Nejhorší tramvajová nehoda v Česku zabila 30 lidí. Řidič před katastrofou varoval

Byla nádherná letní neděle, 13. července 1947. Tramvajová linka číslo 1, která po mnoho let spojovala okrajovou ústeckou čtvrť Bukov s Telnicí, byla toho dne naplněná hodně nad kapacitu. Výletníci se do ní s dětmi a borůvkami sotva vměstnali – tramvaj s vlečným vozem měly dohromady kapacitu 88 míst, lidí se v nich ale toho osudného dne vezlo na 140, a z Telnice si vezli maliny a borůvky. Děti stále ještě mluvily o tamní vyhlášené zmrzlině od cukráře jugoslávského původu, když se dospělí začali rozčilovat nad nebezpečně divokou jízdou soupravy. Jako by řidič vůbec nebrzdil… a to byly bohužel poslední vteřiny života mnoha pasažérů.

Nebezpečná rychlost

Řidič totiž naopak brzdil, co mohl, jenže brzdy mu zřejmě pořádně nefungovaly. Podle některých svědků si na to dokonce na telnickém nádraží telefonicky stěžoval dopravnímu podniku. A pak jen těžce skrýval rozhořčení, když mu bylo řečeno, že když vyjel, tak taky sjede, jinak ze svého zaplatí jízdné. Těžká, přeplněná tramvajová souprava nabrala z prudkého kopce rychlost okolo sedmdesáti kilometrů v hodině.

Dva cestující z vozu v panice vyskočili a stálo je to oba těžká zranění; zbytek se už jen snažil udržet na nohou, když se tramvaj v zatáčce ocitla z poloviny ve vzduchu. Zachytila se o sloup elektrického vedení, který ji doslova rozpáral na kusy. Vlečný vůz se vymrštil do vzduchu a v plné rychlosti se roztříštil o tramvaj na vedlejší koleji.

Smrt a trosky

Děsivý pohled, který se naskytl svědkům tragédie, kteří rychle přibíhali na pomoc, se zcela vymyká běžné lidské představivosti. Ti, kdo měli štěstí a tragédii přežili, vše popisují jen s těžko skrývanými emocemi. Kusy lidských těl byly rozeseté po celém místě nehody. Sténání zraněných se v troskách mísilo s výkřiky hrůzy a pláčem. Z toho, čemu se nedá říct jinak než trosky, vytékala lidská krev a mísila se se šťávou z rozdrcených malin a borůvek. Svědci z trosek vytahovali mrtvé děti, skalpované lidi s vylámanými zuby a těla probodaná dřevěnými, skleněnými či kovovými šrapnely uvolněnými z roztříštěné soupravy.

Na místě byla potřeba každá ruka. Do ústecké nemocnice zraněné odvážel kdokoli, kdo se v té době vyskytoval v okolí a vlastnil automobil. Řidiče svolávaly na místo neštěstí i ampliony během zápasu na nedalekém fotbalovém hřišti. Bilance neštěstí byla tehdy naprosto bezprecedentní. Není divu, že neštěstí bylo v té době nejhorším svého druhu v celé Evropě. Devatenáct lidí zemřelo přímo na místě. Dva ještě během transportu do nemocnice a dalších devět i přes snahu lékařů prohrálo boj o život v nemocnici. Zraněných bylo okolo stovky a z toho téměř polovina, přesněji 43 lidí, mělo zranění extrémně vážná.

👁️ 13.7.1947 se odehrála nejhorší tramvajová nehoda v dějinách Československa, v Ústí nad Labem (na Bukově). Tramvaj se ve velké rychlosti naklonila a rozpárala se o sloup. Poté ji to odmrštilo na další vůz. Zahynulo 30 lidí (19 na místě), zraněných bylo 45. pic.twitter.com/JZaQXU1AED

— El Cid (@ElCid30639603) July 13, 2021

Příčinu dodnes neznáme

O příčině tragédie se samozřejmě spekulovalo a ve věci není bohužel jasno dodnes. Selhání brzd se ale stále zdá jako nejpravděpodobnější. Jako viníka neštěstí tehdy nicméně označili řidiče tramvaje, který nehodu nepřežil. Podle dobové policejní zprávy chtěl neopatrnou jízdou nahnat čas a jediná nalezená závada brždění mohla nehodu ovlivnit jen zčásti. Podle tehdejší komise šlo navíc soupravu zastavit ruční brzdou a sypáním písku na koleje. Podle svědků ale řidič údajně zkusil úplně všechno. Existuje tak i pravděpodobnost, že pochybil komunisty ovládaný dopravní podnik.

Zdroj: M. Krsek, M. Zubík: Tramvajové neštěstí v Ústí nad Labem 13. července 1947