Heparinový vrah se vymykal příručkám. Hrátky s pacienty prohlédl jediný člověk

Práce na anesteziologicko-resuscitačním oddělení havlíčkobrodské nemocnice byla po dlouhé době první, kterou si Petr Zelenka dokázal udržet. Ve zdravotnictví se už nějakou dobu pohyboval, zaměstnavatelé s ním ale nebyli většinou moc spokojení. Nebyl na něj totiž spoleh a často se v práci bez omluvy vůbec neukázal.

V Havlíčkově Brodě s ním ale měli úplně jinou zkušenost. Nejenže si tu doplnil vzdělání a stal se zdravotním bratrem, ale v roce 2005, tedy pouhý rok před tím, než začal své pacienty vraždit, ho dokonce povýšili na vedoucího oddělení sester. Jeho kolegové ho popisovali jako činorodého a šťastného zaměstnance. Nic nemohlo být dál od pravdy.

Experimenty na lidech

Před soudem řekl, že si na začátku roku 2006 připadal naprosto vyhořelý; v době, kdy po heparinu v práci sáhl poprvé, řešil vážné osobní problémy. Časté konflikty s životním partnerem a neshody s rodiči poté, co se dozvěděli pravdu o jeho sexuální orientaci, řešil alkoholem, ten ale jeho stavy jen zhoršoval. V práci byl unavený, rozhozený, cítil tíseň a štvali ho kolegové i pacienti. Nic z toho ale nemůže vysvětlit, natož omluvit, že v květnu roku 2006 zkusil jednomu z pacientů upoutanému na lůžko podat lék heparin. Chtěl prý zkusit, co to s pacientem udělá. První, na kom Zelenka lék vyzkoušel, přežil. Druhý, osmašedesátiletý pacient už nikoli. Vykrvácel.

Nikoho tehdy nenapadlo, že zemřel rukou vraha. Muž měl už předtím problémy se srážlivostí a nebyl v dobrém stavu. Nemocniční personál tak neměl důvod něco vyšetřovat nebo někoho podezírat. Petr Zelenka ale v tu chvíli, v květnu 2006, vykročil na dráhu sériového vraha.

Zelenkův případ inspiroval i filmaře snímku Hodinu nevíš...:

Umírající pacienty nechával pro další směnu

Vybíral si zásadně pacienty v umělém spánku nebo v bezvědomí. Takové, ke kterým se mohl přiblížit naprosto nepozorovaně a beze svědků. Během svých zvrácených experimentů na lidech nezkoušel jen účinky léku proti srážlivosti krve, podle nějž pak dostal přezdívku „heparinový vrah“. Pacientům dával také solný roztok, inzulín nebo benzodiazepiny, uvolňující léky určené pro léčbu nespavosti, úzkostí, křečí nebo abstinenčních příznaků. Zabít se mu však povedlo vždy jen heparinem. Podával ho na konci své služby, aby se jeho destruktivní účinky projevily až ve chvíli, kdy bude pracovat nová směna.

Byl to právě chaos, bezradnost lékařů a jejich mnohdy marný boj o život pacienta, co ho na vraždách lákalo. Liší se tím od jakýchkoli do té doby popsaných profilů vrahů z nemocničního prostředí. Přinášelo mu uspokojení, že jedině on sám ví, co je s pacienty špatně. Užíval si, jak si nic netušící lékaři marně lámou hlavu, co se mohlo stát. Byl navíc přesvědčený, že ho nikdo nemůže dopadnout, protože úmrtím nikdo nepřikládal větší význam. Kromě toho měli Zelenku na oddělení všichni rádi, tak proč by ho někdo měl podezřívat? Minimálně jednoho člověka ale podcenil – primáře oddělení ARO Pavla Longina.

Díky primáři policisté zakročili včas

„Já si hlavně vzpomínám na to, jak jsem vnímal pana primáře. Mně přišel od začátku jako velice odpovědnej chlap,“ vzpomíná jeden z vyšetřovatelů v dokumentu Českého rozhlasu. „Zpozoroval na tom svém oddělení, že mají zvýšený množství pacientů, kteří nekontrolovaně krvácejí, vyprávěl, jak to konzultoval všemožně po republice s odbornými pracovišti, postupně začal docházet k názoru, že by mohla být špatná šarže heparinu, jak všechno kontrolovali, následně měl pocit, že tam dochází k nějakému nedbalostnímu jednání, (…) takže školili ty sestry zdravotní…“

Jméno Petra Zelenky na primáře Longina zasvítilo rudě ve chvíli, kdy si všiml, že zatímco měl Zelenka tři týdny dovolené, k žádnému podobnému případu nedošlo. Pak už bylo jen otázkou času, než si dal dvě a dvě dohromady.

V září 2006 informoval vedení nemocnice a údajně i samotného Zelenku. Nemocnice ale reagovala velmi podivně. Zelenku propustila a trestní oznámení na policii podala až se zpožděním, někdy v druhé polovině října. Navíc nebylo podáno ani na konkrétního pachatele a ani kvůli podezření z mnoha vražd, ale jen kvůli ublížení na zdraví na jedné osobě. Případ proto policisté neřešili jako prioritu, dokud se do věci na konci listopadu téhož roku opět nevložil primář Longin. Zjistil totiž, že heparinový vrah má nastoupit do služby v Nemocnici Jihlava a bál se, aby zase nezačal zabíjet.

Soud ho poslal na doživotí za mříže

Pak už šly věci ráz na ráz. Východočeská kriminálka dospěla ke stejnému závěru jako primář Longin a pro Zelenku si 1. prosince 2006 došla přímo na noční službu. Zatčení vůbec neproběhlo v klidu, naopak; Zelenka se hodně bránil. Policisté ho museli spoutat na zemi. Celá akce navíc proběhla před vyděšenými pacienty.

U soudu se mu povedlo prokázat sedm vražd a deset pokusů. Podle vyšetřujících kriminalistů ale zavražděných mohlo být dokonce deset. Na výsledku by to ale už nic nezměnilo. Zelenka totiž dostal nejvyšší trest – doživotí. Určitě stojí za zmínku, že kvůli svému laxnímu přístupu k celé záležitosti skončil u soudu i tehdejší ředitel havlíčkobrodské nemocnice, jíž tehdy mimochodem šlo o titul nemocnice roku. Odešel ale nakonec bez trestu.

Zdroj: Dokument z cyklu Legendy kriminalistiky: Heparinový vrah

Podívejte se na reportáž Karolíny Oehmové s Miloslavem Širůčkem: