Bestiální československý vrah spáchal 127 trestných činů. Odhalila ho náhoda

Pro kriminalisty i obyvatele Chomutovska začaly krušné časy na začátku června 1952. Elen Marmonová se kolem půlnoci vracela z vesnické zábavy v Hořenci, když kolem ní projel muž na kole. Náhle se otočil a třikrát jejím směrem vystřelil. Marmonová, kterou ani jedna ze střel nezasáhla, si v té chvíli myslela, že ji někdo jen straší poplašňákem. Muž jí nakonec – podle jejích slov skoro až vlídně – řekl: Tak upaluj, ty krávo.

Následující ráno našla Marmonová ve svém kabátě díry po kulkách a došlo jí, že zbraň nebyla poplašňák. Vydala se na místo, kde muže potkala a viděla u kraje silnice zvláštní rýhy, jako by někdo něco táhnul. Poté našla v poli sexuálně zneužitou, polonahou mrtvolu Marie Dvořákové.

Mrtvých přibývá

O dva roky později měla Jiřina Helmichová schůzku se svým chlapcem v lesíku. Místo přítele ale potkala na kole projíždějícího muže, který ji náhle střelil do tváře. Mrtvou dívku vrah odtáhl stranou a sexuálně ji zneužil. Po této vraždě byl zřízen speciální vyšetřovací tým. Balistické testy totiž prokázaly nejen to, že obě vraždy byly spáchány jednou zbraní, ale propojily je i s vraždou, která se odehrála 16. září 1951. Podobným způsobem byla tehdy zastřelena a znásilněna Bronislava Pajúrková. Tehdy ještě kriminalisté nevěděli, že zdaleka nešlo o vrahův první bestiální čin. Kromě vražd Chomutovsko sužovala také série znásilnění, opět spáchaná pachatelem odpovídajícím popisu – napadal bezbranné dívky poblíž lesů a polních cest. Na jaře 1954 pak neznámý pachatel znásilnil 5 dívek ve věku 6–12 let.

Policisté neměli štěstí. Stop bylo málo a k dispozici měli jen vágní popis od Elen Marmonové, podle něhož byl útočník „takový malý, chuďoučký, celý v černém“. Velikost boty měl mít 42 a jistotou bylo, že vrah používá pistoli Walther ráže 7,56 mm. Navíc s ní pachatel 9. srpna 1955 spáchal další, tentokrát dvojnásobnou vraždu. Na silnici mezi Chomutovem a Březencem byl nalezen milenecký pár. 26letý Karel Trlifaj měl v těle tři střelné rány, jeho o 7 let mladší přítelkyně Libuše Dufková byla jednou střelena do zad.

Krvavá loupež

Vyšetřování policii zkomplikovala ještě jedna vražda. Ta sice měla jiný modus operandi než ostatní vraždy, popis pachatele ale odpovídal. Neznámý zloděj se 9. listopadu 1956 vloupal do domu horníka Ladislava Berana, jenž byl tou dobou v práci. Před domem našel zloděj sekeru, s jejíž pomocí vypáčil dveře. Dům ale opuštěný nebyl. V ložnici muž nechtěně vzbudil spící Alžbětu Beranovou, Beranovu manželku, kterou pachatel následně ubil sekerou. Hluk přivolal Beranovu desetiletou vnučku. Maskovaný kapesníkem ji vrah přinutil, aby mu pomohla najít v domě peníze a další cennosti, a před odchodem ji znásilnil.

Kriminalisté prověřovali všechny zbraně Walther v oblasti a známé sexuální delikventy. Celkem prověřili neuvěřitelných 25 000 osob, vrah ale stále unikal. Štěstí se na policisty usmálo při vyšetřování mnohem banálnějšího případu.

Osudná krádež

V kladenském dole Nejedlý I. se 17. března 1957 poranil jeden z horníků. Zanechal tedy práce a šel se do šaten ošetřit. V šatnách přistihl jednoho ze svých kolegů, Václava Mrázka, jak prohledává kapsy kabátů svých kolegů. Mrázek byl spíše malé a slabé postavy, takže pro horníka nebyl problém ho zadržet a přes úpěnlivé prosby přistiženého zloděje přivolat Veřejnou bezpečnost.

Mrázek byl již dříve za krádeže trestaný, takže před kriminalisty v tu chvíli stál jasný notorický zloděj. V šatnách navíc docházelo ke krádežím často, takže policisté rutinně prohledali Mrázkův byt. Snad všechno v něm bylo kradené, včetně těch nejobyčejnějších domácích potřeb. Policisté ale objevili další zajímavou věc, a sice holicí strojek Niazi, který byl odcizen z domu Ladislava Berana, kde pachatel zanechal zavražděnou ženu a pohlavně zneužité dítě.

