Vražda řidiče Sazky: Zabiják-popleta si opakovaně spletl cíl, jeho šéf vězení unikl
Byť se může zdát, že gangsteři se střílejí výhradně mezi sebou a slušný člověk může klidně spát, případ zastřeleného řidiče společnosti Sazka z roku 2007 svědčí spíše o opaku. Pětadvacetiletý řidič byl v kolektivu oblíbený, jeho bezúhonnost nikdo neměl důvod zpochybňovat.
Koncem listopadu 2007 dovezl prezidenta Sazky Aleše Hušáka na obchodní schůzku luxusním vozem značky Bentley. Když ho tam vysadil, dojel na Vinohrady, kde si chtěl nakoupit. Ve chvíli, kdy se vracel z večerky s nákupem, přistoupil k němu podivně vyhlížející muž s knírem a malorážní zbraní jej třikrát střelil do oblasti krku a hrudníku. Následně zastřelenému muži uštědřil další střelu do týla.
Jakmile si vrah uvědomil, že jej zpozorovalo okolí, dal se na útěk a zbraň přitom odhodil. Policie ji našla pár metrů od místa činu. Z popisu chování vraha vše ukazovalo na to, že pachatel byl profesionál. Co mohl mít ale nájemný vrah společného se slušným člověkem, který s nikým nemá spory? Policisté od začátku pracovali s verzí, že se zabiják prostě spletl, protože oběť vystupovala z luxusního vozu. Na první pohled měl být obětí zřejmě sám Aleš Hušák.
Vůz jako záchytný bod
K šéfovi Sazky ale žádné stopy nevedly. Sám vyjádřil nad hrůznou událostí znepokojení a nabídl odměnu půl milionu korun za informaci, která povede k dopadení pachatele. Protože jinou stopu policie neměla, zaměřila se na samotný vůz. Bentley stojí kolem 5 milionů korun a v té době ho mělo na území České republiky asi 100 lidí.
Vozy stejného typu a barvy už daly kriminalistům užší číslo – pouhé tři majitele. Dva patřily Sazce a třetí poněkud kontroverznímu miliardáři Davidu Beranovi, který zrovna řešil miliardové soudní spory. Situaci vzal velice vážně a s policií ochotně spolupracoval. V případu však také nehrál zásadní roli.
Ve spárech mafie
Pomocnou ruku podala kriminálce BIS, která měla informátora v řadách ruskojazyčné mafie. Tajná služba policii upozornila na nájemného vraha ukrajinského původu Timura Treťjakova. Toho si posléze policie spojila i s jiným trestným činem, který se odehrál 14 dní před vraždou. Tehdy Treťjakov přímo na Václavském náměstí devětkrát bodl pětatřicetiletého arménského podnikatele do hrudníku a břicha. Muž přežil jen díky rychlému lékařskému zákroku. Po dopadení Treťjakova se policistům rozkrylo děsivé pozadí jedné brutální vraždy a vraždy ve stadiu pokusu.
Cílem ukrajinského zabijáka měl být jistý arménský podnikatel, který se provinil proti pravidlům mafie – podařilo se mu získat 1 milion amerických dolarů a neodevzdal polovinu do společné kasy. Tím rozhněval vory v zakoně neboli vysoce postavené členy ruské mafie. Arménský vor v zakoně Andranik Soghojan, jehož hlavní úlohou bylo urovnávat spory mezi zločineckými skupinami, nyní musel podniknout něco, čím zastraší arménskou komunitu žijící v Praze a zároveň mu to získá vliv nad komunitou čečenskou. Tím něčím byla poprava řečeného podnikatele, jejíž organizací podle obžaloby pověřil jiného člena mafie, Magomeda Alijeva. Ten na čin najal Timura Treťjakova, což se ukázalo jako nešťastný nápad jak pro mafii, tak pro dva nevinné lidi.
Tragédie plná omylů
Dne 13. listopadu 2007 dorazil Treťjakov se dvěma společníky, Tagirem Tarsžojevem a Muslimem Asuevem na Václavské náměstí, kde se měla oběť pohybovat. Vycházeli z toho, že oběť bude na místě v mercedesu. Ten se na určeném místě skutečně objevil. Tarsžojev nasedl k podnikateli do auta, namířil na něj pistoli a donutil ho vystoupit. Když podnikatel poslechl, vrhl se na něj Treťjakov, který jej devětkrát bodl nožem do oblasti břicha a hrudníku. Zraněný muž přežil jen díky rychlému lékařskému zásahu.
Zadavatelé vraždy ale z provedeného skutku příliš velkou radost nejspíš neměli. Ne proto, že by oběť přežila. Spíš proto, že pobodaný muž nebyl podnikatelem, kterého měl Treťjakov usmrtit. Podnikatel totiž svůj mercedes, podle kterého měli vrazi svou oběť poznat, půjčil svému společníkovi.
O čtrnáct dní později dostal vrah druhou šanci. Tentokrát pracoval s informací, že podnikatel se má pohybovat na Vinohradech a přijet v luxusním voze Bentley, v autě, kterým v Praze jezdí jen minimum lidí. V podstatě je nemožné se splést. Bohužel na místo neuvěřitelnou shodou náhod přijel právě řidič Sazky, jehož Treťjakov nesprávně vyhodnotil jako muže, kterého má zlikvidovat.
Strádající zabiják
Timur Treťjakov byl za vraždu odsouzen na 22 let. Při čtení rozsudku hystericky křičel ve svém rodném jazyce, že je otrok boží a že vraždil ďábel. Ostraha jej musela vyvést z jednací síně. Během svého věznění žádal Treťjakov o převezení do vězení na Ukrajině, neboť v českém vězení strádá a odloučení od blízkých, kteří ho nemohou navštívit, vnímá jako porušení práva na respektování rodinného života.
Soud mu připomněl, že ve vězení je za trest, nikoli za odměnu, a navíc by se díky svým kontaktům s východoevropským podsvětím mohl z ukrajinského vězení dostat dříve, než si odsedí uložený trest. Zároveň by mohl kriminalistům posloužit jako svědek v případech spojených s organizovaným zločinem.
Andranik Soghojan, který zbytečně zničil život zcela bezúhonným lidem, byl nakonec odsouzen na 22 let. Před spravedlností ale uprchl do Arménie, která své občany ke stíhání nevydává.
Zdroj: iDNES / Eurozprávy / Týden