17. srpna 2022 16:08

Hledal bájného Mínótaura a odhalil vyspělou civilizaci. Podívejte se na úžasný objev

Ztracené světy, skryté poklady II (1) – Objev Knósu

Stejně jako příběh Odyssea a dobývání Tróje je král Mínos, vládce města Knóssos na Krétě, zmiňován už před téměř 3 000 lety Homérem. A stejně jako se Heinrich Schliemann rozhodl dokázat, že Trója skutečně existovala, vypravil se i archeolog Arthur Evans na Krétu, aby našel ruiny labyrintu, v němž měl žít napůl býk a napůl člověk, bájný Mínótauros.

Ten byl synem Mínóovy manželky Pásifaé a statného bílého býka. Jejich syn ale vyrostl v krvelačné monstrum, a tak si nechal Mínós od řeckého stavitele Daidala zbudovat pod palácem spletitý labyrint, kam produkt nevěry své manželky ukryl. Mínótaura, kterému musely Athény každým rokem obětovat sedm jinochů a sedm panen, zabil až athénský hrdina Théseus, který padl díky pomoci bohyně Afrodíty do oka Mínóově dceři Ariadné.

S pomocí Ariadniny nitě našel Théseus cestu z labyrintu, štěstí mu ale bylo upřeno. Bohyně Athéna přinutila Ariadné stát se ženou boha vína Dionýsa a athénský hrdina se vracel zpět sám. Při návratu ale zapomněl vyměnit černé plachty za bílé, takže jeho otec král Aigeus se v domnění, že jeho syn zahynul, vrhl ze skály.

Dobrodruh a archeolog

Arthur John Evans (1851–1941) byl synem amatérského archeologa a obchodníka s papírem, což byla ve druhé polovině 19. století velmi výdělečná činnost. Mladý Arthur měl dobrodružnou povahu a jako dopisovatel deníku The Guardian reportoval o činnosti povstalců v Bosně. Byl ale zatčen rakousko-uherskými úřady a obviněn ze špionáže.

Na Krétu přijel poprvé v roce 1894, tedy dvě desetiletí poté, co amatérský archeolog Heinrich Schliemann pod tureckým pahorkem Hisarlik objevil trosky paláců a chrámů, jež později přisoudil bájné Tróji. Jestliže se za mýty skrývá historie a jestliže Schliemann díky tomu uspěl s hledáním Tróje, proč by on nemohl najít Mínóův palác?

První úspěchy v Knóssu

První stopu mu poskytl objev starých mincí, které měly na jedné straně vyražený labyrint. Evans skoupil pozemky, na kterých se mince našly, a po pětiletém čekání získal povolení a mohl začít kopat. Bylo mu téměř 50 let a dědictví po otci utopil v na první pohled nehostinném a vyprahlém údolí nad Héraklionem.

Stovka dělníků odstraňovala zeminu a hledala kamenné zdi. Už sedmý den vykopávek, 30. března 1900 si podle dokumentu Ztracené světy, skryté poklady, který můžete vidět v sobotu večer na Prima ZOOM, Evans zapsal do deníku: „Dnes jsme našli dva úlomky s nápisy, které jsou nejspíše číslicemi.“ Třináctý den Evans objevil dva fragmenty fresky ženské postavy a 13. dubna přišel objev, který Evansův risk zcela ospravedlnil. Evans zcela náhodou kopal v místě trůnního sálu paláce a objevil zde trůn obklopený kolem dokola freskami. Mohl to být trůn samotného krále Mínóa?

Minojská civilizace

Evans byl už po první sezoně vykopávek přesvědčený, že palác se spletí místností je bájným labyrintem. I když šlo zřejmě o unáhlený závěr, jeho objev posunul počátky řecké kultury minimálně o 1 000 let dál do minulosti. To ale nebylo zdaleka vše. Na jaře 1901 se Evans dostal až k nejstarším částem paláce v Knóssu a objevil zdi datované kolem roku 2500 př. n. l. Pro tehdejší Evropu to byl šok – řecké civilizaci na Krétě zjevně předcházela mnohem starší kultura. Evans ji nazval minojskou.

Palác postavený starobylým národem, který Evans nazval Mínojci, byl největším Evansovým úspěchem. Evans na odhalování celého Knóssu pracoval ještě tři desetiletí, objevil přes 3 000 hliněných tabulek popsaných dvěma druhy písma písma (lineární písmo typu A a lineární písmo typu B) a zjistil, že Knóssos nebyl jen palác – bylo to centrum obchodní říše, jež se rozkládala daleko za hranice Kréty přes Řecko, podél Středozemního moře až do Egypta.

Odkud ale byli Mínojci a co jejich vyspělou kulturu zničilo? O 110 let později přišli badatelé s teorií založenou na analýze DNA z kosterních pozůstatků starých 3 700–4 400 let. Výsledky analýzy vyloučily severoafrický původ Mínojců s tím, že tito lidé byli nejspíš potomky neolitické populace, která se cestou z Blízkého východu nebo Turecka usadila před 9 000 lety na Krétě.

Zkáza Mínojců

Vyspělá kultura, která si mohla dovolit budovat rozlehlá prostranství pro tisíce lidí, podrobně znala mořské živočichy a život v moři, ovládala mořeplavecké umění a vytvořila nádherné fresky polonahých žen a realistických býků, relativně náhle kolem roku 1500 př. n. l. zmizela. Podle dřívějších teorií došlo k zániku bohaté civilizace na Krétě v důsledku exploze sopky na ostrově Santorini, známém ve starověkém Řecku jako Théra. To ale nejspíš není celá pravda.

Vulkán explodoval někdy mezi lety 1600 až 1550 př. n. l., přičemž následná tsunami měla smést přístavy i paláce Mínojců. Nejspíš se tak i stalo, ale badatelé už dnes vědí, že mnohá sídla minojské říše byla po této katastrofě obnovena. Naopak stopy ohně v mladších vrstvách datovaných kolem roku 1450 př. n. l. naznačují, že ochromená civilizace se nakonec stala kořistí nájezdníků z Řecka, zřejmě Achajců. Ano, oněch „kovem oděných Achajců“, již podle Homéra vedli deset let trvající válku proti maloasijské Tróji, kterou stejně jako Knóssos do základů zničili a vypálili.

Arthur Evans zasvětil svůj život a jmění odkrývání minojské kultury a představil světu jednu z nejstarších civilizací na území Evropy. Roku 1911 byl pasován na rytíře a významně přispěl k obohacení archeologických sbírek Ashmoleova muzea v Oxfordu. A i když Mínotaurovo doupě nikdy nenašel a na dávné obyvatele Kréty pohlížel viktoriánskou optikou, jež stavěla mýty a legendy na úroveň historické pravdy, patří mezi největší objevitele novověku.

ZDROJ: Nature

Miroslav Honsů

redaktor FTV Prima

Všechny články autora

Populární filmy na Prima Zoom

Posedlost sluncem

Dokumentární / Cestopisný / Historický / Kulturní a společenský