Jedna z největších záhad světa se blíží k rozluštění? Nová šifra může rozlousknout Voynichův rukopis
Atypické shluky neznámých znaků a fantastické kresby rostlin, souhvězdí a nahých postav jsou jednou z největších záhad středověkého písemnictví. To je Voynichův rukopis; kniha, která mate odborníky už po mnoho desetiletí. Mnozí dokonce mají pocit, že musí jít o podvrh, že text ve skutečnosti nic neznamená. Nejnovější studie ale možná dává rukopisu šanci na pochopení.
Podle radiokarbonového datování vznikl Voynichův rukopis mezi lety 1404 a 1438. Nejmenuje se po svém tvůrci, ale antikváři Wilfridovi Michaelu Voynichovi, který ho získal v roce 1912. Kniha má stovky stran a je plná textu, který nedává smysl, ať se na něj člověk dívá jakkoli.
Podivné písmo i kresby
Nejenže jde o zcela neznámé písmo, ale text se nechová jako žádný jazyk, který známe. Slova se opakují podivně často, rytmus, délka slov a frekvence písmen nejsou podobné žádné světové řeči a v textu téměř chybí překlepy, což je samo o sobě velice podezřelé a v dobách, kdy se knihy ještě přepisovaly ručně, nevídané.
A nezapomeňme, že tohle všechno ještě doplňují ilustrace jako z nějakého snu obohaceného psilocybinem: lidé v podivných pózách, neznámé rostliny, hrady, astrologické diagramy i fantastičtí tvorové.
Nikdo neví, kdo knihu napsal ani pro koho, odborníci ale mají daleko nižší ambice. Úplně by jim stačilo vědět, jestli jde o skutečné knižní dílo, které má nějaký obsah a jenom mu nerozumíme, anebo je to jen podvrh, vtip, atrapa, která nemá žádné hluboké sdělení, natož aby se dala rozluštit. Nikdo ale zatím nepředložil žádné důkazy, že by text odpovídal jakémukoli známému jazyku. Na druhé straně ale vykazuje zvláštní statistické vzorce, které nevypadají jako náhodná změť znaků.
Šifra, která imituje „voynichštinu“
Právě to inspirovalo amerického vědeckého publicistu Michaela Greshka, když se nudil během lockdownů při pandemii covidu-19. Začal zkoumat, jestli by šlo strukturu textu z rukopisu napodobit i strojovým způsobem. Následně vymyslel algoritmus, který pojmenoval Naibbe.
Funguje tak, že vezme běžný latinský nebo italský text, převede ho do souvislé řady písmen bez mezer a pak ho znovu „naláme“ na krátké úseky. Z těch se pak skládají „slova“, která mají podobné rysy jako Voynichův rukopis. Jednopísmenné úseky se rovnou mění na plná slova, dvoupísmenné úseky se rozdělí na „předponu“ a „příponu“. Výsledkem je sled výrazů, které překvapivě připomínají záhadný jazyk rukopisu, a to včetně netradičních frekvencí symbolů či délky slov.
Celým složitým systémem bychom vás v prostoru určeném pro článek stihli provést jen těžko. Pokud vás ale zajímá, můžete si vysvětlení poslechnout přímo od autora na záznamu z konference věnované rukopisu. Michael Greshko o svém objevu hovoří zhruba hodinu a půl po začátku.
Šifra Naibbe ukazuje, že systematickým kódováním skutečného textu lze vytvořit něco, co působí jako samostatný jazyk. Greshko sice výslovně upozorňuje, že z toho nelze vyvozovat, že původní autor skutečně použil podobný algoritmus, přináší ale další podporu pro tvrzení, že rukopis má nějaký obsah a nejde jen o hatmatilku.
Mohlo by vás zajímat: Vyřešte šifru mrtvého muže, s níž FBI prosí o pomoc veřejnost. Obletují ji konspirační teorie i možné řešení
„Je těžké vůbec spekulovat o tom, co vlastně Voynichův rukopis je, protože k mé nekonečné fascinaci i frustraci odráží jakoukoli myšlenku, kterou si o něm vytvoříte. Pokud si myslíte, že v textu žádný smysl není, najdete pro to spoustu důkazů. A totéž platí, pokud si myslíte, že jde o zašifrovanou zprávu nebo dokonce o samostatný jazyk,“ vysvětlil Greshko. „Právě ta nejednoznačnost Voynichova rukopisu z něj dělá něco tak tajemného a tak nesmírně zajímavého.“
Zdroj: Konference o Voynichově rukopisu 2025, Yale, Cryptologia
Video, které jste mohli minout: K rozmnožování nepotřebuje sex. Vědci našli na Petříně unikátního pavouka
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
