Titanoboa: Největší had na světě polykal krokodýly zaživa

Monstrum. Jinak se pravěký had Titanoboa nedá nazvat. Dnešní anakondy měří maximálně 9–10 metrů a už takové exempláře jsou zcela výjimečné. Titanoboa měřila určitě kolem 15 metrů – a ti největší zástupci tohoto druhu mohli být i větší.

Hluboká dávnověká minulost byla zkrátka... větší

V pravěku bylo všechno větší – stromy, savci, ještěři i hadi. Až do roku 2009 si vědci mysleli, že největším hadem všech dob byl v Egyptě žijící Giganthopis – desetimetrový obr, který se živil slony. Nutno dodat, že tito pravěcí sloni byli asi o polovinu menší než sloni současní. Giganthopis strávil většinu života ve vodě, z níž útočil na zvířata, která se k ní přiblížila. Zřejmě byl tak silný, že mohl zabít i velkého krokodýla.

Titanoboa: Titánský škrtič

Roku 2009 se ale ukázalo, že prokazatelně existoval i had, který byl nejméně o třetinu větší než egyptský Giganthopis. Paleontologové mu dali jméno Titanoboa neboli titánský had (jako „boa“ se dnes označují velcí škrtiči – velcí hroznýši a krajty). Nejlépe se jeho velikost ukazuje při srovnání s největším hadem současnosti, s anakondou. Ty největší anakondy se velikostí zřejmě blíží k deseti metrům, váží kolem 250 kilo. Zato Titanoboa měřila až 15 metrů a její hmotnost se podle kvalifikovaných odhadů pohybovala kolem jedné tuny.

Podívejte se, jak si vede Titanoboa ve srovnání s tyranosaurem. Tato situace ovšem nemohla nikdy nastat – když žila Titanoboa, byl už tyranosaurus dávno vyhynulý:

Tito obří hadi žili v Jižní Americe, kde dokonale využili toho, že vymřeli dinosauři. Titanoboa se vyskytovala v době před asi 55 miliony lety, tedy asi 10 milionů let poté, co došlo k masovému vymření dinosaurů. Tuto katastrofu nepřežily žádné větší druhy zvířat, proto se uvolnila cesta pro hady. Tvorové jako Titanoboa využili nejen nedostatku konkurence, ale především teplého klimatu, které v té době v Jižní Americe panovalo.

Podle Jonathana Blocha, paleontologa, který pozůstatky těchto hadů zkoumal, asi Titanoboa lovila nejčastěji krokodýly, velké želvy a možná i ryby. Šlo asi o poměrně líné zvíře, jež se nemohlo moc rychle pohybovat. Na kořist had číhal ve vodě – když se k němu něco přiblížilo, uškrtil to silnými smyčkami svého těla.

Vědci odhadují, že když Titanoboa ulovila velkého krokodýla, nemusela už zbytek roku jíst vůbec nic.

Zdroj: Prehistoric Wildlife