Nové fotky Neptunu vyrážejí dech. Takhle jasně jsme ho neviděli přes 30 let

Od objevu Neptunu v roce 1846 fascinuje tato planeta astronomy po celém světě. Ledový obr, jak se Neptunu kvůli jeho složení přezdívá, oběhne Slunce jednou za necelých 165 pozemských let a v jedné z nejtemnějších částí naší soustavy skrývá mnohá tajemství. Částečně je mohla odhalit sonda Voyager 2, která na své cestě do hlubin vesmíru prolétala kolem Neptunu v roce 1989. Od té doby samozřejmě proběhla další četná pozorování, ale až zahájení provozu Vesmírného teleskopu Jamese Webba znamenalo průlom a hlavně přineslo nové fotografie, na nichž si můžete poslední planetu Sluneční soustavy prohlédnout opravdu detailně.

Nejjasnější Neptun

Snímky ze zmiňovaného teleskopu astronomy nesmírně potěšily, zejména v souvislosti s jasem planety a ostrostí. Nejde ale jen o detaily planety jako takové, ale také o velkolepé prstence a měsíce, byť není zachyceno všech 14, které Neptun obíhají. „Tato planeta je díky chemickému složení svého nitra charakterizována jako ledový obr. Ve srovnání s plynnými obry, Jupiterem a Saturnem, je Neptun mnohem bohatší na prvky těžší než vodík a helium, a to je snadno patrné na charakteristickém modrém vzhledu,“ uvedla Evropská vesmírná agentura.

Dodává ale, že modrý nádech planety, který vycházel i z pozorování prostřednictvím Hubbleova teleskopu, není v případě snímků z teleskopu Jamese Webba tak patrný. Modernější teleskop nahlíží na vesmír v infračerveném spektru, které se snadněji šíří kosmickým prachem a plynem, což je i důvod, proč vidí tak daleko. „Při použití kamery NIRCam, která dokáže zachytit objekty v blízkém infračerveném spektru v rozmezí 0,6–5 mikronů, se tedy Neptun nejeví teleskopu Jamese Webba modrý, ale naopak poměrně tmavý,“ doplňuje ESA.

Výjimku tvoří místa, kde jsou přítomna oblaka ve velkých výškách. Taková metanovo-ledová oblaka jsou velmi nápadná a vypadají jako jasné pruhy nebo skvrny, které odrážejí sluneční světlo dříve, než je pohlceno metanem a teleskop Jamese Webba je opět vidí tmavě.

Zdroj: IFL Science