Jeden z nejhorších sériových vrahů zavraždil desítky žen. Brutalita jeho činů nemá obdoby, smrt často byla jen začátkem

Ted Bundy se narodil jako Theodore Robert Cowell 24. listopadu 1946 ve Vermontu. Vyrůstal se svými prarodiči, přičemž svou babičku považoval za svou matku a o své pravé matce si myslel, že je jeho sestra. Později se se svou skutečnou matkou odstěhoval do Tacomy, kde ho adoptoval její přítel Johnnie Bundy a vychovával ho jako vlastního.

Když mu bylo 14 let, našel v přihrádce v autě svůj rodný list. Až díky tomu zjistil, že žena, kterou považoval za matku, je jeho babička a v kolonce otec nebylo uvedeno žádné jméno. Alespoň takto o svém původu mluvil s vězeňským psychologem Alem Carlislem.

Už jako teenager se Bundy zajímal o ženy, ale stejně tak o násilné trestné činy. Bavila ho BDSM pornografie a četl krimi magazíny, čímž prohluboval své vědomosti o vraždách i svou touhu po jejich páchání. Mnozí si dodnes myslí, že si první oběť připsal už v té době, nikdy mu to však nebylo prokázáno.

První potvrzené zločiny

Psal se leden 1974, když došlo k prvnímu prokazatelnému zločinu Teda Bundyho. Jedné noci se vloupal do ložnice poklidně spící Karen Sparks, která měla být jeho první obětí – zmlátil ji železnou tyčí a následně ji sexuálně zneužil. Jen díky neuvěřitelné náhodě se jí podařilo přežít.

Karen byla v době napadení studentkou vysoké školy a žila se spolubydlícími. Jeden z nich jí dle jejích tvrzení úplnou náhodou zachránil život. „Myslím si, že jsem nedopadla jako ostatní oběti, protože Zach začal mluvit ze spaní a to mě zachránilo,“ řekla. Byla ošklivě zraněná, ale v nemocnici se zotavila. Z té noci si pamatuje jen málo.

První oběť na životě, která se dá prokazatelně připsat Bundymu, byla Lynda Ann Healy. Tu napadl v jejím pokoji jen o necelý měsíc později, konkrétně 1. února 1974. K její vraždě se později, už po vynesení rozsudku trestu smrti, přiznal.

Krvavý rok 1974

Od ledna do července roku 1974 se Ted Bundy ve svém vražedném řádění ani nepokoušel držet zpátky a každý měsíc si připsal alespoň jednu oběť. V březnu se devatenáctiletá Donna Gail Manson vydala na jazzový koncert do kampusu školy Evergreen State, nikdy tam však nedorazila.

Bylo 17. dubna, když Ted Bundy zavraždil osmnáctiletou Susan Elaine Rancourt. Ta se po náročném školním dni vracela na svou kolej, ale cestu jí zkřížil vrah. O něco později se pak 6. květen stal posledním dnem života pro Robertu Kathleen Parks, která kvůli setkání s Bundym nedorazila na domluvenou schůzku na kávu s přáteli.

Prvního červnového dne zemřela rukama Bundyho dívka jménem Brenda Carol Ball. Ta podle svědků neměla po koncertu odvoz domů a byla naposledy viděna na parkovišti u klubu, jak mluví s hnědovlasým mužem s rukou v závěsu. O jedenáct dní později se stala Georgann Hawkins osudnou krátká cesta od jejího přítele směrem domů a v polovině července zmizely u jezera Sammamish dvě mladé dívky. Janice Anne Ott byla naposledy viděna, jak odchází z pláže s atraktivním mladým mužem. Zhruba o čtyři hodiny později se Denise Marie Naslund vydala na toaletu, ale zpět k přátelům už se nevrátila.

Hra na mrzáka

Ted Bundy vraždil ve Washingtonu, Utahu, Coloradu a v neposlední řadě i na Floridě. Jeho cílem byly mladé atraktivní ženy, které měly často společné rysy. Většina jeho obětí například měla delší hnědé vlasy s pěšinkou uprostřed. A aby měl jistotu, že je skutečně uloví, rozhodl se Bundy sázet primárně na jejich empatii a ochranitelský instinkt.

