Nejsmradlavější věc na světě nutí lidi zvracet a prchat. Vždy od ní chcete být alespoň kilometr daleko

V přírodě se toho najde hodně. Mezi rostlinami se vyskytuje pár kandidátů na největšího smraďocha. Tak třeba zmijovec titánský, který je doma v tropech a dorůstá výšky okolo 1,5 metru. V angličtině se mu příhodně říká corpse flower – mrtvolná květina. Odér, který nám může připomínat nebožtíka, je ale velmi lákavý pro hmyz. Rostlina ho tím vábí, aby ji přiletěl opylovat. Dalším adeptem na titul je raflézie Arnoldova, tropický parazit s největším květem na světěo sobě také anglickým názvem leccos napoví. Stinking corpse lily, tedy lilie páchnoucí mrtvoly, je opravdu kouzelné jméno. Pokud před aromatem mršin dáváte přednost vůni zatuchlých ponožek, ocenili byste pugét s květem pseudohydrosmy gabunské. V květinářstvích ji ale neseženete, je poměrně vzácná, divoce roste pouze v africkém Gabunu.

Taky tu máme smrduté ovoce – durian. Slavný šéfkuchař Anthony Bourdain kdysi prohlásil, že když sníte durian, bude váš dech cítit, jako byste dávali francouzáka mrtvé prababičce.

Příroda

Největší květina světa páchne po smrti. Gigantický smraďoch pro to má zajímavý důvod

Zápach jako obrana

Ve zvířecí říši je těch adeptů taky dost. Zvířata zápach ráda využívají jako obranu před nepřáteli. Skunk pruhovaný s krásným kožíškem dokáže z pachových žláz až na vzdálenost 3,5 metru vystříknout sekret, který by se dal popsat jako mix tlející cibule a spálené gumy. V Evropě máme tchoře tmavého, který v případě nebezpečí vytahuje do boje výměšek análních žláz, sloužící také ke značkování teritoria. Obě chlupaté šelmy jsou ovšem žabaři proti mravenečníkovi čtyřprstému, jehož páchnoucí postřik je prý až sedmkrát silnější než ten skunkův. Kam se ale všichni hrabou na zorilu velkou, pruhovanou lasicovitou šelmičku, která je doma v oblastech Sahary a Sahelu. Umí vypustit tak silný smrádeček, že z toho zasažený protivník na chvíli oslepne.

Dá se to ale vůbec reálně poměřovat? Vnímání vůní je přece subjektivní. „Lidé, kteří žijí u koní, mají rádi vůni hnoje. Někteří lidé mají rádi i pach skunka,“ řekla v roce 2001 časopisu New Scientist americká kognitivní psycholožka Pam Dalton. Jako další příklad zmiňuje durian. Někdo by ho kvůli zápachu nikdy nevzal do úst, v jihovýchodní Asii však jeho vůni nepovažují za takový problém.

Obecně se ale asi můžeme shodnout na tom, co obvykle našim nosům vadí. Bývají to zápachy, které signalizují něco ohrožujícího zdraví. „Kdybych měla tipnout jednu kategorii pachů, na něž máme predispozice reagovat negativně, byly by to sloučeniny síry,“ říká Pam Dalton. „Je důležité detekovat kazící se potraviny nebo hnijící mršiny. Musí to mít význam z hlediska přežití.“ Další hromádkou (doslova) mohou být lidské a zvířecí exkrementy. Jsou plné bakterií a virů, potenciálně i parazitů.

Příroda

Útočící skunk míří na oči a zastraší i medvěda. Podívejte se, jak střílí smrduté projektily

Chemické předpovědi

Od odhadů můžeme přejít i k přesnějším definicím. Do určité míry je skutečně možné objektivně měřit, jak nepříjemně bude určitá látka páchnout. Neurobiologové z Kalifornské univerzity v Berkeley a Weizmannova vědeckého institutu v Rehovotu v Izraeli se snažili zjistit, jestli se dá změřit příjemná vůně. „Naše zjištění ukazují, že způsob, jakým vnímáme pachy, je alespoň částečně pevně zakódovaný v našem mozku,“ vysvětloval spoluautor studie Noam Sobel. „Ačkoli existuje určitá míra flexibility a naše životní zkušenosti rozhodně ovlivňují naše vnímání čichu, velká část pocitu, zda je vůně příjemná či nepříjemná, se řídí pravidly z fyzického světa.“

