6 nejdivnějších vlaků všech dob: Na koleje se chystaly motorky, tryskáče i vznášedla

Železniční doprava je již po víc jak půl století skoro neměnná. Ačkoliv v zahraničí vznikly i superrychlé levitující vlaky, ve většině světa je železnice spíše synonymem konzervativního přístupu k dopravě. Mohly by nám pomoct netradiční nápady? Možná ani ne – inovace na trati totiž existovaly, ale nápadně často měly podobu bizarních vlaků určených spíše pro muzea kuriozit.

6) Motorkový vlak

Nač plýtvat ocelí na pár vlakových kolejí, když stačí kolej jediná? S tímto nápadem přišel zkraje minulého století Louis Brennan, když vynalezl jednokolejný vlak. Idea se od té doby sice několikrát vrátila, právě jemu však můžeme udělit prvenství za zkřížení vlaku a motorky. Jak jeho mašina vlastně jezdila, aniž by spadla na jednu nebo druhou stranu? Stabilizována byla gyroskopy, které zajistily bezpečné vybalancování soupravy. Problém je, že gyroskopy mohly selhat, a idea se tak nikdy nedostala do širší praxe. Spolu s tím měla jednokolejka problém využívat existující tratě. Brennan však s ideou přišel paradoxně ve snaze zvýšit bezpečí na trati – v jeho éře totiž vykolejení vlaků bylo mnohem častějším fenoménem nežli dnes, a jednokolejný vlak působil jako nápad, který mohl tento nešvar vyřešit.

5) Autobusový vlak

Když se švec nedrží svého kopyta, je z toho obvykle nakonec leda dobrý vtip. General Motors, producent automobilů a autobusů, se v 50. letech podobně pokusil navrhnout vlastní vlakovou soupravu, a výsledek byl... proměnlivý. Na jednu stranu byly vagóny marginálně pohodlnější a rozhodně nebylo možno vlaku upřít estetické kvality. Většina soupravy totiž vznikla jednoduchým přidáním vlakových podvozků k existujícím autobusům. Na stranu druhou měla idea za výsledek značně odlehčenou soupravu, což nejprve v očích GM působilo jako skvělý nápad – dokud se neukázalo, že značná váha běžných vlaků také tlumí vibrace a nepohodlí při jízdě. GM to sice napadlo také, ale jimi navržené tlumení jízdy jenom všechno zhoršilo. Tečkou pak byla slabá lokomotiva, která měla problém se soupravou vyjet vyšší rychlostí do kopce.

4) Tryskový vláček

Většina vlaků je poháněna elektrickým či spalovacím motorem, který tradičním způsobem otáčí koly. Co však sáhnout po jiném režimu pohybu? Právě o to se snažil americký M-497 z 60. let, který poháněly proudové motory jako u letadel! Zní to maniakálně, ale princip fungoval nadmíru dobře. Prototyp využíval motorů z bombardéru B-36 a dosáhl s nimi dobré efektivity včetně překonání ohromující rychlosti 295 kilometrů za hodinu – touto rychlostí by vlaky z Olomouce dorazily do Prahy za necelou hodinu. Proč tedy dnes běžně nejezdíme podobným způsobem? Letecké motory jsou podstatně vzácnější než tradiční vlakové motory a tím pádem i dražší na pořízení a údržbu. Americký prototyp navíc selhal ve svém primárním cíli, totiž přilákání cestujících zpět na dráhy. Ani sovětský protipól jménem SVL ostatně nebyl následován sériovou výrobou.

3) Vrtulový vláček

Idea pohánět vlaky mašinami z letounů nebyla trendy jenom v poválečné éře. Obdobný přístup totiž zkoušeli Němci už na počátku 30. let jenom s tím rozdílem, že namísto (tehdy neexistujícího) proudového motoru zvolili vrtulový pohon. A fungovalo to opět nad očekávání dobře! Vlak jménem Schienenzeppelin překonal rychlost 225 kilometrů za hodinu a jeho design působí rozhodně vrchovatě nadčasově – připomíná spíše japonské Šinkanseny, které se objevily o víc jak 30 let později. Pravda, Schienenzeppelin byl dlouhý asi jako tramvaj, sestával tak z jediného vozu, a nikdy nebyl nasazen v praxi. Zajímavý nápad mu však přesto nelze upřít. Pravdou je, že podobný nápad přišel i dříve (sovětský Aerovagon dokonce už v roce 1917), ale německá variace jej dotáhla k dokonalosti (už jen ze srovnání, že sovětská verze nakonec zabila několik lidí včetně svého konstruktéra).

2) Vlak kočkopes

Z dnešního pohledu je takzvaná Raubova „centrální“ mašina poněkud redundantním nápadem, protože každé malé dítě ví, že vagóny de facto můžou jezdit poskládané libovolně a klidně je možné soupravu rozjet i „nazad“. V roce 1881 však Christian Raub přišel s ideou perfektně vybalancovaného parního vlaku. Docílil jej tím, že komín a spalování umístil doprostřed soupravy místo na její předek. Výsledek vypadal jako lokomotiva, kterou někdo uprostřed zrcadlově obrátil. Prototyp byl sice postaven, ale ani ve své éře nepůsobil jako dobrý nápad, a drážní kočkopes se tak nakonec dočkal zaříznutí.

1) Vznášedlový vlak

Nejenom na železničních tratích, ale i na vodě byla vznášedla vždy nápadem futuristickým i nepraktickým zároveň. Jean Bertin se v 60. letech pokusil navrhnout drážní mutaci vznášedel – jeho Aérotrain měl díky vzduchovému polštáři překonávat až 420 kilometrů v hodině a navíc neměl být ani tak složitý co do údržby a ceny. Francouzská vláda však nakonec vložila finance do tradičnějších drah TGV, a Bertin rok po zrušení financování vlaku zemřel. Nakolik měl Aérotrain šance změnit svět drah a nakolik by neuspěl jako jiné projekty výše, je tak dodnes velkou neznámou – možná, že nejrůznější koncepty (jako třeba Hyperloop Elona Muska) na tuto otázku v příštích letech konečně odpoví.

Text: Ladislav Loukota