Masakr stovek indiánů provázely hrůzné scény. Vojáci vraždili především ženy a děti

Důvodem byly neustále rostoucí požadavky bílých kolonistů na indiánskou půdu, což se promítlo v únoru 1861 zmenšením území přiznaného indiánům na pouhou třináctinu rozlohy deklarované Washingtonem o deset let dříve (dohoda z Fort Laramie).

Důvěřivý náčelník Štíhlý medvěd

Existovali však náčelníci, kteří se napětí mezi indiány a bílými snažili mírnit. Když 13. dubna 1864 k táboru Čejenů na lovištích bizonů poblíž Ash Creeku v Coloradu dorazil 1. coloradský jízdní pluk, vyjel náčelník Štíhlý medvěd jeho jezdcům vstříc s přátelským poselstvím. Na krku se mu blyštila medaile míru a v ruce třímal oficiální listinu podepsanou prezidentem USA Abrahamem Lincolnem potvrzující, že se k bílým choval vlídně.

Štíhlý medvěd, od jehož setkání s Lincolnem ve Washingtonu neuplynulo ještě ani 15 měsíců, ale netušil, že vojáci v čele s poručíkem Georgem Eayrem operují v souladu s rozkazem „zabít každého Čejena, na kterého narazí“. Muži zahájili palbu a Štíhlý medvěd za svou důvěru zaplatil smrtí.

Indiánská odveta

V důsledku toho se odehrálo 32 indiánských útoků, během nichž bylo 96 osadníků zabito, 21 zraněno a osm uneseno. Indiáni odehnali 250–300 kusů dobytka a přepadli, vyloupili a zničili 12 vozů a dostavníků. Cílem útoků se stalo i devět rančů a dalších sídel.

Asi nejznámějším se stalo přepadení a zmasakrování čtyř členů rodiny Nathana Hungatea asi 40 kilometrů jihovýchodně od Denveru v Coloradu. Při útoku 11. června 1864 tam kromě Nathana a jeho manželky (oba 20 let) zemřely i jejich dcery Laura (2,5 roku) a Florence (6 měsíců). Jejich těla byla veřejně vystavena v Denveru a úřady označily za pachatele zločinu neznámé útočníky. Místní ale měli jasno: mohli za to Čejenové nebo Arapahové, případně oba kmeny zároveň.

Obyvatelé Denveru a okolních farem se rozhodli vzít spravedlnost do vlastních rukou. Tehdejší americké ministerstvo války jim v tom nahrálo 11. srpna 1864 vyhlášením 100 dnů trvajícího výjezdu dobrovolnické kavalerie vedené plukovníkem Johnem Chivingtonem.

Masakr u Sand Creeku

Na konci září 1864 se guvernérovi Colorada Johnu Evansovi podařilo svolat do Denveru náčelníky Čejenů a Arapahů, s nimiž domluvil podmínky míru. Indiáni se měli dostavit k pevnosti Fort Lyon, jejíž posádka jim měla zajistit před nadcházející zimou obživu. Stovky Arapahů v čele s náčelníkem Malým havranem dorazily k pevnosti 6. listopadu, další stovky Čejenů ale posádka pevnosti přijmout odmítla.

Čejenští bojovníci vedení náčelníkem Černým kotlíkem byli naopak vyzváni, aby se v souladu s úmluvami přesunuli asi 70 km severozápadně od Fort Lyonu. Když 29. listopadu k hlavní vesnici Čejenů a Arapahů poblíž Sand Creeku přitáhlo 675 jezdců Třetí coloradské kavalerie v čele s plukovníkem Chivingtonem, našli zde kromě 75 mužů příliš mladých nebo příliš starých na to, aby mohli lovit, také všechny ženy a děti. Přes námitky některých svých důstojníků nařídil Chivington na neozbrojený tábor zaútočit.

Útok na nic netušící indiány začal palbou z děl, následoval útok jízdy. Indiáni se ani nestačili začít bránit, několika z nich se podařilo naskočit na koně a uprchnout. Přestože lidé v táboře takřka ihned vztyčili vlajku USA a také bílou vlajku na znamení toho, že se vzdávají, Chivingtonovi muži řádili jako posedlí ďáblem. Stříleli ženy a děti, raněným lámali končetiny a ještě zaživa je skalpovali. Mužům, ženám i dětem odřezávali uši, nosy a genitálie a zdobili jimi své klobouky, koně a zbraně. Později tyto své „trofeje“ veřejně vystavovali v denverském divadle Apollo a místních saloonech.

Děsivá bilance

Počet obětí děsivého a nevyprovokovaného útoku se liší. Sám Chivington uváděl 600 zabitých indiánů, střízlivější odhady hovoří o 170 mrtvých, z nich dvě třetiny tvořily ženy a děti. Kavalerie měla 24 mrtvých a 52 zraněných, mnozí z nich ale padli na vrub palby do vlastních řad zapříčiněné opilostí. Bezprostředně po útoku byl Chivington oslavován jako vítěz nad početným a urputným nepřítelem, když však pronikly na veřejnost okolnosti masakru, byl po oficiálním vyšetřování zbaven služby.

Masakr u Sand Creeku je dodnes jedním z nejčernějších momentů bojů americké armády s indiány. Přepadení tábora Čejenů a Arapahů je mimo jiné námětem úvodní scény oceňovaného filmu Malý velký muž (1970) s Dustinem Hoffmanem v hlavní roli.

ZDROJ: Encyclopedia Britannica