Pracovali s databází 160 vůní, které 150 odborníků na parfémy a vůně rozřadilo do 146 kategorií jako nasládlá, zatuchlá apod. A zda je vnímaná jako příjemná či nepříjemná. Pomocí statistické analýzy pak kupodivu zjistili, že z molekulární struktury chemických látek je možné předpovědět, jak příjemná bude jejich vůně. „Váš nos vám říká, jestli je molekula příjemná nebo nepříjemná,“ uvedl neurovědec Rehan Khan. Vědci si svoji metodu potvrdili tím, že nechali účastníky experimentu zhodnotit vůně, které nikdy předtím necítili. Reálné výsledky se shodovaly s předpovědním modelem. Zřejmě to souvisí s molekulovou hmotností a elektronovou hustotou. Těžší a kompaktnější molekuly voní hůř než ty lehčí.

Přečtěte si také: Mají lidé lepší čich než žraloci? Vjednom konkrétním případě ano

„Pokud příjemnost skutečně obsahuje složku, která nějak zásadně odráží molekuly a jejich chemii, pak by měla být podobná pro všechny,“ uvedl Khan. Podle něj by to mělo platit jak pro lidi, tak pro zvířata. „Metan je metan pro psy stejně jako pro lidi.“ Právě hledisko příjemnosti pachu je u lidí dominantní. Jak poznamenal Khan, rozhodnout se, zda je vůně příjemná nebo ne, trvá méně než sto milisekund, zatímco určení, jestli je sladká nebo třeba květinová, zabere několik sekund.

Zajímavosti

Nejšpinavější lidé světa a jejich smradlavé příběhy: Když se přestanete mýt, vašemu tělu hrozí infekce

Zamořené město

A teď už máme všechny indicie k tomu, abychom odhalili největší smrádek. Mělo by ho vyluzovat něco s těžkou, kompaktní molekulou, ideálně na bázi síry, co připomíná hnijící jídlo nebo hovínka. Máme to? Máme!

Je to chemikálie, kterou v roce 2009 průmyslový chemik Derek Lowe popsal v článku pro Science takto: „Způsobuje, že nevinní chodci, kteří jdou po větru, se potácejí, chytají se za břicho a v hrůze prchají. Páchne to tak moc, že z toho lidé podezřívají zlé nadpřirozené síly.“ Lowe má i méně poetický popis: „Smrdí to jako pekelný kontejner.“

Tato látka se jmenuje thioaceton. Když byla v roce 1889 poprvé destilována v německém Freibergu, šířila městem silný hnilobný zápach, který „způsoboval mdloby, zvracení a panickou evakuaci“ u všech v okruhu téměř kilometru od laboratoře.

Zajímavosti

Nejsmradlavější jídlo světa může i vybuchnout. Přesto je národním pokladem

Smradlavá polévka

Případně je tu ještě Standardní zápach z amerických vládních záchodů, což je odér simulující puch vojenských latrín. „Vůně“ byla vyvinuta speciálně pro testování čisticích prostředků. „Smrdí to jako hovno,“ popsala to prozaicky Pam Dalton. „Ale mnohem, mnohem silněji.“ Je to tak intenzivní smrad, že lidé, kteří mu byli vystaveni, začali okamžitě křičet hrůzou a nadávat.

Pam Dalton v rámci svého výzkumu smíchala tuto „lahůdku“ s jinou smradlavou bombou, zbraní z druhé světové války nazvanou Kdo, já? Výsledný dojem z látky, jíž dala název „Smradlavá polévka“, podle ní připomíná „nejhorší popelnici, která zůstala na ulici uprostřed nejteplejšího léta hodně dlouho“. Jeden z mála lidí, kteří měli odvahu si přičichnout, prohlásil, že to páchne jako „Satan na trůnu z hnijící cibule“.

Měli byste odvahu si přivonět? My si to rádi necháme ujít.

Zdroj: IFL Science, New Scientist, Medical Xpress

Video, které jste mohli minout: Pěstování konopí v Česku