Spoustu ze svých obětí Bundy vylákal, aby mu šly pomoct k autu, když měl ruku v závěsu či nohu ve falešné sádře a opíral se o berle. Jiným k získání jejich důvěry tvrdil, že je policista nebo hasič. Jakmile se však ocitly u jeho vozu Volkswagen brouk z roku 1968, praštil je páčidlem či železnou tyčí. Pak je znehybnil pouty a strčil do auta.

Auto jednoho z nejznámějších sériových vrahů všech dob bylo speciálně uzpůsobené tomu, aby v něm mohl bez povšimnutí převážet své oběti. Odinstaloval sedadlo spolujezdce a omráčené ženy ležely na podlaze, kde si jich okýnkem nemohl za jízdy nikdo všimnout.

Smrt a znásilnění

Vraždy mladých žen byly brutální. Ted Bundy je většinou ubil k smrti, jindy uškrtil, přičemž své oběti také znásilňoval. Jejich těla pak většinou ponechal v lese, kde se o jejich likvidaci postaraly přírodní vlivy a okus zvířat. Na místa se však vracel, aby se tam sexuálně uspokojoval nad ostatky.

Některých těl svých obětí či jejich částí se Bundy nechtěl vzdát, proto si je několikrát vzal domů, opět za účely sexuálního uspokojení. Ve svém bytě si vystavil i pár hlav a s mrtvolami usínal. Zbavil se jich až poté, co kvůli rozkladu začaly zapáchat tak, že to pro něj bylo nesnesitelné.

Unikání zákonu

Jak rostl počet obětí, přibývalo i svědků, kteří popisovali muže, jehož vzhledu Ted Bundy dokonale odpovídal. Jemu se ale přesto dařilo policii unikat – v 70. letech nebyly technologie ani zdaleka tak pokročilé jako dnes a na místech činu chytře nebyly zanechávány jakékoliv stopy, které by k němu vedly. Vrah desítek žen se navíc angažoval v politice a studoval práva, vzhledem k jeho postavení, upravenému zevnějšku a dosavadní bezúhonnosti ho tak policie jako podezřelého vždy vyloučila.

Poprvé byl Bundy zatčen 16. srpna 1975 poté, co ujížděl hlídce, která ho chtěla zastavit a pokutovat kvůli vysoké rychlosti. Přestože při prohlídce jeho vozu byly nalezeny lyžařské kukly, pouta, provazy, páčidlo a jiné podezřelé předměty, jeho činy mu ani s těmito věcmi nikdo nebyl schopný stoprocentně připsat. Z vězení byl propuštěn, policie ho však od té doby sledovala.

Útěk z vězení

Jen několik měsíců po propuštění z vězení udělal Ted Bundy chybu. Do svého vozu nalákal dívku jménem Carol DaRonch, jíž namluvil, že je policista a že se někdo pokusil vkrást do jejího vozu zaparkovaného u obchodního domu. Jeho obět přehlédla všechny varovné signály a nastoupila k němu do auta s tím, že bude odvezena na policii.

Při první příležitosti Bundy dívce nasadil na jedno zápěstí pouta, namířil na ni zbraň a vyhrožoval, že ji zabije. Štěstí se k ní zády ale neobrátilo – za jízdy se jí totiž podařilo otevřít dveře a z auta vyskočit. Toho dne tak skutečně dojela na policejní stanici, místo vyloupení svého auta však hlásila pokus o vraždu. Místo ní zemřela o zhruba čtyři hodiny později jiná dívka, která byla obětí vzteku vraha, jemuž poprvé někdo utekl.

Když policie zatkla Teda Bundyho, Carol DaRonch byla pozvána k identifikaci a ukázala na něj zcela bez váhání. Soud ho poslal na rok až 15 let do vězení v Utahu za únos a později byl obviněn z vraždy Caryn Campbell v Coloradu. Soud se měl konat v Aspenu, kde však nikdo nepočítal s tím, že se ho obviněný nehodlá zúčastnit do konce.

Bundymu se od soudu podařilo utéct poté, co mu bylo povoleno během přestávky navštívit knihovnu. Využil nepozornosti dozorců a vyskočil z okna ve druhém patře. Na útěku byl celkem šest dní, než byl znovu dopaden, když jel v ukradeném autě.

Bundy nicméně nehodlal zůstat ve vězení a brzy si útěk zopakoval. Dokonale si naplánoval každý detail – sehnal si plán věznice, návštěvy mu dovnitř pašovaly peníze, obstaral si dokonce i pilu a zhubl 15 kilogramů, načež si prořezal otvor ve stropě a 30. prosince 1977 unikl. Personál si toho všiml až druhého dne ráno, čímž mu dal náskok sedmnácti hodin.

