Havárie letu 201 společnosti South African Airways pohřbila letouny de Havilland D.H. 106 Comet

Letadlo – výkřik moderní techniky s velkými problémy

Letoun de Havilland D.H. 106 Comet byl ve své době jedním z nejmodernějších strojů na světě. Historicky se jednalo o vůbec první letadlo celokovové konstrukce poháněné čtyřmi proudovými motory, které bylo určeno pro civilní dopravu. Vývoj letadla iniciovala v roce 1944 letecká společnost BOAC, jež chtěla do své vzdušné flotily zařadit letadla pro dálkovou přepravu osob a nákladu. Během plánování byl postupně zvýšen počet sedaček pro cestující z 24 na 36 a letoun dostal výkonné motory Rolls-Royce Avon.

První prototyp s označením Comet 1 byl zalétáván 27. července 1949 a další zkušební lety probíhaly v říjnu téhož roku v Tripolisu. Vzhledem k tomu, že šlo o to nasadit letoun při dlouhých přeletech nad africkým kontinentem, bylo testování ve vysokých pouštních teplotách klíčové. Po vyhodnocení testovacích letů došlo ještě k drobným úpravám a stroj byl zákazníkovi, letecké společnosti BOAC, předán začátkem ledna 1951 k zaškolení pilotů.

Zpočátku vše probíhalo bez větších komplikací a letadlo bylo do komerčního provozu nasazeno v srpnu 1952 na lince směřující na ostrov Cejlon. Kromě společností BOAC a BSAA si nové letadlo objednaly také společnosti UAT, Air France, Canadian Pacific Airlines, Capital Airlines, Pan American World Airways, libanonská MEA nebo třeba United Arab Airlines. Výrobce slavil ohromný obchodní úspěch.

Od první „malé“ nehody k opravdovým tragédiím

K první vážnější nehodě Cometu 1 došlo na italském letišti Ciampino v Římě 26. října 1952. Při rozjezdu se pilotům podařilo zvednout pouze přední kolo, a i když jako zázrakem nikdo nezahynul, letadlo muselo být dáno do šrotu. K velmi podobné nehodě, která si již ale vyžádala úmrtí všech 14 osob na palubě, došlo 3. března 1953 při startu letounu Canadian Pacific Airlines na letišti v pákistánském Karáčí.

Je s podivem, že po této tragické události nebyly stroje staženy z provozu a úpravy, které na nich výrobce prováděl, byly spíše kosmetického rázu. Řeklo by se, že dvě nehody během jediného roku provozu stačí. Bohužel nestačily. V indické Kalkatě zuřila 2. května 1953 tropická bouře. Přesto se prvních 6 minut letu jevilo jako standardní a rutinní záležitost až do chvíle, kdy došlo k nečekanému oddělení obou polovin křídel.

Osud stroje a tím i všech 37 lidí na palubě byl v ten okamžik zpečetěn. Hořící trosky stroje i s ostatky všech lidí na palubě dopadly do Indického oceánu. Výrobce stáhl všechna letadla, které byla v aktivní službě a na vlastní náklady provedl rozsáhlé konstrukční úpravy křídel, jež měly zajistit vyšší pevnost a zároveň i vyšší vztlak.

Na první pohled se zdálo, že je vše v pořádku. Bohužel dobrý pocit vydržel jen do 10. ledna 1954, kdy na scénu opět vstupuje vzletová dráha římského letiště Ciampino. Tentokrát se sice start podařil na výbornou, ale po asi 20 minutách letu se stroj společnosti BOAC ve vzduchu rozpadl na několik částí a jednotlivé kusy dopadly do moře. I tehdy zahynulo všech 29 cestujících i 6 členů posádky.

Po tragédii byla z provozu stažena všechna letadla a ještě před uzavřením celého vyšetřování byl výrobce nucen provést více než 60 konstrukčních úprav. Po těchto technických a bezpečnostních vylepšeních se komise rozhodla v březnu 1954 navrátit letounům de Havilland D.H. 106 Comet osvědčení o letové způsobilosti.

Tragédie, která zpečetila osud letadel de Havilland D.H. 106 Comet

Letos si připomeneme 68. výročí tragické havárie letu č. 201 společnosti South African Airways, který letěl na pravidelné lince z Londýna do Říma a dále měl pokračovat přes Káhiru do Johannesburgu v Jižní Africe.

Letadlo odstartovalo z Londýna 7. října 1954 ve 13.00 UTC (koordinovaný světový čas) a po bezproblémovém letu dosedlo na runway římského letiště Ciampino v 17.35 UTC. Pravidelná předletová kontrola před startem do Káhiry objevila několik nedostatků včetně vadného palivoměru a hlavně 30 volných šroubů na křídlech. Odstraňování těchto nedostatků zpozdilo odlet do Káhiry o dobrých 25 hodin.

Řízení letového provozu vydalo kapitánovi Williamu Mostertovi povolení ke startu 8. dubna v 18.32 UTC. Kapitán hlásil řídící věži bezproblémový let a rychlé stoupání na letovou hladinu ve výšce 11 000 m. Poslední zpráva odešla z kokpitu letadla v 21.02 UTC. Pak už se jen opakoval scénář z 10. ledna, kdy se letadlo rozpadlo na několik kusů, jež se poté zřítily do moře nedaleko Neapole. Tragédii, která si vyžádala 21 obětí, nikdo nepřežil.

O neštěstí jako první informoval německý rozhlas, který odposlouchával rádiové hovory. The New York Times vydal zprávu o události s třídenním zpožděním: „Británie zažívá další tragédii a ztrátu letadla Comet, které mělo znamenat průlom v civilním dopravním letectví. Bylo potvrzeno, že nepřežil nikdo z 21 osob na palubě a společně se zbytky letounu se zřítily do Středozemního moře asi 70 mil jižně od Neapole. Na hladině byly nalezeny zbytky šesti těl a několik plovoucích trosek. Britský ministr dopravy A. T. Lennox-Boyd s okamžiou platností odebral osvědčení o letové způsobilosti všem letounům de Havilland D.H. 106 Comet...“

I když letecká společnost BOAC zavedla v roce 1958 letoun Comet čtvrté generace na transatlantické lince z Londýna do New Yorku, bylo již pozdě. Nový stroj již v té době nedokázal konkurovat pohodlnějším a bezpečnějším Boeingům 707 a letounům Douglas DC-8. Společnost BOAC ukončila provoz Cometů o sedm let později v roce 1965.