Mafián krvavou válkou rozčílil i Al Capona. Vražedná karetní hra problémy kmotrů nevyřešila

Vyprávění o tom, jak Giuseppe „Joe“ Masseria 15. dubna 1931 zemřel uprostřed poklidné partičky karetní hry Pinocle, se stalo jednou mafiánských legend, které se neustále mění, převypráví a přibarvují. Novináři si tehdy také občas zapřeháněli, takže jediné, na co se lze spolehnout, jsou policejní záznamy. Ale přestože muži zákona monitorovali téměř každý krok známého mafiánského bosse, stejně se jim detaily jeho úmrtí zjistit nepovedlo. Všichni, kdo nějakou informaci měli, s ní totiž odešli do hrobu… a někteří mnohem dřív, než doufali.

Rivalové ze Sicílie

Giuseppe Masseria se narodil roku 1886 na Sicílii a do USA emigroval, když mu bylo 17 let. Tou dobou už měl docela slušnou kriminální historii a v nové domovině se rychle chytil v podsvětí. Po mafiánském potravním řetězci brzy vystoupal až na samý vrchol a koncem 20. let už mu kus New Yorku patřil se vším všudy: výpalné vybíral od každého obchodníka ve „svých“ ulicích a jel v obrovském množství ilegálních obchodů.

Jenže to mu nestačilo. Chtěl víc. A jeho touha po tom si ukousnout víc a víc pro sebe nakonec vedla k tomu, že v roce 1930 vyvrcholila v New Yorku krvavá válka mezi jeho muži a příslušníky konkurenčního gangu jeho krajana Salvatora Maranzana. Zabíjení ve stylu oko za oko, zub za zub navíc nepřineslo děs a zmatek jen do ulic New Yorku, ale také komplikovalo život většině tehdejších mafiánů.

Osudný oběd v restauraci

Nakonec gangsterský konflikt, kterému se také říká Castellamarská válka, začal vadit i daleko za hranicemi New Yorku. Dokonce byl údajně v záležitosti kontaktován i sám Al Capone, capo dei decina, který byl původně Masseriovým příznivcem stejně jako další ze známých gangsterů Lucky Luciano, Vito Genovese nebo Frank Costello. Válka gangů ale vše změnila a původní spojenectví mezi gangstery přestávala platit, protože jich mnoho převléklo kabát. Nakonec bylo rozhodnuto, že konflikt musí skončit a to tím, že se zkrátka odstraní jeden z jeho strůjců: Masseria.

Vraždu pravděpodobně připravil Lucky Luciano. Vylákat Masseria někam, kde ho bude možné pohodlně zavraždit, nebylo jednoduché. Nakonec ale zabral na pozvánku na oběd do restaurace Nuova Villa Tammaro na Coney Islandu. Na místo Masseria přijel opancéřovaným autem a do podniku ho doprovodili dva bodyguardi. Poobědval a pak se na stole objevily karty. Nikdo si nevšiml, že se majitel restaurace kamsi nenápadně vytratil…

Okolo třetí odpoledne se z podniku ozvaly výstřely, když záda Joea Masseria provrtaly čtyři kulky. Pátá ho trefila do hlavy. Jeho bezvládné tělo se sesunulo na stůl a pak na zem. Byl na místě mrtvý. V bezvládné ruce třímal jediné černé eso.

Král podsvětí

Zbylá společnost pak promptně vyklidila podnik a ujela přistavenými vozidly pryč. Vyšetřování také policisty nikam nedovedlo. Svědků mnoho neměli a jejich podezření, že se jednalo o zločin podsvětí, se nikdy nepovedlo uspokojivě doložit důkazy. Majitel restaurace Gerardo Scarpato u výslechu na otázku, proč v podniku neměl žádný personál, uvedl, že byl jeden z těch „pomalejších“ dnů. Vzali mu, na jeho vlastní požadavek odůvodněný tím, že může být další na řadě, otisky prstů a nechali ho jít. Urychleně se i s rodinou odebral na dlouhou dovolenou v Evropě a na předloktí si nechal vytetovat jméno a adresu. Policistům to hodně usnadnilo identifikaci jeho ostatků, když ho v září 1932, krátce po jeho návratu do New Yorku, našli zabaleného v pytli a nacpaného v kufru opuštěného auta.

Salvatore Maranzano se po Masseriově smrti pasoval na capo dei capi, absolutního vládce newyorských gangsterů, které přeorganizoval do pěti „rodin“. Jeho podřízeným ovšem brzy došlo, že si vraždou Masseria vlastně moc nepomohli a Maranzano je z úplně stejného těsta. 10. září 1931 se tak Lucky Luciano zbavil i druhého z bossů; jeho muži Maranzana pobodali a pak zastřelili přímo v jeho vlastní kanceláři na Manhattanu.

Zdroj: Patrick F. Sullivan: The Origins of the New York Mob