné, že je to beznadějné a ministr brzy zemře, Rašín ale navzdory tragickému zdravotnímu stavu dokázal bojovat o život po několik jistě bolestivých týdnů, kdy ho trápily poruchy střev a močového měchýře. Nakonec dostal infekci mozkomíšního moku a 18. února ráno zemřel na sepsi.

Rašín se v nemocnici trápil týdny

Po atentátu byla republika na nohou. Rašín byl sice kontroverzní a nepopulární politickou postavou, mnozí ho ale stále měli za hrdinu i díky jeho činnosti v odboji, a i těm, kdo na něj kvůli tvrdým ekonomickým opatřením nadávali, atentát přišel jako naprosté zvěrstvo, jež nemá ve slušné společnosti místo. Jeho pohřeb byl proto velkolepý a odezva prudká. Proti levicovým stranám probíhaly masové demonstrace, vznikala radikální pravicová hnutí a povedlo se schválit slavný zákon na ochranu republiky chránící základní instituce a ideje, ze kterých republika vznikla.

Zdroj: Moderni-dejiny.cz