16. listopadu 2022 11:10

5 největších případů legendy pražské mordparty: Slavný policista chytil i spartakiádního vraha

Kriminalista Jiří Markovič patřil mezi elitu oboru. K policii nastoupil v roce 1964, o dva roky později přestoupil do oddělení vyšetřování. V roce 1986 se stal šéfem pražské mordparty a od policie odešel v roce 1999. Po kariéře u policie napsal s Viktorinem Šulcem knihu Lovec přízraků – Vraždy, které šokovaly republiku. V ní líčí různé případy, na kterých se podílel.

Markovič odporoval stereotypu drsného policisty. Preferoval více vlídný přístup, bral pachatele jako sobě rovné a jednal s nimi s respektem. I díky této metodě nejspíš slavil tolik úspěchů. Přitom jednal jak s nešťastnými oběťmi vlastních duševních poruch, tak se skutečnými monstry.

1) Sadista Vladimír Tekverk

Jedním z Markovičových nejzásadnějších případů byl případ spořádaného občana a vzdělaného leteckého inženýra Vladimíra Tekverka. Ten trpěl od puberty sklony k sadismu a vražedným nutkáním, které svépomocí potlačoval. Od puberty, kdy začal tato nutkání vnímat, působil spíše samotářsky, nevyhledával kamarády a rád si četl o brutálních vraždách. Povedlo se mu úspěšně projít životem, najít si dobrou práci, oženit se a založit rodinu. Přitom s sebou ale stále nosil nůž. Namlouval si, že ho má na krájení svačiny, někde uvnitř ale věděl, že si ho ve skutečnosti schovává pro mnohem chmurnější příležitost.

Ta nastala 5. června 1979, kdy si v autobusu vyhlédl šestnáctiletou dívku. Nechal se přemoci vlastní deviací, ještě na schodech autobusu si připravil nůž, dívku sledoval do parku v Letňanech a tam ji také přepadl a ubodal. Jakmile dorazil celý od krve domů, řekl manželce: „Musíme zpátky do toho parku. Zabil jsem dívku, musím jim to jít říct.“

Při výslechu vzorně spolupracoval a činu litoval. Advokát mu radil, aby oběť označil za svou milenku, která ho vydírala. To mu ale Markovič rozmluvil, protože podle něj by mu hrozil trest smrti. Tekverk jej poslechl a vyplatilo se mu to – soud uznal jeho deviaci jako polehčující okolnost, protože podle znalců se po první ráně už nemohl ovládat.

Byl odsouzen na 25 let, ve vězení se podrobil kastraci a s Markovičem se spřátelil. Kriminalista za ním jezdil do Valdic a během společných rozhovorů se o sadismu naučil mnohem víc než z učebnic kriminalistiky na vysoké škole. Tekverk mu popsal drobné nuance v chování sadistických vrahů. Tekverkovi soud zkrátil trest o 7 let za dobré chování a přátelství s Markovičem udržoval i po svém propuštění. Poznatky, které mu poskytl, využil vyšetřovatel u pozdějšího případu se sadistickým kanibalem Ladislavem Hojerem.

2) Kanibal Ladislav Hojer

Asociální mladík nikdy neměl úspěch ani v základní komunikaci se ženou, časem se u něj navíc prohlubovala misogynie. Od roku 1978 do roku 1981 znásilnil a zavraždil 5 žen. Při té nejbrutálnější ženu ubodal, uřezal jí prsa a přirození a odvezl si je domů, kde nad nimi týden onanoval a poté se je pokusil sníst s hořčicí a křenem. Během výslechu nepociťoval žádnou lítost, podle znalců šlo o primitivní psychopatickou osobnost s citovou otupělostí. V roce 1986 byl popraven. O Hojerově případu si můžete více přečíst zde.

3) Recidivista Jan Tvrdík

Pětkrát trestaný recidivista se chtěl po posledním propuštění v roce 1978 vrátit k manželce a dětem. Pod podmínkou, že přestane pít, žena svolila. Tvrdík ale vydržel střízlivý jen dva týdny, a tak musel jít bydlet ke své matce. Od ní se dozvěděl, že jeho žena měla během jeho výkonu trestu známost, a začal osnovat krutou pomstu.

