Před 205 lety záhadně zemřel dobrodruh Tadeáš Haenke, český objevitel největšího leknínu světa
Viktorie královská Zdroj: iStock
31. října 1817 zemřel botanik, cestovatel, lékař, etnograf a kartograf Tadeáš Haenke. Muž, který jako první v českých zemích vypustil montgolfiéru, obeplul svět a popsal viktorii královskou.
Tadeáš Haenke – objevitel, na kterého se v Čechách skoro zapomnělo
Tadeáš Yaverius Peregrinus Haenke, nebo chcete-li zkráceně Tadeáš Haenke, se narodil v Chřibské v Českém Švýcarsku 5. prosince 1761 a zemřel za nevyjasněných okolností 31. října 1817 v Cochabambě v Bolívii.
Základní vzdělání mu poskytl jeho strýc, který působil jako farář v obci Robeč. Další porce vědomostí se mu dostalo u jezuitů v Praze. Když byl řád roku 1773 zrušen, nastoupil na gymnázium na Starém Městě v Praze. Projevoval se jako velmi nadaný student a v roce 1782 zahájil studia medicíny. Profesora Josefa Gottfrieda Mikana zaujal natolik, že jej zaměstnal jako učitele pro svého syna Johanna Christiana. Profesor Mikan jej pak brával i na své inspekční cesty pro Čechách, jež Haenke využíval ke sběru botanických vzorků ve snaze pomoci s obnovou smíchovské botanické zahrady zničené povodněmi. Během těchto výprav také v roce 1784 vypustil jako první v českých zemích horkovzdušný balón, tzv. montgolfiéru.
Psal se rok 1786 a fyzik a železniční projektant František Josef Gerstner mu nabídl účast na vědecké výpravě do Krkonoš. Výsledky bádání byly publikovány ve zprávě „Aus der Beobachtung auf Reise nach dem Riesengebirge“, která vyšla v roce 1791 v Drážďanech. Haenkemu po této úspěšné výpravě otevřel svět. Začal se podílet na výzkumech v oblastech Neziderského jezera a v Alpách. Odváděl skvělou práci, na základě níž byl v roce 1789 přijat do Královské české společnosti nauk.
Dobrodružství na cestě kolem světa
Tadeáš Haenke měl v plánu se vydat na další objevitelskou cestu a jeho cílem měla být Sibiř. Nakonec z ní sešlo. V roce 1788 totiž obdržel pozvánku na plavbu kolem světa, kterou vedl Španěl Alessandro Malaspin. Doporučující dopis mu napsal mimo jiné i kancléř Václav Antonín Kounic.
Expedice nezačala pro Haenkeho příliš slavně. Zmeškal totiž odjezd lodi v červenci 1789 a vyplul skoro o měsíc později. Když s náhradní lodí doplul do ústí řeky La Plata, ztroskotal a vydal sám do uruguayského Montevidea. Cestoval přes Buenos Aires a horské průsmyky v Andách do Chile. Podal neskutečný výkon, protože již na začátku dubna roku 1790 se v Santiago de Chile setkal s Malaspinou a připojil se ke španělské expedici, která pokračovala dále na sever. Na příkaz španělského místokrále se vydal prozkoumat oblast peruánských And, domnělých pramenů Amazonky a Ekvádoru. Jeho cílem měla být sopka Chimborazo, která byla na konci 18. století stále považována nejen za nejvyšší horu Ameriky, ale i světa. Haenke musel výstup pro nepřízeň počasí a nevhodné vybavení bohužel vzdát.
Výprava pak pokračovala přes Acapulco v Mexiku dál na sever až k pobřeží Aljašky. Po zmapování pobřeží Aljašky a Kanady se mořeplavci vrátili na krátkou dobu do Mexika a po návštěvě hlavního města Ciudad de México pokračovali dále na západ na Filipíny, jež byly v té době pod španělskou správou.
V prosinci roku 1792 pokračovali přes ostrov Mindanao kolem Nové Guineje, Nové Kaledonie a Nového Zélandu přes Tasmanovo moře do Botany Bay. Zde Tadeáš Haenke na své konto připsal další český primát. Jako vůbec první Čech vstoupil 12. března 1793 na australskou pevninu. Zkoumal zde místní květenu a o výsledcích své práce informoval britského botanika Josepha Bankse. Během cesty do přístavu Callao v Peru se ještě zastavil na ostrovech Tonga a Tahiti.
Jižní Amerika – nový domov
Tadeáš Haenke se do Čech již nikdy nevrátil. V přístavu Callao v Peru se na příkaz velitele v roce 1793 oddělil a pokračoval přes Concepción do Chile a dál do And. Během tří let prozkoumal provincii Tucumán v Argentině, přešel do Potósí, La Pazu, Cuzca až do Limy. V roce 1796 se usadil v Cochabambě v dnešní Bolívii a věnoval se psaní zápisků ze svých cest.
V letech 1801 až 1802 se účastnil výpravy proti indiánům kmene Chiquitos. Během této cesty také poprvé uviděl viktorii královskou (Victoria amazonica). Udělal si podrobné poznámky a nákresy. Největší leknín na světě však nepojmenoval. Tento krok učinil až anglický botanik Lindley v roce 1840 na základě popisu od bratrů Schomburgkových.
Od roku 1802 se Haenke věnoval studiu a výrobě různých léčiv a experimentoval s tzv. chilským ledkem a jeho výrobou ve snaze vylepšit vlastnosti střelného prachu. Zajímavá např. je i skutečnost, že si na své farmě v Cochabambě založil chov bource morušového s výrobnou a barvírnou hedvábí.
Haenke zemřel za doposud nevyjasněných okolností před 31. října 1817. Jedna verze hovoří o tom, že jej otrávila jeho služka, která mu podala jed. Jiný příběh vypráví o tom, že byl aktivním účastníkem bojů za nezávislost a zemřel ve vězení. Jeho hrob bychom dnes našli ve františkánském klášteře v Cochabambě.
Zdroj: Český rozhlas
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
