Vnitřnosti nejmodernějšího teleskopu světa jsou zastaralé. Jejich užití má jasné vysvětlení

Vesmírný dalekohled Jamese Webba je nejnovější celebritou NASA. Pokud jste nestrávili dovolenou mimo internet, nemohly vám uniknout úchvatné snímky, které teleskop pořídil, a patrně jste četli také o technologické nadvládě, kterou James Webb dominuje Hubbleovi. Další technické specifikace nejmodernějšího teleskopu lidstva jsou ale úsměvné a bez kontextu mohou vyvolávat podivené otázky.

Pozornosti magazínu Tom’s Hardware neunikla kapacitu disku, kam teleskop ukládá sesbíraná data a pořízené fotografie. Pokud totiž právě sedíte třeba u notebooku, můžete ho poplácat, jaký je proti teleskopu pašák. S největší pravděpodobností totiž máte k dispozici více než 68 GB prostoru pro vaše data, kterými se „pyšní“ právě James Webb. Jde o standardní SSD, které navíc s ohledem na systémová a telemetrická data nabízí reálně ještě méně prostoru. Co víc, podle IEEE Spectrum ztratí disk v nadcházejících letech asi 8 GB celkové kapacity, takže prostoru značně ubyde.

Je malé SDD problém?

Pokud se ptáte, proč inženýři neosadili teleskop větším SSD, odpovědí by bylo hned několik. Ta první odkazuje na dobu, ve které bylo zařízení designováno. Ačkoliv se bavíme o nejmodernějším teleskopu, jeho vývoj začal už v roce 1996 a první kontrakty s dodavateli jednotlivých součástí byly podepsány o sedm let později. Dalším důvodem pak může být snaha snížit spotřebu všech systémů na minimum či skutečnost, že teleskop větší úložiště jednoduše nepotřebuje. Podle inženýra Alexe Huntera ze Space Telescope Science Institute uchovává teleskop data přibližně 24 hodin, během kterých je dokáže odeslat zpět na Zemi.

Každý tedy musí pochopit, že to, co může teleskop zdánlivě postrádat na úložišti, hravě dohání dalšími specifikacemi a vlastnostmi. Ať už jde o průměr hlavní čočky, který činí 6,5 metru, nebo pokrytí vlnových délek od 0,6 do 28,5 mikronů, jde o obrovský milník vědy a příslib dalších vesmírných objevů.

Zdroj: TechRadar