Jak autor Šifry mistra Leonarda sbíral inspiraci v Praze? Odhalujeme detaily přísně utajené návštěvy Klementina

Karlův most, Petřínská rozhledna, Starý židovský hřbitov nebo bunkr pod parkem Folimanka. To jsou některá z míst, která se stala kulisami aktuálního, už šestého dobrodružství populárního literárního hrdiny, profesora symbologie Roberta Langdona. Dan Brown o Praze jako dějišti své knihy začal uvažovat už před patnácti lety a během té doby do našeho hlavního města zavítal šestkrát. Že tu hledá inspiraci, ale pochopitelně neprozrazoval.

Za to, že Robert Langdon prožije několik důležitých momentů ve zdech rozsáhlého komplexu barokních staveb Klementina, v podstatě může Irena Bornová, která tu v letech 2011 až 2021 působila na postu ředitelky odboru komunikace. A roli sehrálo i to, kde se autor bestsellerů v Praze ubytoval.

Zajímavosti

Knižní událost roku: Nová záhada Dana Browna se odehrává v Praze, město reaguje bohatým programem

Z letiště rovnou do knihovny

„V roce 2013 jsem se dozvěděla o tom, že má Dan Brown v lednu 2014 dorazit do Prahy. Nadchlo mě to a říkala jsem si, kam jinam by měl zavítat než do Klementina. Praha je bohatá na mystické a krásné historické prostory, bohužel jsem ale zjistila, že Klementinum na spisovatelově programu chybí. A tak jsem začala konat a lobovat za to, aby se do programu dostalo,“ vzpomíná Irena Bornová. Rychle dala dohromady důvody, proč Klementinum stojí za návštěvu, a po řadě e-mailů se zadařilo. „Realizaci mého umanutého nápadu hodně pomohl Richard Klíčník z nakladatelství Argo,“ podotýká.

„Hlavním lákadlem byla samozřejmě barokní knihovna, která ve velkém hlasování jednoho amerického portálu zvítězila jako nejkrásnější knihovna světa. Dan Brown ocenil taky historickou čistotu Klementina, které nikdy nebylo politicky nebo válečně zatíženo. Pořád tu byla knihovna, pořád tu byla jezuitská kolej, pořád to bylo centrum vědění a poznání. Prohlásil, že už viděl velké množství knihoven po celém světě, ale žádná nebyla jako ta naše.“

Mohlo by vás zajímat: Tajemství Poslední večeře odhaleno: Da Vinciho slavný obraz je rájem pro milovníky konspirací

Protože měl zrovna bydlet v hotelu Four Seasons, který je prakticky za rohem (doslova za dvěma rohy), naskytla se i logistická výhoda. „Zafungovalo to, že hned po příletu v neděli mohl přijít na prohlídku sem, než mu v pondělí začne další program. Nemusel kvůli tomu měnit svůj rozvrh a Klementinum se tak stalo jeho první zastávkou v Praze,“ vysvětluje Irena Bornová.

Přijíždí „strýček“

Spisovatel ovšem chtěl až do středy, kdy ho ve městě čekala oficiální tisková konference, svůj pobyt extrémně utajit, což si vyžádalo trochu té konspirace a lhaní pro dobrou věc. Z Klementina o vzácné návštěvě věděli jen čtyři lidé. Protože bylo v plánu vstoupit do nejchráněnějších prostor budovy, což se neobejde bez asistence bezpečnostní služby, stála ředitelka komunikace před otázkou, jestli jim identitu tajného hosta nahlásit, anebo mlžit. „Nakonec jsem nepřiznala, že jde o Dana Browna, a hráli jsme to na návštěvu nějakého strýčka kohosi z vedení. Dnes už by to asi neprošlo, ale tenkrát Brownova tvář nebyla ještě tak známá jako dnes,“ usmívá se.

Co si Brown vymyslel?