Brutalita na útěku

Tedovi Bundymu se podařilo utéct až na Floridu, kde opět popustil uzdu svým zvráceným touhám. Vloupal se do domu vysokoškolského dívčího spolku Chi Omega, kde 15. ledna 1978 zabil dvě mladé ženy. Margaret Bowman spala, když ji začal surově bít a následně ji uškrtil silonovou ponožkou. Pak napadl Lisu Levy, jejíž bezvládné tělo sexuálně zneužil. Další dvě dívky zbil, ale přežily. To vše se podle policie odehrálo v rámci pouhých 15 minut.

V únoru téhož roku Bundy zavraždil svou nejmladší a zároveň poslední oběť. Kimberly Diane Leach nalákal do své dodávky a tehdy byla živá a zdravá viděna naposledy. Její tělo bylo nalezeno o sedm týdnů později, částečně svlečené. Dívenka byla podřezána a měla zohavené intimní partie. Tou dobou už byl její vrah znovu ve vězení poté, co napadl policistu, který ho zastavil za překročení rychlosti.

Přímý přenos ze soudu

V létě 1979 se na Floridě konal soud s Tedem Bundym za zločiny, kterých se na tomto území dopustil. Šlo o první soud přenášený televizí, na celkem pěti kontinentech se na něj zaměřilo 250 televizních reportérů. Bundymu bylo nabídnuto, že soud smete ze stolu trest smrti, pokud se přizná k vraždám Bowman, Levy a Leach, mnohonásobný vrah to však odmítl.

Vůbec poprvé v historii byly k usvědčení vraha využity i otisky zubů na těle oběti. Bundy se u soudu po většinu času hájil sám, což byla chyba, která mu vysloužila křeslo. V červenci 1979 byl shledán vinným ze všech obvinění a soudce mu udělil trest smrti.

Roztoužené fanynky

Přestože byly důkazy o podílu Teda Bundyho na ohavných vraždách velmi přesvědčivé, mnoho žen vzhledem k jeho vzdělání a charismatu silně pochybovalo o tom, že by se něčeho takového dopustil. K soudu začaly chodit jeho fanynky, které se snažily zapůsobit a upravovaly se tak, aby se mu líbily. Brunetky si česaly vlasy s pěšinkou uprostřed.

Forenzní psycholožka Katherine Ramsland si náklonnost k Bundymu vysvětluje tak, že ženy často viděly jen jeho upravený vzhled a odmítaly pohlédnout na jeho zvrácenou duši. Mohly si také myslet, že zrovna ony by ho dokázaly změnit. Jedna z jeho fanynek jím byla dokonce tak posedlá, až to jeho samotného vyděsilo.

Žena jménem Janet nezmeškala jediný soud a napsala Bundymu nespočet dopisů. Když jí na jeden z nich odepsal, odpověděla mu, že radostí celý dopis olíbala, oplakala ho a je do něj zamilovaná. Bundy se svým obhájcům svěřil s tím, že si myslí, že by ho tato žena byla schopná ho kvůli své obsesi i stáhnout z kůže.

Elektrické křeslo

Spravedlnosti bylo učiněno zadost v roce 1989 kdy Ted Bundy zemřel na elektrickém křesle. Během let strávených v cele smrti stihl zplodit dceru a poznat se s ní, dokud její matka nevzala nohy na ramena a neodjela s ní pryč, aby unikla pověsti manželky sériového vraha. Stáhla se do ústraní a nepřijela ani na popravu.

Zatímco mu v den jeho smrti vězeňská stráž holila pravou nohu a hlavu, Ted Bundy brečel. Posledního jídla se ani nedotkl a svá poslední slova využil k tomu, aby sdělil rodině a přátelům, že je má rád. Poprava byla naplánována na sedmou hodinu večerní a proběhla jen s několikaminutovým zpožděním.

V den popravy se před věznicí sešly stovky lidí, kteří oslavovaly smrt Bundyho. Lidé si přinášeli transparenty, společně zpívali a také popíjeli. Když byl Ted Bundy v 19:16 prohlášen za mrtvého, davem se rozezněl hlasitý jásot.

Zdroj: Inside Edition