Lidé mají násobně lepší čich než žraloci, ovšem jen na jedinou věc. Kdysi nám pomohla přežít

Abychom si zase tak nefandili, obecně na tom s čichem nejsme nějak slavně a na čichové mistrovství světa zvířat bychom se ani nekvalifikovali. Jednu čichovou superschopnost přesto máme.

Příroda

Jaký zvuk vydává žralok? Poslechněte si první unikátní nahrávku, tichý zabiják přece jen nemlčí

Když umírají bakterie

Taky milujete vůni deště, který smáčí vyprahlou zemi? Jste na tom stejně jako miliony dalších lidí, i těch, co žili dávno před námi. K těm se ještě dostaneme.

Vůně, kterou cítíme po bouřce, tu nesmírně příjemnou směsici čistého vzduchu a vlhké země, má na svědomí geosmin. Je to organická sloučenina (pro chemiky bicyklický alkohol a derivát dekalinu, konkrétně C12H22O), kterou vytvářejí odumírající bakterie rodu Streptomyces. Kromě toho, že se geosmin postará například o zemitou chuť červené řepy, zajistí taky odér vyprahlé země smáčené deštěm. Geosmin je přítomný ve zdravé půdě, která ho za deště po dlouhém suchu uvolňuje ve větším množství a kapky ho pak šíří do atmosféry.

Přečtěte si také: Jedinečný a lepší než náš: 5 věcí, které jste nevěděli o psím čenichu

Této doslova božské vůni se říká petrichor a v roce 1964 ji v časopise Nature poprvé vědecky popsala dvojice australských chemiků Isabel Joy Bear a Richard Grenfell Thomas. Vědci jí dali název složený ze starořeckých slov „petra“ (kámen) a „ikhór“ (krev bohů). Už tenkrát v 60. letech zjistili, že parfuméři ve městě Kannauj v severoindickém státě Uttarpradéš vůni pomocí přírodních ingrediencí zachycují a draze prodávají pod označením mitti attar, volně přeloženo jako země nasáklá deštěm.

Historie

Ulovený žralok vyzvracel uříznutou ruku. Ihned začalo napínavé vyšetřování vraždy

Zatímco ve vzduchu geosmin milujeme, pokud se dostane do vody nebo vína, dokáže nám pěkně zkazit chuť. Ta citlivost je opravdu úctyhodná. Britští badatelé z výzkumného centra Norwich Research Park v časopise Nature Microbiology v roce 2020 publikovali studii, která upřesňuje, jak na tom oproti žralokům jsme. Mořský dravec vycítí krev ve vlnách už při poměru jedné částice k milionu. Člověk zaregistruje geosmin daleko přesněji – na úrovni sta jednotek na bilion – a je tedy několika tisíckrát vnímavější než žralok.

Evoluční výhoda

A teď k těm dávným předkům, kvůli kterým nám mrtvé bakterie tak voní. Je to sice stále otázkou odborných diskuzí, ale pravděpodobnou se jeví teorie, že jsme se evolučně vytrénovali k výjimečné detekci vody, která byla v počátcích lidstva (a ostatně pořád je) extrémně důležitá k přežití. Pokud přišlo delší období sucha, neměli to předchůdci moderních lidí vůbec snadné, proto je příroda vybavila schopností vystopovat si vodu čichem i na delší vzdálenost.

Mohlo by vás zajímat: Žralok při krmení stáhl turistku za prsty do vody. Z videa naskakuje husí kůže

Přesunem do měst tuto biologickou výhodu trochu ztrácíme, protože v betonových džunglích zase tolik rozkládajících se půdních bakterií nepotkáme. Vzduch ve městech tudíž po dešti voní trochu jinak, je více nasáklý ozonem. Na ozon jsme mimochodem také docela citliví, rozpoznáme ho v koncentraci deseti částeček na miliardu. Důvod je ale evolučně jiný: ozon provázející elektrické výboje při bouřkách si spojujeme s potenciálním nebezpečím.

Zdroj: BBC, American Council on Science and Health

Video, které jste mohli minout: Žralok bělavý má zuby i na zubech. Prohlédněte si jeho hrozivé čelisti