Svatý Valentýn je spojen s dcerou Karla IV. a krvavým rituálem. Ostatky jsou i v Česku

Pokud se lidé na život svatého Valentýna ptají, většinou dostanou jako odpověď příběh o knězi, jenž se v třetím století před Kristem dostal do křížku s Římany kvůli nařízení tehdejšího císaře Claudia II. Ten měl za to, že se muži nadšeně nepřidávají k armádě jen proto, že mají pouta k rodinám a manželkám, a tak všechny svatby i zásnuby v Římě prostě zakázal. Valentýn ale zamilované tajně oddával dál. Když mu na to Římané přišli, zbili ho a pak mu sťali hlavu. A mělo se tak stát právě 14. února, zhruba okolo roku 270 před naším letopočtem. Tohle známé romantické drama má ale jeden problém: Je pravděpodobně od A do Z vylhané.

Valentýnů je nepřeberné množství

O svatém Valentýnovi totiž ve skutečnosti nevíme téměř nic. Ve středověku navíc existovalo hned několik stejnojmenných světců uctívaných na různých místech. Podle toho, co se píše v katolické encyklopedii, i nejstarší náboženské texty zmiňují Valentýny rovnou tři, všichni jsou mučedníci a všichni údajně zemřeli 14. února. Jeden byl knězem v Římě, druhý býval biskupem v místě, kde dnes leží italské město Terni, a třetí z mučedníků stejného jména pocházel z tehdejší římské provincie v Africe. Který z nich je ten „původní“, to nevíme. A nevíme ani nic dalšího – kdo to byl, proč byl mučedníkem, kdy se narodil a ani kdy zemřel. Datum, s kterým jeho svátek spojujeme, určil až papež Gelasius v roce 496 a na 14. února ho pravděpodobně stanovil zcela záměrně.

Jeden z úspěchů křesťanského náboženství totiž tkví hlavně v tom, že úspěšně „adoptovalo“ známé pohanské svátky. Lidé se tak nemuseli vzdát všech svých zažitých tradic a konvertovali daleko ochotněji. Zmíněné datum tak pravděpodobně nebude vybrané náhodou a ani na základě skutečných historických událostí. Římané totiž v polovině února slavili svátek zvaný Luperkálie, který by se s hodně přimhouřenýma očima dal za takový pohanský svátek lásky považovat.

Smyslné a krvavé Luperkálie

Římané jím uctívali svého boha plodnosti jménem Lupercus. Nejdřív při něm rituálně zavraždili několik kozlů a psa a jejich krví pomazali čela dvou nahých kněží. Následně ji ovšem zase smyli látkou namočenou do mléka. Oba muži se při tomto rituálu museli nahlas smát. Následovala bohatá hostina a po ní kněží opět přistoupili k obětovaným zvířatům. Vyřízli jim kus kůže, vyrobili z nich řemínky a pak s nimi šlehali kteroukoli ženu, co se jim dostala pod ruku.

Kromě toho si muži během Luperkálií vybírali z nádoby jména žen, se kterými si pak po čas festivalu užívali. Celkem často se pak stávalo, že spolu pár zůstal až do příštích Luperkálií, anebo dokonce už navždy. Postupem času se nicméně festival stával stále střídmějším; jako první z něj například vymizela nahota. Nakonec úplně zanikl. Na svatého Valentýna se pak podle všeho žádné zvláštní oslavy nekonaly až do chvíle, kdy slavný Geoffery Chaucer v básnické skladbě Ptačí sněm o svatém Valentýnu napsal jako o dni, během nějž se ptáci setkávají, aby si našli druha či družku. Chaucer ji tehdy psal k sňatku anglického krále Richarda II. s Annou Českou (Lucemburskou). Skladba zlidověla natolik, že položila základy svátku zamilovaných, jak ho známe dnes.

Valentýnovy ostatky máme i u nás

Navzdory tomu, že nikdo ve skutečnosti neví, který z mnoha svatých Valentýnů byl oním důležitým svatý Valentýn, ani proč se vlastně stal mučedníkem, má katolická církev v držení hned několik jeho ostatků včetně lebky ověnčené květinami a vystavené v římské bazilice Santa Maria in Cosmedin, srdce v Dublinu a kosterních pozůstatků v Madridu nebo Glasgowě. Maličký kousek Valentýnovy kosti si můžete prohlédnout dokonce i v České republice, v kostele sv. Petra a Pavla na pražském Vyšehradě. A pokud zrovna nejste zamilovaní, můžete u svatého Valentýna žádat úlevu od epilepsie, mdlob, ochranu před morem nebo třeba pomoc se včelami. Tohle všechno má totiž pod patronátem.

Zdroj: History.com