Revoluční brzda přepsala dějiny vlakové dopravy. Inspirovala ji tragická nehoda

Od mládí se u George projevoval značný obchodní talent a zájem o stroje. V patnácti letech narukoval do Newyorské národní gardy a bojoval v americké občanské válce. Do armády vstoupil znovu v roce 1863 a rok později se nechal najmout na dělový člun USS Muscoota. Službou v armádě strávil následující rok a po návratu domů v roce 1865 nastoupil na Union College.

Studium ho však příliš nebavilo, a tak školu po třech měsících opustil a začal vynalézat. V 19 letech vymyslel rotační parní stroj a o dva roky později si na své konto připsal úspěšný vývoj zařízení pro nasazování vykolejených vagónů zpět na koleje. Vylepšil i zařízení určené pro lepší a efektivnější vedení kol po železničních výhybkách.

Tlaková brzda – vynález, který zlepšil bezpečnost železniční dopravy

Říká se, že k vynálezu samočinné tlakové brzdy dovedla Westinghouse osobní zkušenost s vlakovým neštěstím. Pozoroval dva vlaky, které se proti sobě řítily a i když se oba strojvůdci viděli na velkou vzdálenost, nedokázali včas zastavit a zamezit srážce. Brzdaři totiž museli přebíhat mezi vagóny a na každém z nich ručně zatáhnout za brzdu. Taková akce byla velmi zdlouhavá, neefektivní a pro brzdaře i fyzicky náročná. Není tedy divu, že se stávalo, že vlak prostě nezastavil včas.

Čtěte také: Nejhorší tramvajová nehoda v Česku zabila 30 lidí. Řidič před katastrofou varoval

Westinghouse v roce 1869 přišel s revolučním řešením na bázi stlačeného vzduchu. Na lokomotivu umístil kompresor a na všechny vagóny instaloval nádrže a speciální ventily. Celý systém byl propojen potrubím, které v místech spojení vagónů bylo opatřeno ohebnými spoji. Strojvůdce tak mohl zabrzdit i odbrzdit všechny vozy současně. Westinghouse si byl vědom, že selhání takového systému by mohlo vést k tragédii, a proto systém nastavil tak, aby se při sebemenší ztrátě tlaku v potrubí vlak automaticky zastavil.

Dne 5. března 1872 pak George Westinghouse získal na tento automatický tlakový brzdný systém patent a mohl jej začít průmyslově vyrábět. K tomuto účelu založil společnost Westinghouse Air Brake Company (WABCO). Netrvalo dlouho a jeho brzdný systém převzaly téměř všechny železniční společnosti. I brzdné systémy dnešních moderních vlaků fungují na stejném principu.

Ve své snaze zvýšit bezpečnost železniční dopravy pokračoval a zabýval se vylepšováním železniční signalizace. V roce 1878 přišel na trh s pneumatickým železničním návěstidlem a jeho výrobu svěřil své další firmě Union Switch and Signal Company.

Thomas Alva Edison a válka proudů

Dva kohouti na jednom smetišti jsou příliš. Nejinak tomu bylo i u přímých konkurentů a rivalů Thomase Alvy Edisona a George Westinghouse. Westinghouse začal na počátku 80. let 19. století prosazovat využívání střídavého proudu, zatímco Edison trval na svém systému založeném na proudu stejnosměrném. Střídavý proud měl spoustu výhod a tou nejzásadnější byla možnost zvýšit napětí pro distribuci elektrické energie na velkou vzdálenost a následně toto napětí snížit pro běžné spotřebitele.

Edison, který prosazovat stejnosměrný proud s nízkým napětím, byl nucen používat velmi silné vodiče a během transportu energie ke spotřebiteli se potýkal s velkými ztrátami. Přesto byl boj o zákazníky a o převahu na trhu mezi Westinghousem a Edisonem velmi tvrdý a jeden druhého rozhodně nešetřili. Edison veřejně zpochybňoval bezpečnost střídavých systémů: „Je jisté jako smrt, že Westinghouse zabije zákazníka do šesti měsíců od chvíle, co uvede do provozu systém jakékoliv velikosti; má novou věc a bude potřebovat hodně experimentování, aby fungovala v praxi.“ V Edisonově laboratoři se dokonce konaly pokusy na zvířatech větších než člověk a zjišťovalo se, ve snaze očernit střídavý proud, jak velké napětí zvíře bezpečně zabije. Přes veškeré Edisonovy snahy ale nakonec Westinghousův systém zvítězil a střídavý proud byl postupně zaveden do všech výrobních závodů i domácností.

Mohlo by vás zajímat: Obrovská tragédie: Při srážce vlaků v Řecku zahynulo přes 30 lidí, desítky jsou zraněny

Konec života velkého vynálezce

V roce 1907 Westinghouse a jeho firmy zasáhla finanční krize. Westinghouse byl donucen rezignovat na vedení svých společností, ale aktivní zůstal až do své smrti. Neustále hledal nová řešení a vynalézal. George Westinghouse zemřel v New Yorku ve věku 67 let 12. března 1914. Jeho ostatky byly uloženy nejprve na hřbitově Woodlawn v Bronxu. Později byly exhumovány a přeneseny na Arlingtonský národní hřbitov, kde najdeme hroby účastníků americké občanské války.

Zdroj: Encyclopedia Britannica