První československý kat: Kolik popravil lidí a čím se živil, když zrovna nevěšel?
Leopold Wohlschlager Zdroj: Getty Images, ČTK
Ne každý, kdo zabíjí druhé, je zločinec. Povolání kata rozhodně není pro každého, přesto se najdou jedinci, kteří jej dokážou vykonávat bez větších problémů. To je i případ Leopolda Wohlschlagera, prvního kata samostatného Československa.
Povolání kata dnes zní velmi zastarale, částečně možná i exoticky – vždyť známe případy poprav francouzské královny Marie Antoinetty, skotské královny Marie Stuartovny a mnohých dalších (nejen) monarchů. Jenže tahle exotika se neděla jen v jiných zemích a dávno přežitých dobách, nýbrž i u nás, a to ani ne před sto lety! Kdo byl prvním československým katem?
Katem v Československu
Leopold Wohlschlager se narodil v roce 1855 a řemeslu se učil z první ruky – jeho nevlastní otec byl totiž popravčím. Už ve svých 15 letech asistoval u popravy, kterou řídil jeho otčím. Wohlschlagerova práce tehdy spočívala hlavně v přípravě popraviště a následném úklidu místa včetně uložení odsouzence do hrobu. Chlapec se primárně učil profesi zlatníka, po smrti svého otčíma v roce 1888 se však stal hlavním kandidátem na uvolněné místo popravčího v českých zemích; a opravdu ho ve svých 33 letech získal. Plat byl vyměřen na 800 zlatých ročně a dalších 25 za každou dokonanou popravu.
První samostatné popravy se Wohlschlager dočkal v roce 1895 a hned se jednalo o dost kontroverzní případ. Připravil totiž o život mladého horníka Antonína Hofmanna, který zavraždil své dva nadřízené. Ti se hlásili k německému národu, vysmívali se českým horníkům a spor s národnostně uvědomělým mladíkem vyvrcholil tak, že Hofmanna i jeho otce vyhodili z práce. Agilní syn si pořídil revolver, oba muže zabil a vydal se spravedlnosti. Tou dobou už byla příslušnost k českému národu velkým tématem, a tak si množství lidí přálo Hofmannovo omilostnění. Zákony však byly neúprosné, což po Hofmannově popravě vedlo k rozsáhlým nepokojům.
Státy se mění, kat zůstává
Během 90. let 19. století a počátkem 20. století byl Wohlschlager nejaktivnější, později se od trestů smrti ustupovalo. Nenápadný a ve společnosti oblíbený zlatník si však své místo udržel až do konce první světové války a nakonec ještě déle – ani vznik samostatného Československa jeho pozici neohrozil, a tak po roce 1918 získal místo státního popravčího. Přestože prvorepublikové soudy v následujících letech udělovaly trest smrti poměrně často, prezident Masaryk je v naprosté většině případů měnil na doživotní vězení. I proto se Wohlschlager v samostatném Československu dostal k řízení pouhých pěti poprav. Přesto si přišel na pěkných 15 000 Kč a dalších 500 korun za každou popravu. Jen pro srovnání – v začátcích republiky se průměrný plat zaměstnance pohyboval kolem 200 korun měsíčně.
Práce kata rozhodně nebyla plnoúvazkovým zaměstnáním a Wohlschlager se během celé své kariéry podepsal „pouze“ pod 24 popravami. Většinu času se živil jako zlatník v centru Prahy a jen jednou či dvakrát do roka oprášil profesi svého otčíma. Naposledy tak učinil v roce 1927 a následně odešel do důchodu, kde o dva roky později zemřel. I on měl své nástupce, hned po něm se v tomto „rodinném podnikání“ uchytil jeho zeť Josef Nehyba. Wohlschlagerově věhlasu se však už nikdo nevyrovnal (někdy též psanému Wohlschläger) a jeho renomé jakožto posledního rakousko-uherského a prvního československého kata zůstalo neměnné. Pro úplnost doplňme, že trest smrti byl u nás zrušen až v roce 1990.
Zdroj: Leopold Wohlschlager: Ve službách spravedlnosti za Rakouska i republiky
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
