Praha byla druhým největším městem habsburské monarchie. Kdy vlastně vznikla?

Vznik druhého největšího města v monarchii

Na území našeho hlavního města se původně nacházely čtyři samostatná královská města. Právě sloučením Starého Města pražského, Malé Strany, Hradčan a Nového Města pražského vzniklo 12. února 1784 Královské hlavní město Praha. S rozlohou 143 ha a 76 000 obyvateli se rázem stalo druhým největším městem habsburské monarchii. Název Královské hlavní město Praha byl používán po dobu 138 let až do roku 1922, kdy vznikla tzv. Velká Praha a později začalo být město označováno hlavní město Praha. Z původních samostatných měst vznikly čtyři městské čtvrti a městská rada sídlila na Staroměstské radnici.

Území dnešní Prahy bylo osídleno nejspíš již od pravěku. Husté osídlení na březích Vltavy na území Starého Města pražského nepřímo dokládá např. zápis v Kosmově kronice z roku 1118, v němž se mimo jiné píše: „Vltava pobrala v pražském podhradí mnoho domů.“ První kamenný most přes Vltavu bych dokončen v roce 1172 a byl pojmenován po Juditě, manželce krále Vratislava II. K počeštění původně německého obyvatelstva došlo v průběhu druhé poloviny 14. století. V té době se řemeslníci začali sdružovat do cechů a získali větší podíl na městské správě.

Praha za hradbami

Situace se výrazně změnila v roce 1348, kdy Karel IV. 8. března založil Nové Město pražské. To bylo rychle obehnáno gotickými hradbami a podle předem daného urbanistického plánu v něm probíhal čilý stavební ruch. I když Karel IV. původně předpokládal spojení obou měst v jeden celek, nakonec se tak nestalo a města i nadále měla svou vlastní správu a zůstala oddělena hradbami a příkopem. Zvláště významnou roli sehrálo Nové Město pražské v době husitské. Za její počátek je totiž považována tzv. novoměstská defenestrace z roku 1419, během níž na Novoměstské radnici došlo k zabití konzervativních konšelů sympatizanty husitského hnutí.

Třetím královským městem, o němž je řeč, je Malá Strana. Jedná se o jednu z nejstarších a turisticky velmi atraktivních částí Prahy. Původní název královského města zněl Nové Město (Nova civitas sub castro Pragensi) a tento název byl používán až do výše zmíněného roku 1348, kdy z iniciativy Karla IV. vzniklo Nové Město pražské. Tato událost zapříčinila zavedení nového označení Menší Město pražské. Současný název městské části vznikl nejspíš z německého přepisu Kleinseite. Udává se, že královské město bylo založeno v roce 1257 a jeho osidlování a výstavba budov probíhaly podle předem stanového plánu.

Zbývá nám poslední královské město zahrnují oblast kolem Pražského hradu. Řeč je samozřejmě o Hradčanech. Samotný Pražský hrad patří k nejznámějším hradům Evropy a v Guinnessově knize rekordů dokonce najdeme zmínku, že se jedná o vůbec největší hradní komplex na světě. Hradčany vznikly v době, kdy již existovalo Staré Město i Menší Město, tedy Malá Strana. Zatímco výstavba a osidlování těchto měst probíhaly podle přísně stanoveného urbanistického plánu, na Hradčanech tyto procesy probíhaly méně koordinovaně a neřízeně. Teprve někdy kolem roku 1320 byly Hradčany nejvyšším pražským purkrabím Hynkem Berkou z Dubé prohlášeny za tzv. poddanské město a z Prahy se stalo trojměstí a tak to zůstalo až do roku 1378.

Jak to bylo dál?

Průmyslová revoluce v 19. století zapříčinila kromě jiného i rozsáhlé rozrůstání obydlených oblastí kolem Královského hlavního města pražského. Skokové zvyšování počtu obyvatel si vyžádalo vybudování rozsáhlé infrastruktury včetně vodovodu, plynovodu a kanalizace. Přesto rozrůstání Prahy často vázlo na domluvě daňových podmínek a jisté úrovně autonomie v rámci správního systému města.

Do konce první světové války tak bylo ke Královskému hlavnímu městu Praha připojeno jen opravdu málo okolních obcí. Přesto všechno mělo na přelomu 19. a 20. století Královské hlavní město Praha rozlohu 21 km2 a více než 230 000 obyvatel. Jako klíčový se jeví 1. leden 1922, kdy bylo území rozšířeno na rozlohu 172 km2 a na základě zákona č. 114/1920 Sb., bylo vytvořeno hlavní město Praha nebo, chcete-li, tzv. Velká Praha.

Zdroj: Encyclopedia Britannica