Geniální beznohý podvodník obelhal 27 sovětských ministrů. Vymámil z nich peníze i byt, nakonec však narazil
Pokud byste v padesátých letech v ulicích Moskvy potkali Veniamina Vajsmana, srdce by se vám zastavilo lítostí... invalida, který ve válce přišel o nohy, s tváří, v níž jako by byly vepsány všechny hrůzy fronty, s dvěma hvězdami hrdiny SSSR na obnošené důstojnické uniformě. A kdyby vám vyprávěl svůj příběh, jak ve svém tanku T-34 dojel až do Berlína, jak tam stroj dostal zásah, jak zachránil posádku, ale sám přišel o nohy, určitě byste neváhali a sáhli do peněženky. Jenže ve skutečnosti byste naletěli jednomu z nejmazanějších podvodníků Sovětského svazu. Skutečná byla jen ta invalidita – řády na hrudi i srdceryvný příběh byly falešné.
Véňa Vajsman se narodil v prvním roce první světové války v Žitomiru, proto mu také v podsvětí říkali Véňa Žitomirský. Pokud očekáváte obvyklý příběh, kterým začínají životopisy řady sovětských zločinců, tedy vyprávění o smutném dětství v chudé rodině, kde otec pil a mlátil ženu, tak tentokrát to bylo úplně jinak. Rodina patřila k místním intelektuálům, otec byl uznávaný učitel a Véňova sestra se později věnovala vědě. V případě syna ale jablko nemohlo od stromu padnout dál…
Zlaté hodinky a polepšovna
Véňa byl zlobivé dítě, snad dokonce zlobivé bez zjevného důvodu. Když mu bylo devět let, ztratily se tatínkovy zlaté hodinky. Otce ani nenapadlo, že by zlodějem mohl být vlastní syn, a celou záležitost nahlásil na policii. Tam zaslepenou otcovskou láskou netrpěli a na kluka uhodili.
Véňa se přiznal a putoval do polepšovny, což bylo zařízení, kde se patrně nikdy nikdo nepolepšil. Vydržel tam asi měsíc, pak utekl. Domů se vrátit nemohl, protože tam by ho policie snadno našla. Stal se tak jedním z miliónů dětí, které se toulaly Sovětským svazem a živily se žebrotou nebo drobnými krádežemi. Z Véni se stal kapsář, který okrádal cestující v tramvajích a občas také odnesl bez placení zboží z obchodu.
Dětští bezdomovci
Bezprizorní děti je ruský termín pro děti, které ztratily domov. Počátkem 20. let minulého století takových dětských bezdomovců v Rusku bylo podle odhadu historiků kolem sedmi až osmi milionů. Jenom v Moskvě jich žilo kolem 250 000 tisíc – pracovali za almužnu, žebrali, kradli. Mnoho z nich zemřelo na nemoci nebo podvýživu. Přestože Sovětský svaz se snažil situaci vyřešit budováním dětských domovů, problém přetrvával až do 30. let.
Práce, domov, pivo u stánku na rohu
Jak Véňa rostl, začal být v krádežích velkorysejší. Už nepracoval sám, ale v partě, se kterou vykrádal vagóny. Tak se na světě objevil Véňa Žitomirský, jak ho znalo podsvětí. Pro ostatní byl Kuzněcov, Trachtenberg, Rabinovič nebo třeba Zilberštejn. Stihl i založit rodinu, ale starý způsob života neopustil. Jenže dostal první vážnější trest a putoval do pracovního tábora.
Když v roce 1934 vyšel na svobodu, měl upřímnou snahu svůj život změnit – kvůli ženě a dětem. Nastoupil do továrny, začal pracovat jako soustružník. Patřil dokonce k nejlepším pracovníkům, jeho fotografie visela na nástěnce cti, zvedli mu výplatu… jenže Vajsman jako by se pro tento způsob života nehodil. „Práce, domov, pivo u stánku na rohu, a tak pořád dokola,“ zhodnotil později tuto etapu svého života. A tak se z Veniamina Vajsmana stal zase Véňa Žitomirský, který jezdil po Sovětském svazu, okrádal cestující a vylupoval byty a obchody.
Přečtěte si také: Nejmazanější sovětský zločinec přežil trest smrti, převezl Brežněva a řádil až do 100 let
Co byl Sevpečlag?
Sevpečlag vznikl v polovině roku 1940 jako samostatný pracovní tábor. V době největšího rozmachu zde bylo až 100 000 vězňů. Tábor fungoval do roku 1950, kdy se stal součástí komplexu Pečorlag. Ve válečném období zde byla úmrtnost až 30 procent vězňů ročně. Ještě horší situace byla například v táborech Vorkuta nebo Kolyma, kde přesahovala i 50 procent.
Místo války Sibiř
K životu zločince patří i kriminál, tam Véňa Žitomirský strávil celou Velkou vlasteneckou válku. Zatímco jiní umírali na frontě, on se stal pravidelným „hostem“ nápravných zařízení systému GULAG. A stejně pravidelně, jako ho zavírali, také utíkal. Jenom ze sibiřského tábora na Dolním Amuru utekl třikrát.
Nakonec skončil v obávaném Sevpečlagu uprostřed Sibiře, kde vězni těžili dřevo a budovali železnici. Kolem byla jen tajga, bažiny a mráz. Pokusit se o útěk se rovnalo sebevraždě. Přesto Véňa uprchl.
Pátrací oddíly ho dlouho nemohly najít, strážní už si mysleli, že se uprchlíkovi jeho záměr vydařil, jenže osud si s Véňou ošklivě zahrál… Zabloudil v lese, kde teploty klesaly až na čtyřicet stupňů pod nulu. Když ho stíhací komando se psy objevilo na kost promrzlého, zachránilo mu to život. Omrzlé nohy napadené gangrénou ale táborový lékař už zachránit nedokázal, amputoval mu je nad koleny – to bylo později podvodníkovo „válečné“ zranění.
Černá kronika SSSR
Zatímco společnost měla směřovat k zářným zítřkům, v zemi sovětů se vraždilo, loupilo, kradlo. A protože Sovětský svaz byl skutečně velký, i zločiny tu byly pro nás svým rozsahem skoro nepředstavitelné. Těm největším, nejzávažnějším a nejzajímavějším se věnuje seriál Černá kronika SSSR.
V seriálu dosud vyšlo:
Hromadné znásilnění mladé ženy
Nejmazanější sovětský zločinec
Velký sovětský podvod s kaviárem
Vydírání podnikatelů v Sovětském svazu
Královna sovětského podsvětí
Falešný novinář zabíjel kvůli medailím
Nejkrvavější únos letadla
Falešná jednotka Rudé armády
Krvavá sekta kastrátů
Geniální padělatel bankovek
Masový vrah žen a dětí
Přestřelka v letadle
Zasloužilý mučitel
Legenda pro ministry
Skončila válka, skončil i Véňův trest… Na svobodu se dostal invalida bez prostředků, zůstalo jen pár starých známých z minulosti. Právě díky nim získal padělané dokumenty válečného veterána, ke kterým si pořídil dvě falešné hvězdy hrdiny SSSR a také důstojnickou uniformu. Véňa se překvalifikoval ze zloděje na podvodníka.
Takto ustrojen začal obcházet lesní a zemědělská družstva. Někde mu dali dřevo na zimu, jinde pytel brambor. Z toho se samozřejmě Véňovi hlava nezatočila, ale to byla jenom zkouška, jestli jeho fígl funguje. Mířil mnohem výš – na ministerstva.
Tam mu vysoké řády otevíraly dveře kanceláří šéfů resortů. Podle toho, o jaké odvětví se jednalo, měnil legendu o své původní profesi. Mluvil zasvěceně, do vět vkládal odborné termíny. Dojemně, ale důstojně vyprávěl svůj vylhaný válečný příběh a na závěr zmínil svou těžkou životní situaci.
Těch ministrů obešel celkem 27, což byla polovina vlády, a od žádného neodešel s prázdnou. Postupně tak získal 53 000 rublů v hotovosti, dvacet kabátů a stejné množství obleků a také 30 dárkových balíčků amerických potravin. Protože obcházel i jiné instituce než ministerstva, získal také nejmodernější protézy nebo poukaz do lázní.
Majstrštyk se Vajsmanovi povedl se členem Ústředního výboru Komunistické strany SSSR Nikolajem Patoličevem. Toho přesvědčil, že přes své hrdinství za války je teď prakticky bezdomovec a poprosil ho, jestli by mu neopatřil byt v Kyjevě. Patoličev zvedl telefonní sluchátko a obratem mu bydlení zajistil. O zařízení nového bytu se – opět zcela bezplatně – postaral ministr lesního průmyslu.
Historka o Stalinovu synovi
Začátek Vajsmanova konce přišel, když se opět pokusil vytáhnout peníze z ministerských kapes. Jedna verze říká, že obětí byl ministr průmyslu obráběcích strojů Aleksandr Jefremov, který měl dobrý odhad na lidi a podvodníka odhalil.
Ta zábavnější varianta mluví o ministrovi leteckého průmyslu Michailu Chruničevovi. K tomu se údajně beznohý Véňa dostavil jako kapitán Kuzněcov a vyprávěl mu historku, v níž zachránil život Stalinovu synovi Vasiliji. Jenže Chruničev se s Vasilijem Stalinem znal a vyřídil mu pozdrav od spolubojovníka. Vasilij by si určitě svého zachránce pamatoval, jenže nikdo takový ve skutečnosti neexistoval.
Mohlo by vás také zajímat: Černá kronika SSSR: Profesionální lupiči a nemilosrdní vrazi. Kdo byli Fantomasové z Rostova?
Podvodníka policie chytila, když si na ministerstvo přišel pro slíbené peníze. A soud mu vyměřil devět let vězení. Pokud vezmeme do úvahy, že to byla doba tuhého stalinismu, byl vlastně rozsudek mírný. Možná i na soudce zapůsobila – stejně jako na oběti – Véňova osobnost.
Domov důchodců za Moskvou
Když se Véňa Vajsman v roce 1959 (podle některých materiálů v roce 1961) ocitl na svobodě, vedly jeho první kroky do centrály moskevské kriminálky. Ostříleným kriminalistům vyprávěl, že už se polepšil, že už podvádět nebude a jestli by mu nezařídili důstojné stáří v některém z domovů důchodců.
Vlastně ani moc nelhal. V té době byl totiž už osobností tak nechvalně známou a kvůli chybějícím nohám i nápadnou, že jakékoliv podvody prostě nepřicházely v úvahu a nic jiného neuměl. Zní to neuvěřitelně, ale pracovníci kriminálky mu skutečně vyhověli. Pro jistotu mu ale bydlení zařídili mimo Moskvu.
Fenomenální podvodník Veniamin Vajsman zemřel o deset let později na tuberkulózu. Dnes je mu věnována část expozice v moskevském policejním muzeu.
Zdroj: EHRI, Wilson Quarterly
Video, které jste mohli minout: Bratr vlivného zbrojaře zastřelil v Kunovicích dva manažery. Mstil se za „podivný“ pád z posedu
Vladimír Blažek
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
