Hotelový recepční strávil 72 hodin s extrémně jedovatými hady. Co chtěl dokázat a jak to dopadlo?
Pokus, který se zapsal do Guinnesovy knihy rekordů, vznikl kvůli hady zamořeném hotelovém resortu. Muž tvrdil, že hadi jsou velmi mírná, něžná a přátelská stvoření, která nikdy nezaútočí, pokud je nevyprovokujete.
Chorobný strach z hadů (ofidiofobie) je druhou nejčastější fobií, s níž se lidé potýkají. Podle některých psychologů se plazi hnusí až jedné třetině lidí; z celebrit patří mezi ty, kteří při pohledu na syčícího beznohého tvora s pištěním prchají, například herec Matt Damon. Asi nejznámější fiktivní postavou trpící touto fobií je pak Indiana Jones.
U nás se hadů příliš neděsíme, z těch jedovatých žije ve volné přírodě jen velmi plachá a vzácná zmije, ve světě má ale tento strach rozhodně opodstatnění. Krajta mřížkovaná například ve volné přírodě běžně dorůstá šesti metrů, anakonda může vážit i 170 kg a nejjedovatější hadi světa dokážou dospělého člověka zabít během 45 minut a jediná kapka jedu nejjedovatějšího suchozemského hada světa, taipana menšího, by stačila na zavraždění stovky lidí, případně čtvrt milionu myší.
Hadí resort
Ani jeden z těchto důvodů ale nepřipadal roku 1986 opodstatněný mladému recepčnímu pětihvězdičkového hotelu v indickém městě Puné, Neelimu Kumaru Khairovi. Tvrdil naopak, že hadi jsou velmi mírná, něžná a přátelská stvoření, která nikdy nezaútočí, pokud je nevyprovokujete. A to navzdory faktu, že během svého života musel z různých indických prázdninových resortů odstranit okolo 25 tisíc hadů, z nichž ho uštklo zhruba šest tisíc, což by většina ostatních lidí považovala za množství mnohokrát přesahující únosnou mez.
„Hadi navštěvovali velmi často moje pracoviště v Matheranu. Nesnášel jsem jejich zabíjení, a tak jsem je začal chytat živé a vypouštěl je zpět do přírody,“ uvedl Khaire v rozhovoru pro India Today. „Jednou jsem chytil zajímavého hada a odnesl ho do výzkumného institutu v Bombaji, kde mi řekli, že je příliš nebezpečný na to, aby se s ním takhle manipulovalo. To mi jen dodalo sebevědomí.“
Experiment mezi plazy
Když si tehdy 28letý Khaire přečetl příběh o Jihoafričanovi, který ve společnosti 24 hadů strávil bez jediného uštknutí 50 hodin, rozhodl se rekord pokořit jednak pro sebe a jednak pro Indii, která – jak věřil – je zemí zaslíbenou hadům.
Postavil si malý výběh na způsob skleníku, do něhož umístil židli, stůl a 72 prudce jedovatých hadů: 27 kober monoklových, 24 zmijí řetízkových, 9 kober indických, 8 krajt a 4 další hady. 68 z těchto hadů by ho bylo schopných zabít jediným kousnutím; kobra monoklová je například momentálně nejsmrtelnějším hadem v Thajsku.
Před očima porotců z Guinnessovy knihy rekordů pak v tomto výběhu plném syčící smrti strávil 72 hodin, během kterých s prudce jedovatými hady bez okolků manipuloval, bral je do rukou, sundával je ze sebe a pokládal je zpět na zem, když mu přišli příliš dotěrní. Z experimentálního prostoru nakonec vyšel bez jediného uštknutí.
Pojmenovali po něm hada
Díky penězům a slávě, které díky husarskému kousku získal, Khaír následně založil Indickou herpetologickou společnost a zoo, která mimo jiné obsahuje známý Katraj Snake Park zaměřený pouze na hady. Dodnes zde působí jako ředitel.
Během předchozích let vystudoval herpetologii, napsal o indických hadech tři velmi úspěšné knihy a jako jeden z mála lidí se může pyšnit i tím, že po něm jednoho hada z čeledi krátkorepovitých pojmenovali. Melanophidium khairei je dokonce prvním exemplářem z rodu Melanophidium, kterého vědci po 144 letech objevili.
Zdroj: India Today