6. ledna 2022 12:30
Adam Vala

4 věci, které možná nevíte o legendární Tróje: Únos krásné Heleny zřejmě nebyl důvodem války

Homérovu Iliadu zná každý návštěvník základní školy. Skutečnost se však od psaného textu zřejmě velmi výrazně liší. A to hned v několika zásadních bodech.

Mohlo by se zdát, že okolnosti trojské války jsou všem dobře známé. Básník Homér je ostatně popsal ve svém eposu Iliada a jasně tak líčí, co se u bran zdánlivě nedobytného města Trója kolem roku 1200 př. n. l. stalo. Paris, Helena, Meneláos, Agamemnon, Hektór, Achilles, desetileté obléhání, trojský kůň a definitivní vypálení města.

Nejdůležitější body celého konfliktu by díky barvitým zápiskům v učebnicích vlastivědy pro základní školy dokázal vyjmenovat zřejmě každý, skutečnost ale byla podle historiků výrazně méně pompézní a onen bájný kůň pravděpodobně vůbec neexistoval. Níže najdete několik faktů, které jste o trojské válce možná vůbec netušili.

Homér mohl Iliadu složit, ale nedal jí dnes známou formu

Dáme-li stranou polemiku, zda Homér vůbec existoval, což je tématem pro badatele už od starověku, básně mohl sice složit a předávat je dál ústně, ale nezapsal je do ucelené podoby, kterou známe dnes.

Sebral je a do jednotlivých zpěvů rozčlenil až Aristarchos ze Samothráky, který žil přibližně o 500 let později než Homér, což dává poměrně velký prostor k úpravám a ohýbání některých částí. Z historického hlediska je ale původ ještě nejasnější, protože verzí Iliady i Odyssey existovalo víc, stejně jako mohlo existovat víc příslovečných Homérů, což bádání znesnadňuje a zahání do slepé uličky.

Zapomínat ale nesmíme ani na Vergillia a jeho epos Aeneida, který o trojské válce rovněž pojednává. Tentokrát už ale s odstupem dlouhých 1 200 let, tedy přibližně jako kdybyste se dnes chtěli pustit do sepisování, co se asi dělo v 8. století, kdy si území dnešního Česka vybral Karel Veliký pro své dobyvačné choutky.

Byl jablkem sváru skutečně vztah Parida a Heleny?

Další nejasnou a pravděpodobně náležitě zromantizovanou záležitostí jsou důvody k válce, která se měla u města Tróje odehrát. Historikové mají smůlu, protože skutečné příčiny už dnes stoprocentně zjistit nelze, zřejmě nejrealističtější, ale poněkud nudnou teorií je, že šlo o válku obchodní. Přes Tróju coby významné město stojící na východní obchodní cestě proudilo zlato, stříbro, dřevo, konopí, ryby, olej a další komodity, které byly lákavé v podstatě pro kohokoliv.

Řecké národy zřejmě toužily po zbudování kolonií podél oné cesty a rozhodly se Tróju dobýt. To by nasvědčovalo tomu, proč Homérův epos mluví o mnoha lodích s vojáky z Athén, Sparty, Ithaky, Kréty, Mykén a dalších států. Je rozhodně na místě zmínit, že ani Homér přímo netvrdí, že důvodem byl Paridův únos Heleny. Tento mýtus je opět až pozdějším dodatkem a dnes je mu přikládán mnohem větší význam, než tomu bylo v době, kdy s největší pravděpodobností Iliada skutečně vznikala.

Trója nebyla pouze jedna

Jak už je patrné z předchozího bodu, Trója skutečně existovala. V 70. letech 19. století ji postupně odkrýval amatérský archeolog Heinrich Schliemann na vrcholku Hisarlik v dnešním Turecku. Epos o trojské válce mu učaroval, měl ho údajně znát velmi podrobně a zpaměti, čili hlavní motivací bylo určit přesné místo a najít důkaz, který by odpovídal Homérovu dílu.

Když zjistil, že se Trója nenachází na místě, které jí bylo do té doby přisuzováno, tedy na místě vesnice Pinarbasi, zaměřil své úsilí na zmiňovaný vrcholek a pustil se se svými spolupracovníky do kopání. Netrvalo příliš dlouho a začal nacházet první trosky paláců a chrámů, které však neodpovídaly době, v níž se měla válka odehrát.

Schliemann byl přesvědčen, že stojí na svrchní, nejmladší vrstvě a s notným zápalem kopal hlouběji, aby se dostal až do té Tróje, kterou hledal. Dnes už víme, že vrstev mohlo být až devět, jenže zvrásnění pahorku a nepříliš organizovaný přístup k vykopávkám způsoboval ve Schliemannově týmu zmatení. Ne všechny vrstvy leží rovnoměrně jedna na druhé, takže se na mnoha místech mohou překrývat, případně se hlouběji může nacházet mladší vrstva v porovnání s několik metrů vzdálenou vrstvou od ní. Podstatné ovšem je, že při své práci zřejmě doopravdy narazil na chrám Paridova otce Priama a objevil v něm poklad, který přisuzuje hlavním aktérům celého konfliktu.

Trojský kůň je patrně jen další mýtus

Pokud existovalo město a spolu s ním i záminka pro válku, můžeme se přesunout k nejznámějším okolnostem celého konfliktu. Tedy k bájnému dřevěnému koni, který měl po deseti letech marného obléhání města Řeky sloužit jako dar na usmířenou. Příběh nepochybně znáte. V dutém těle dřevěného oře čekali pečlivě vybraní řečtí vojáci, a když padla noc a na nepřítele dolehla společenská únava, měl oddíl otevřít brány a zasloužit se o definitivní pád Tróje. Jenže tato představa je patrně jen výplodem divoké představivosti těch, kteří mohli o dobytí města pouze slyšet, nebo zkrátka výsledkem překrucování a změn původní verze.

Je důležité připomenout, že Homérův epos Iliada končí Hektorovou smrtí dlouho před tím, než na trik s dřevěným koněm vůbec dojde. Popisuje ho až Vergilius v Aeneidě a sám Homér se koně dotýká jen velmi vágně v Odyssee. Už jen proto můžeme zpochybnit, že takový dar byl vůbec vytvořen a že pohnul kolem osudu tak, jak je nám předkládáno. S největší pravděpodobností šlo o obléhací věž, ale ještě pravděpodobněji pouze beranidlo s koňskou hlavou, pobité koňskými kůžemi, aby chránilo ty, kdo ho tlačí. Není pak těžké představit si, že lidé, kteří u prolomení hradeb nebyli, si mohli „koně“ značně přibarvit a díky tomu vznikla báje, kterou všichni znají, ale má do skutečnosti opravdu hodně daleko.

Adam Vala

Adam Vala

Newsletter

Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů

Populární filmy na Prima Zoom