Když se jí novinka Tajemství všech tajemství dostala do rukou, hned hledala zmínku o Klementinu, a pak knihu rychle zavřela, protože číst odprostřed, to se přece nedělá. „Ale to, co jsem tam četla, byla pravda. Popis na začátku je v pořádku.“

Záhady a konspirace

Ďáblova bible: Největší kniha světa je spojována s temnými silami. Čechům ji ukradli Švédové

Ačkoli si Brown zakládá na historicky a místopisně přesných popisech, tu a tam si autorskou licenci dovolí. Do barokní knihovny, která má mramorovou podlahu, třeba položil na zem dřevěné parkety. Ty najdeme v Klementinu na jiných místech a jsou specifické tím, že se v dávných dobách konzervovaly pomocí hovězí krve.

„Falešný balkon“ (slovy jedné z postav knihy), tedy ochoz knihovny bez viditelné přístupové cesty, tu skutečně najdete. Jeho vchod ale není ukrytý tak důmyslně, jak to popisuje Brown (neprozrazujeme, přečtěte si to). „Vstup na ochoz vzadu v sále není vidět na první pohled. Nahoru vede tmavé, točité barokní schodiště. Není tam světlo, svítila jsem Danu Brownovi mobilem jako světluška,“ popisuje Irena Bornová.

Robert Langdon si s knižní partnerkou, vědkyní Katherine Solomonovou, v Klementinu prohlédl vzácný exponát Codex Gigas, neboli Ďáblovu bibli. Největší rukopisná kniha na světě, která dle legendy vznikla ve 13. století v klášteře v Podlažicích u Chrudimi, se za třicetileté války stala kořistí švédských vojsk a je uložena v Královské knihovně ve Stockholmu. Dan Brown ji při svém výletu do Prahy vidět nemohl, ale dostal informace o tom, že tu byla vystavena při výjimečné zápůjčce od září 2007 do března 2008.

172 schodů k vertigu

Stejně jako Langdon je Dan Brown fascinován šiframi a jazykovými a matematickými modely, proto ho v barokním sále zaujal tzv. magický čtverec na jedné z fresek. Tabulka s čtvercovou sítí s číslicemi od 1 do 9 je aritmetickou hříčkou – svislé i vodorovné součty dávají dohromady číslo 15.

Advertoriál

Odhalte tajemství a krásu Malostranských mosteckých věží. Jaké pověsti se k nim váží?

Uchvátila ho taky Astronomická věž, na kterou vede 172 schodů. „Vystoupali jsme nahoru a někteří členové jeho doprovodu vyšli ven na ochoz. Dan Brown se na mě podíval a říká, že má závratě. Ale já je mám taky. Od doby, co jsem v Klementinu začala pracovat, jsem na ochoze ještě nebyla. A on říká: ,Tak se chytneme za ruce a půjdeme spolu.‘ Bála jsem se, že to nezvládnu, ani s ním. On se po chvíli odhodlal a povídá: ,Ty tam můžeš jít každý den, ale já už možná nikdy.‘ Všichni říkají, že z ochozu je ten nejkrásnější pohled z věže v Praze. Dan Brown jako první krásně popsal, proč. ,Já mám pocit, že každý dům, každou střechu můžu vzít a přesunout někam jinam. Že se jich můžu dotknout.‘ V Praze z většiny věží koukáte na řeku, nábřeží, nádvoří. Oproti tomu Klementinum má pod sebou paprsky střech areálu, je to opravdu jako Lego, na které si můžete skoro sáhnout.“

Návštěva slavného autora trvala asi jen dvě hodiny, ale byly to intenzivní dvě hodiny. Tehdy ještě nikdo netušil, že pomáhá spisovateli skládat dílky do puzzle chystané knihy. „V týmu jsme se domluvili, že se kousneme do jazyku a nebudeme se ho ptát. Když pak začaly prosakovat zprávy o tom, kde se bude děj knihy odehrávat, tajně jsme doufali, že na Dana Browna Klementinum zapůsobilo a do svého příběhu ho zahrnul. Že se to podařilo, je krásný, neskutečný pocit,“ uzavírá.

Zdroj: Autorský text

Video, které jste mohli minout: Bestseller o tajemství Prahy