Český Indiana Jones přepral jaguára a vysmál se Hitlerovi. Smrtelnou chorobu chtěl léčit jedem

Alberto Vojtěch Frič se narodil 8. září 1882 v Praze do dobře situované rodiny právníka Vojtěcha Friče. Aby později podtrhl své světoobčanství a mohl se v jihoamerických zemích prokázat jménem, které budou místní moci vyslovit, zvolil si později třetí jméno Alberto, což je španělská varianta jména Vojtěch. Už odmala projevoval nadání v přírodních vědách. Nebyla to ale škola, co z něj udělalo předního experta na jistý druh rostliny. Aniž by to kdo tušil, byla to klukovská rošťárna, která ho navedla na cestu jednoho z nejzajímavějších českých dobrodruhů a cestovatelů.

Malého Friče pravidelně a s oblibou kontroloval jistý strážník, jestli nepřenáší vejce bez zaplacení řádného poplatku. Frič tehdy zakoupil kaktus, který si schoval na místo, kde jej strážník často prohledával. Nahmatání kaktusu pak bylo pro strážníka velice bolestivou zkušeností, načež rostlina zamířila domů na okno. Zde kaktus rozkvetl a malého Friče úplně uchvátil.

Souboj s jaguárem

Začal se o rostliny zajímat a v 15 letech platil za jednoho z největších znalců kaktusů ve střední Evropě. Vědci evropského formátu mu zasílali žádosti o konzultace při určování nových druhů kaktusů. Kvůli této vášni dokonce nedokončil studia na technice. Nesbíral však jen teoretické botanické znalosti, sám kaktusy s chutí sbíral. Měl úctyhodnou sbírku, jež mu však v roce 1899 či 1900 celá pomrzla. Frič však dlouho nezoufal. Rozhodl se, že si sbírku znovu poskládá, tentokrát sám. V 18 letech tak podnikl svou první cestu do zahraničí.

Ta ho zavedla do brazilského Matta Grossa, kde se setkal s indiány kmene Šavantes. Z této cesty se však musel předčasně vrátit, protože se zde střetl s jaguárem. Nikdo přesně neví, zda jaguára svou puškou netrefil či ho postřelil, zvíře každopádně na Friče zaútočilo a ošklivě ho zranilo. Frič sice nakonec díky svému noži vyšel z boje jako vítěz, indiáni jej však museli léčit dlouhé týdny. Získal si nicméně jejich respekt. Ostatně zabít jaguára jen nožem, to už něco znamenalo. Kromě respektu získal i přezdívku Karaí Pukú, tedy Dlouhý lovec.

Do roku 1929 podnikl ještě sedm cest na různá místa v Jižní Americe a na jedné z nich se oženil s indiánkou Lora-y, což znamená Černá kachna. Z tohoto svazku se narodila dcera Herminia, která se dožila úctyhodných 104 let. Se svou druhou ženou, Dragou Janáčkovou, se oženil po návratu z páté cesty. Měl s ní syna Vojtěcha, který se stal známým kameramanem.

Alberto Vojtěch Frič (8. září 1882, Praha – 4. prosince 1944 tamtéž) byl český etnograf, cestovatel, botanik, fotograf a spisovatel. Jihoameričtí Indiáni jej pojmenovali Karaí Pukú (česky Dlouhý lovec), v Evropě byl znám též jako Lovec kaktusů.https://t.co/3x52zdFn0w pic.twitter.com/xUMA42k7hv

— Pavel Žilka (@ZilkaPavel) September 8, 2021

Kaktus jménem Hitler

Frič se postupem času stal expertem světového formátu a prováděl mimo jiné výzkumy s narkotizačními účinky některých kaktusů. U jednoho z nich zjistil, že výtažek z něho potlačuje závrať, čehož využil v Andách. Žel mu málokdy byly přisouzeny vědecké úspěchy. Nerad totiž tvořil strohé vědecké práce a nepřinutil se tedy k tomu, aby své kaktusové objevy blíže vědecky popsal. Jeho fantastické nálezy tak přinesly úspěch jiným teoretikům. Zatímco v zahraničí požíval věhlasu, v Čechách zůstával přehlížen. Během druhé světové války ho navíc potkala nešťastná událost. Nesehnal dost topiva pro svou sbírku kaktusů a tak mu jeho rozrůstající se botanická zahrádka opět pomrzla.

V Českých zemích si nakonec vydobyl popularitu dobrodružnými romány pro mládež, při jejichž psaní vycházel ze svých zážitků z cest. Další výpravy mu ovšem zkomplikovala okupace německých vojsk. Na protest odmítal vycházet ze svého bytu a jeden z kaktusů dokonce pojmenoval po Hitlerovi. Později to pohrdavě vysvětlil tím, že kaktus je nedomrlý a brzy chcípne.

Konce války se však nedožil z jiného důvodu, než by se dalo vzhledem k jeho přístupu k nacistům očekávat. Rok před koncem války se Frič škrábl o rezavý hřebík a dostal tetanus. Přestože požadoval po vzoru indiánů léčbu jihoamerickým jedem kurare, doktoři se rozhodli pro konzervativní způsob léčby, která zmírňovala umírajícímu bolest. Aby i na sklonku života prospěl lékařské vědě, do posledního dne, který nastal 4. prosince 1944, pečlivě popisoval své příznaky lékařům. Dodnes jsou po něm pojmenovány desítky kaktusů.

Mezi skutečností a mýtem

Podle Yvonny Fričové, vydavatelky a správkyně Fričova rodinného archivu, je však řada rozšířených faktů nepřesná. Pro Prima ZOOM například uvedla, že souboj s jaguárem Frič absolvoval neuváženě pouze s nožem, aby dokázal, že je lovec. Těžká zranění mu sice zkrátila cestu, indiáni ho z nich však neléčili, natož aby si tímto krokem vysloužil jejich respekt. Tím spíše od nich nikdy nezískal přezdívku Karaí Pukú. To bylo jméno literární postavy z Fričovy beletrie, zároveň tak samotnému Fričovi říkali jeho přátelé z Paraguaye.

V rozporu je i tvrzení o jeho odporu k vědeckému psaní. Podle Y. Fričové naopak své objevy velmi přesně popisoval, ale odmítal latinské popisy jako neužitečné, měl vlastní systematiku. Bohužel publikoval v době nástupu fašismu a hospodářské krize. Spíš než přehlížení se Fričovi dostávalo nefér jednání ze strany jeho rivalů.

Podobnou skepsi vyvolávají závěry Y. Fričové i o užívání různých jedů. Podle ní pokusy s narkotickými kaktusy neprováděl, kromě jedné cesty do Mexika, kde zkoušel, jak funguje. Stejný rozpor nastává u Fričova nápadu léčit se pomocí kurare. Ten používali indiáni o ochromení svalů lovené zvěře. To vedlo Friče k úvaze, že by jed mohl mít pozitivní účinek na tetanické křeče, kterými trpěl. Na experimentální léčbu ale neměli lékaři čas, Frič zemřel ve velkých bolestech do dvou dnů.

Zdroj: Karel Crkal: Lovec kaktusů