Důkazy se vrší

Mrázek na sexuálního násilníka příliš nevypadal. Pro své okolí byl spíše uzavřený a nevýrazný, měl normální milostný život a podle svých partnerek si na sex příliš nepotrpěl. Jedna z nich jej dokonce považovala za impotenta. Po nálezu strojku se však kriminalisté stejně zaměřili na hledání zbraně. Tu nakonec nalezli ve sklepě v ponku, stejně jako hodinky zavražděné Pajúrkové, první z obětí sexuálně motivovaných vražd. Nebo si to tehdy kriminalisté alespoň mysleli.

Mrázek zprvu doznával jen krádeže. Pocházel z 12 dětí a velmi chudé rodiny, která žila v opuštěném železničním vagonu. Od dětství začal krást a chudobná rodina jej v této činnosti podporovala. Krádeže mu ve 24 letech přinesly trest odnětí svobody na 18 měsíců, zvyk jej ale přesto neopustil. Kriminalisté se ale nevzdávali a předložili mu výsledek z balistického testu. Jeho zbraň zcela jasně vraždila. Během intenzivního nočního výslechu 21. března 1957 se Mrázek rozplakal a vše přiznal.

Počátky deviace a první vražda

První impulsy Mrázkova sadismu se začaly projevovat v roce 1946, kdy se dobrovolně přihlásil do strážního oddílu coby ozbrojený doprovod humanitární pomoci. Příslušníci oddílu často zneužívali svého postavení a humanitární pomoc vyměňovali za sexuální služby, Mrázka nevyjímaje. Zároveň se Mrázkovi dostala do rukou pornografická literatura, v níž ho vzrušovaly především násilné pasáže.

To bylo zřejmě i důvodem, proč ve vztazích nebyl sexuálně aktivní. Nezajímal ho klasický sex, zato dokázal až čtyřikrát denně onanovat. Poprvé dal svým sadistickým choutkám průběh 21. srpna 1951. Patnáctiletá Hana Chloubová pásla u obce Drahonice krávy. Mrázek, který lokalitou projížděl na kole, vycítil příležitost a zároveň silné vzrušení. Popadl poblíž ležící klacek, udeřil ji do hlavy a znásilnil ji, zatímco byla v bezvědomí. Stejným klackem ji ubil, když se začala probouzet. Ještě ten den ji našel její otec.

Nůž se neosvědčil

V té chvíli Mrázek našel svůj směr a další útoky podnikal aktivně. Na druhou vraždu se vybavil pistolí, vzrušovala ho představa, že ženu zastřelí. Tímto způsobem zavraždil Bronislavu Pajúrkovou. 16. září 1951 ji odtáhl na louku, svlékl, okradl a vykonal na ní soulož. Hlasitost výstřelů ho ale polekala, bál se, že by mohla přivolat svědky, takže na další útoky si vzal nůž, s nímž zaútočil na další ženu měsíc poté. Nožem se však místo do hrdla trefil do čelisti, a ženě se podařilo před Mrázkem utéct. Její zoufalý křik jej vzrušil natolik, že na místě ejakuloval, takže o další pronásledování ztratil zájem.

Erně Meinlové, na niž nožem zaútočil následně, zasadil 18 ran do oblasti břicha a hrudníku. Díky své slabé kondici však na rány nevyvinul příliš velkou fyzickou sílu, a tak oběť neuvěřitelné množství bodných ran přežila. Zároveň díky tomu zmátl policii, která věřila, že útok mohla spáchat jiná žena. Mrázek nakonec poznal, že ve vraždění nožem úspěch nemá, a tak se pro další útoky vrátil k pistoli.

Vražedná závist

Další obětí měla být Elen Marmonová, již však ani jednou netrefil a útok na ni vzdal. O půl hodiny později ale narazil na Marii Dvořákovou, která to štěstí neměla. Stejně jako ho 14. července 1954 neměla Jiřina Helmichová, kolem níž projížděl na kole na lesní cestě. K mileneckému páru se v roce 1955 přiblížil pěšky, vražedný impuls tentokrát nevyvolalo vzrušení, ale závist. Pár měl na první pohled fungující romantický vztah, který Mrázkovi v té době palčivě chyběl.

Do domu Ladislava Berana se vloupal v podstatě ze msty. Nadřízený Beran jej totiž údajně nechal chodit na studeném vzduchu, čímž mu přivodil zápal plic. Původně chtěl „jen“ krást, situace ale nakonec skončila daleko hůř.

Zasloužený konec

Spis k Mrázkově případu měl 16 svazků. Celkem byl obviněn ze 7 vražd, 4 pokusů o vraždu, 14 případů sexuálního násilí, z toho 8 pokusů a 6 dokonaných případů, 33 vloupání, 12 krádeží prádla, 16 případů krádeží drobného domácího zvířectva, 6 krádeží jízdních kol a dalších desítek drobných krádeží. Dohromady čelil obviněním ze 127 trestných činů.

Václav Mrázek byl odsouzen k trestu smrti oběšením 9. listopadu 1957 Okresním soudem v Chomutově. Poprava byla vykonána 29. prosince 1957.

Zdroje: Kriminalistika.eu / iDnes.cz / Deník.cz