Vrah z Kavalírky vlastnil 8 zbraní a trval na sebeobraně. Uzavřený případ má řadu otazníků

Když se 25letý Miloslav vzdálil z rodinné oslavy, aby dokoupil alkohol, nikdo nemohl tušit, jak osudný bude moment, kdy si zapomene vzít klíče. Podnapilý muž se při návratu začal dobývat do bytu kopáním do dveří a boucháním na okno, podobně opilý otčím jej ale odmítl pustit dovnitř. Když se situace stupňovala, zavolal otčím policii. Miloslav, který byl v té době v podmínce za výtržnost, se policejního auta zalekl a utekl. To bylo naposledy, kdy jej jeho rodina viděla živého.

Mrtvé tělo muže bylo nalezeno následující den, 21. října 2016, v lesoparku v Košířích. Příčina smrti byla jasná – střelná rána v hrudníku, která poškodila plíci a osrdečník. Kulka patřila malorážní zbrani, což je relativně běžný typ, a vše nasvědčovalo tomu, že vrah a poškozený se na místě sešli spíš náhodně, pravděpodobně nešlo o předem připravený čin.

Štěstí v neštěstí

Událost trochu připomíná případ vraždy v tramvaji číslo 17, který byl dlouhé roky neobjasněný a zůstal by tak dodnes, kdyby se její pachatel sám nepřihlásil. Tentokrát ale měli kriminalisté o to větší štěstí, že pachatel z lesoparku dbal na předpisy.

Zatímco vrah z tramvaje Jan Holman vraždil podomácku vyrobenou zbraní, která se nedala vystopovat, v tomto případě se kriminalistům ve spolupráci s kolegy z Centrálního registru zbraní podařilo určit konkrétní typ pistole. Díky tomu vyvstalo velké množství podezřelých, po 4 měsících pátrání nakonec policisté vlastníka vražedné zbraně našli. Byl jím dvaapadesátiletý Jiří Čipera, špičkový český varhaník a dosud bezúhonný a vážený člověk.

Čipera byl sběratelem zbraní, v době zatčení měl ve svém domácím trezoru 8 exemplářů, včetně malorážní zbraně Astra ráže 6,35 mm Browning. Tu kriminalisté pomocí balistiky identifikovali jako vražednou zbraň. Čipera se k činu přiznal, do případu to ale paradoxně příliš světla nepřineslo.

Nutná obrana?

Podle Čipery šlo zcela jasně o nutnou obranu. Onen večer se s manželkou kolem půlnoci vracel z restaurace. Po večeři, prokládané několika pivy a dvěma panáky Becherovky, mu nebylo příliš dobře, a tak se na chvíli posadil na obrubník. Manželka po chvíli pokračovala domů sama. Posléze se na Čiperu podle jeho výpovědi vrhl neznámý mladík, který jej povalil na zem a tloukl klackem.

Čipera na místě zpanikařil, vytáhl z kapsy zbraň a „pravděpodobně vypálil“. Údajně chtěl útočníka jen odstrašit, počítal s tím, že pistole v jeho kapse je nekvalitní a nepřesná. Příliš detailů si z té noci nepamatoval, po divoké noci se probudil doma. Ve své verzi příběhu byl Čipera mužem, který se pouze bránil agresorovi, a na tom jeho advokáti postavili obhajobu – bezúhonný občan se brání recidivistovi s násilnou minulostí. Čiperova výpověď však měla několik děr.

Nevěrohodná výpověď

V první řadě sestra zavražděného jakkoli odmítala, že by její bratr měl agresivní sklony. I podmínku měl „jen“ za to, že v opilosti hodil lahev na něčí auto. Podezřelé bylo naopak Čiperovo jednání. V první řadě nedává moc smysl, že „našel v kapse“ zbraň a nedokázal příliš uspokojivě vysvětlit, proč ji tam měl.

Po incidentu Čipera zjistil rozsah svých zranění a promptně si je vyfotil, byl dokonce rozhodnutý zavolat si záchranku. Jeho manželka, sama lékařka, jej ale přesvědčila, že se o něj může postarat sama, a tak od plánu upustil. Zároveň jej nenapadlo zavolat policii či záchranku na místo činu, z něhož odcházel od postřeleného muže. I kdyby se mu incident v paměti zkreslil účinky alkoholu a stresové situace, nepřiznal se k činu ani tehdy, když v televizi viděl reportáž o vraždě.

Samotná zranění, která Čipera utrpěl, podle soudních znalců neodpovídala úderům pěstí, poranění oka šlo vysvětlit posunem brýlí. Podle soudního lékaře Jiřího Hladíka mohlo ke zranění dojít nekoordinovaným pádem.

Svou zbraň navíc po činu vyčistil a podle všeho upravil tak, aby se ztížila její identifikace. Jistě, mohl zpanikařit a jednat zkrátka ve strachu. Pak je tu však samotné vylíčení incidentu. Čipera údajně ležel na zemi a střílel na muže, který jej mlátil. Kulka ale vnikla do Miloslavova těla vertikálně, odshora dolů. To znamená, že Čipera musel v době výstřelu stát výš než on. Zároveň experti zpochybnili, že by Čipera střílel z bezprostřední blízkosti, protože na oblečení oběti nebyly žádné povýstřelové zplodiny.

Nic není jednoznačné

Čipera samozřejmě závěry vyšetřování odmítal, přece na útočníka nestřílel ze stromu, aby do něho kulka vnikla odshora dolů. Navíc argumentoval informací, že povýstřelové zplodiny mizí, pokud je střelivo staré, a Čipera prý nekupoval nové střelivo už 20 let. Proti sestřině výpovědi o bratrově nekonfliktnosti navíc trochu stojí výpověď jeho matky. Podle ní byl Miloslav naopak ve stavu opilosti agresivní, jednou se údajně pod vlivem alkoholu pokusil napadnout i ji.

Kromě toho měla manželka Jiřího Čipery k dispozici jiný lékařský posudek, podle kterého Čiperovo zranění mohlo být způsobeno úderem větví, soud se však na stranu tohoto posudku nepřiklonil. Na jedné straně byl mladík pravděpodobně s násilnou minulostí, která mohla výpověď o napadení potvrdit. Na druhé straně byla Čiperova verze incidentu, která prostě neseděla. Soud nakonec dospěl k závěru, že Čipera zabíjel účelově.

Žalobkyně navrhovala Čiperovi trest v polovině sazby, mezi 10 a 14 lety vězení. Rodina by se spokojila s 15 lety. Soud ale přihlédl k Čiperově bezúhonnosti, a tak jej odsoudil na 10 let odnětí svobody, vyplacení odškodného ve výši 600 000 Kč a náhradě škody směrem k Miloslavově matce ve výši 25 000 Kč. Co se přesně dělo tu noc v lesoparku, se však nejspíš nikdy nedozvíme.

Zdroj: Pražský deník / Seznam.cz/ Lidovky