Posilněn dvaceti pivy se vydal do bytu své ženy. Věděl, že manželka má noční a v bytě jsou jeho dvě děti hlídané tchyní. Plánoval je všechny zabít, jejich uřezané hlavy vystavit na televizi nebo kuchyňské lince a počkat na manželku, kterou ubodá. Protože manželce dosud nevrátil klíč, dostal se do bytu v půl druhé ráno jednoduše. Tchyně a děti už spaly. Vzal si z lednice pivo, uvařil si kávu, a poté se vydal ložnice.

Nejdříve umlátil tchyni paličkou na maso, poté pobodal svého syna a dceru. Vyčerpaný se šel umýt. Dětem se podařilo brutální útok přežít tak, že předstíraly smrt. Když se domů vrátila manželka, pokusil se Tvrdík napadnout i ji. Prosila ho, aby šel pryč, že nikomu nic neřekne. Poslechl ji a odešel. Nebylo mu líto ničeho. Markovič, který byl jinak odpůrcem trestu smrti, Tvrdíka označil jako člověka, který si smrt zaslouží. Byl popraven roku 1980.

4) Kluk s malým IQ Antonín Vorel

Mladík s nízkým IQ byl předlohou pro epizodu seriálu Malý pitaval z velkého města s názvem Kuchařinka. Antonín Vorel již podstoupil ústavní léčbu a kastraci kvůli sexuálním útokům. Léčba ale příliš nápravy nezjednala, v mladém muži se probudil vztek na ženy, kvůli nimž přišel o své mužství. Možnost vybít si hněv se naskytla jednoho večera v roce 1980, kdy potkal důchodkyni Marii Jandovou. Ta se s manželem přestěhovala do nového bytu, kam měla opakovaně problém najít cestu. Bloudící ženu povalil na zem a pokusil se ji znásilnit.

Styk se mu nepovedl, a tak ji uškrtil a zasadil jí 34 bodných ran. Původně byl za svůj čin odsouzen k trestu smrti, nakonec mu ale snížili trest na 25 let vězení. Markoviče snížení trestu potěšilo: „Jsem proti trestu smrti od případu Vorel. Zabil starou paní a byl to kluk s výrazně sníženým IQ. Když jsem si to přečetl v novinách, myslel jsem si, že se někdo zbláznil. Ten člověk měl sníženou příčetnost, což potvrzovaly i znalecké posudky.“

5) Spartakiádní vrah Jiří Straka

Podobnou sexuální deviací trpěl i nechvalně proslulý spartakiádní vrah. Patnáctiletý učeň v roce 1985 napadal, znásilňoval a okrádal ženy. Čtvrtou ženu, kterou takto napadl, odtáhl mezi stromy a znásilnil. Následně jí ucpal pusu kalhotkami, hlínou a kamením, do nosu jí nacpal srolované listí. Žena se udusila. Poté napadl, znásilnil a zavraždil další tři ženy.

Vraždy se odehrály během spartakiády, což na policii vyvíjelo velký politický tlak. Na případu pracovali tři vyšetřovatelé, včetně Markoviče a Josefa Douchy, který později pracoval i na vyšetřování orlických vražd, a dalších 200 policistů. Markovič podle svých slov nikdy předtím ani potom nepracoval pod tak velkým politickým tlakem.

Straka po svém dopadení s vyšetřovateli spolupracoval a jen díky svému nízkému věku unikl trestu smrti. Soud jej uznal vinným ze tří vražd, dvou pokusů, pěti znásilnění, tří loupeží a dvou krádeží. Podle znalců je to agresivní člověk se zvýšenou sexuální aktivitou a sklony k sadismu a nekrosadismu. Podrobil se kastraci, to ale bylo nejspíš zbytečné – genitálie mu rozkopali spoluvězni, kteří se ho pokusili oběsit. V roce 2004 byl z věznice převezen na sexuologické oddělení v pražských Bohnicích. Tam poznal svou budoucí manželku, se kterou později žil pod jiným jménem na Moravě.

Zdroje: Kriminalistika.eu / iDNES / iRozhlas

Filip Šula

Redaktor FTV Prima, Prima ZOOM

Všechny články autora

Populární filmy na Prima Zoom