Parník z Československa zdemoloval hloupý omyl. Smrt 176 lidí dodnes není vyřešena

Když říční parník Alexandr Suvorov vyjel ze Slovenské Lodenice v Komárnu, byl na něj jeho projektant Jaromír Klepoch pyšný stejně jako na další plavidla typu OL 400 určená pro plavbu po Volze, která projektoval. O strašlivé nehodě se dozvěděl, když jel ráno tramvají do práce. Jakmile v kanceláři dosedl za stůl, už mu zvonil telefon. „Můžete zaručit, že nedošlo k žádné technické chybě?“ znělo ze sluchátka.

Závada na lodi ale za smrt 176 lidí opravdu nemohla. Roli totiž, jak vyšetřování téměř ihned prokázalo, sehrála lidská chyba.

Varovný výstřel nepomohl

Alexandr Suvorov se 5. června 1983 večer na své cestě z Rostova do Moskvy plavil svou maximální rychlostí, 25 kilometrů v hodině. Většina z jeho 330 cestujících, ba i značná část z 65 členů posádky se okolo desáté večer odebrala na horní palubu. V tamním kinosále byla totiž tombola a pak se tam promítal film. Hlavní důstojník s kormidelníkem byli na horní palubě také, a to v kormidelně, odkud loď ovládali. Jen kapitán v té době spal ve své kajutě, na což měl plné právo – jeho směna začínala až o půlnoci a bylo třeba, aby na ni nastoupil odpočatý.

Přečtěte si také: Nejhorší lodní katastrofa v dějinách USA stála život 1 200 lidí. Doplatili na chamtivost

Byl klidný, jasný večer a od řeky vál mírný, studený vánek. Ani viditelnost nebyla špatná. Dodnes se neví, proč v momentě, kdy měl podplout železniční most v Uljanovsku, zamířil kormidelník pod špatný pilíř. Místo druhého, který je splavný, se velký parník pokusil napasovat pod šestý. Výstražný výstřel, který vypálila služba na mostě poté, co se marně pokoušela o rádiové spojení s lodí, přišel pozdě. Katastrofu už nemohlo nic odvrátit.

Na místě se darovala krev i vyráběly rakve

Následky byly příšerné. Most proměnil celou horní palubu v trosky plné zpřelámaných těl. Svědci popsali, že se krev obětí valila po schodišti dolů, jako v nějakém hororu. 136 metrů dlouhá loď měla v okamžiku nárazu takovou rychlost, že bytelný most poškodila. A co hůř, narazila do něj přesně v okamžiku, kdy po něm jel vlak. Vagony vykolejily a jejich náklad, uhlí, kmeny stromů a štěrku, se částečně svalil na už tak zdemolovaný parník. Zkáza byla dokonána.

Když se na místo po dlouhých 40 minutách dostali záchranáři, rozjela se obrovská akce. Nemocnice byly přetížené, tudíž u nehody pomáhali i medici. Dobrovolníci tehdy přímo na místě darovali krev a bohužel také vyráběli provizorní rakve. Bylo jasné, že spousta přeživších zůstane natrvalo postižená.

Vina skončila na hlavě kapitána

Nehoda Sovětským svazem otřásla. Na palubě nebyli žádní cizinci. V lodním kině navíc tehdy seděli také horníci, kteří plavbu dostali darem poté, co přežili 10 dní v zavalené šachtě na Donbase. K obětem se někdy počítá i 177. člověk, jehož tragédie stála život – jeden ze záchranných potápěčů, který na místě neúnavně pracoval po 12 hodin. Prudké výkyvy atmosférického tlaku ho dostaly do nemocnice, kde po dvou měsících zemřel. Mrtvá těla Volha vydávala ještě měsíc po nehodě.

Mohlo by vás zajímat: Skandální neschopnost lodní posádky zabila 137 lidí. Unikátní záběry odhalují dramatický boj o život

Kormidelník i hlavní důstojník zahynuli při nehodě. Podle jedné z hypotéz je popletlo světlo z kabiny obsluhy mostu, podle jiné byli prostě nezkušení – většina mostů má splavné pilíře ve svém středu, nikoli na kraji, s jistotou se ale už nikdy nepřijde na to, co se přesně stalo.

Sovětské úřady tehdy zřejmě potřebovaly obětního beránka, a proto alespoň obvinily lodního kapitána (jehož mimochodem museli záchranáři po nehodě lovit z vody poblíž mostu). Soud ho poslal na 10 let za mříže. Ven z vězení se sice dostal už po 6 letech, hned poté ale zemřel na infarkt.

Zdroj: New York Times, Cas.sk

Odkaz na obrázkovou licenci Creative Commons.