Zabíjel v pražské tramvaji a vymlouval se na pominutí smyslů. Soud mu udělil ironický trest

Ve čtvrtek 13. února 2014 si cestující v tramvaji číslo 17 všimli postarší ženy, která už od nástupní zastávky seděla na sedačce evidentně v bezvědomí a krvácela v oblasti hlavy. Ženě už se bohužel pomoci nedalo. Čtyřiašedesátiletá Danuše S., která cestovala za svou matkou, byla podle všeho přímo v tramvaji zastřelena malorážní zbraní.

Šetření ukázalo, že žena byla pravděpodobně zastřelena na zastávce Černý kůň, kde byla ve křoví pohozena její kabelka. Mrtvola ženy tak cestovala až na konečnou zastávku Levského v Modřanech, pozornost cestujících ale upoutala až po cestě zpět. Policie se dlouho neměla čeho chytit, chyběly stopy i svědci. Po čase se svědek objevil, ten ale vyšetřování nikam neposunul. Souvislost s vraždami taxikářů policie vyloučila, protože v té době za ně zadržela pětatřicetiletého narkomana Davida Virguláka. Policie marné vyšetřování nakonec vzdala a případ vraždy v tramvaji č. 17 byl nakonec odložen jako neobjasněný.

Vrahovo nečekané přiznání

Překvapivý zlom přišel 24. května 2016, kdy se na policejní služebnu ve Strašnicích přihlásil dvaašedesátiletý Jan Holman, aby se přiznal ke dva roky staré vraždě. Policisty přesvědčil až ve chvíli, kdy jim ukázal zbraň. Šlo o jednorannou pistoli ráže 22LR bez výrobního čísla a označení. Neměla zásobník, byla to v podstatě trubka, která se zlomí, aby se do ní mohl vložit náboj. Pak už stačí natáhnout, zamířit a zmáčknout spoušť. To vše se dá stihnout za 10 vteřin. Tento časový údaj byl později důležitý při soudním líčení.

Pistole Holmanovi zůstala po otci, ve svém držení ji měl ovšem nelegálně. Holman si navíc ke zbrani vyrobil tlumič, údajně proto, aby mohl v Poříčí nad Sázavou, kde žil, pytlačit bažanty. Do Prahy jej přivedla domluva se synem, jenž mu nabídl peníze za společnou práci – montáž kuchyně.

Holman byl v té době pod tíhou dluhů a exekucí, a nemohl se příliš spoléhat na pomoc příbuzných, se kterými neměl ideální vztahy. Při možnosti sejít se znovu se synem a vydělat si peníze mu svitla naděje na malé zlepšení. Nechal se tedy svým sousedem odvézt do Prahy a vydal se k bytu, kde jeho syn žil se svou družkou. Zbraň si vzal s sebou, aby se ve velkém městě cítil bezpečně.

Velké rozčarování

Když u dveřích bytu zazvonil, čekalo jej nepříjemné překvapení. Syn onemocněl a otci poslal SMS, že z domluvené práce a výdělku nic nebude. Holmanův telefon byl ale vybitý, takže zprávu neobdržel. Dozvěděl se to až od synovy družky, která byla v bytě sama. Bez peněz a místa, kde by mohl zůstat, požádal Holman synovu družku o místo k přespání. Zůstal u ní dva dny. V úterý 11. února se nechal ošetřit v nemocnici kvůli vyhřezlé plotýnce. V bytě synovy družky ovšem nepanovala příliš vřelá atmosféra, a proto se rozhodl raději odejít.

Moment vraždy

Holman se ocitl na ulici, bez peněz, v bolestech a bez potuchy, jak se dostane domů. Celou středu a noc na čtvrtek jezdil tramvají, protože tam bylo aspoň teplo. Ve čtvrtek 13. února po desáté dopoledne nastoupil na zastávce Dvorce do tramvaje č.17. Seděl za Danuší S. a na zastávce Nádraží Braník vystoupili z vozu všichni cestující kromě něho a dotyčné ženy. Podle Holmanovy výpovědi jej postihlo náhlé pominutí smyslu. Vytáhl zbraň, nabil, natáhl a střelil ženu zezadu do krku.

Poté jí sundal kabelku a hned na další zastávce Černý kůň vystoupil. V kabelce našel 1 700 korun, ty si ponechal a zbytek odhodil do křoví. Za ukradené peníze se uchýlil na ubytovnu na Novodvorské. Tam zůstal do soboty, pak odjel domů. Podle svých slov jej trápily výčitky svědomí, které zaháněl alkoholem. Dařilo se mu to dlouhé dva roky.

Není to tak jednoznačné

Vrah samozřejmě popsal okolnosti hrůzného činu tak, aby vzbuzoval co největší soucit. Už méně jej ale vzbuzuje fakt, že se peněz nechtěl doprošovat příbuzných, což jej vedlo ke spáchání vraždy. Navíc ohledně jeho osoby vyvstalo několik dalších nelichotivých skutečností, jak vyplynulo z vyslýchání jeho sousedů a známých.

Holman byl těžkým alkoholikem i před vraždou. Ve stavech opilosti býval agresivní, ubližoval dokonce své tehdejší manželce, kterou údajně nutil, aby mu líbala nohy a oslovovala ho „Bože“. Mezi sousedy nebyl pro svou povahu oblíbený, označovali jej za schizofrenika a magora. U piva se často nechával slyšet, že „jednou všem ukáže, že nikdo neví, co v něm je“.

Soudní znalci rozporovali i jeho verzi o „pominutí smyslů“. Vzhledem k tomu, že příprava zbraně a následná vražda trvaly celých 10 vteřin, kdy byl relativně čas si vše rozmyslet, a protože Holman počkal, až cestující z tramvaje vystoupí, byl soud přesvědčený, že vražda byla spíše promyšleným činem.

17 let vězení za vraždu

Státní zástupkyně Jitka Wurstová požadovala pro Holmana, jenž prokazatelně spáchal hrůzný čin z absolutně sobeckých pohnutek, trest v rozmezí 20–23 let. Muž byl v minulosti pětkrát trestán za nenásilné činy, naposledy za černý odběr elektřiny, a podle soudních znalců byla jeho náprava krajně nepravděpodobná. Soudce Tomáš Durdík nicméně přihlédl k dalším okolnostem činu, k Holmanově tíživé finanční situaci, problémovým vztahům s rodinou a zdravotním potížím. Navíc se Holman sám přiznal a vyjádřil lítost. Soud nakonec Holmanovi uložil trest ve výši 17 let.

Zdroj: Pražský deník, Aktuálně.cz, Lidovky