Matematik prokázal existenci Boha. Správnost jeho postupu byla potvrzena

Náboženský filozof Blaise Pascal (1623–1662) založil víru v Boha čistě na oportunismu. Pokud Bůh existuje, čeká nás po smrti nebe či peklo. Jestli neexistuje, nestane se nic. Podle Pascala je lepší věřit v Boha, protože můžeme žít tak, abychom se dostali do nebe, a pokud selžeme a ukáže se, že Bůh není, neskončíme v pekelné jámě. Jestliže v Boha nevěříme, a on přesto existuje, skončíme v pekle, protože jsme žili tak, jako by neexistoval. Proto je výrazně lepší v Boha předběžně věřit.

Teolog Anselm z Canterbury (1033–1109) se snažil dát víře v boží existenci pevnější rámec. Vycházel z předpokladu, že Bůh je nejdokonalejší bytost. Pokud by Bůh neexistoval, byla by nejdokonalejší jiná bytost. Není ale možné, aby jiná bytost byla dokonalejší než Bůh, takže Bůh jako nejdokonalejší bytost musí existovat.

Odpověď leží v číslech

Zatím nejhmatatelnější argument pro reálnou existenci Boha poskytl matematik Kurt Gödel (1906–1978). Ten vytvořil matematickou rovnici, jež dokazuje, že Bůh nad námi skutečně dlí. Rovnice byla poprvé zveřejněna v roce 1987 a tady je její přesný výklad:

Rovnice začíná axiomem čili předpokladem. Definuje pozitivní vlastnost, která by měla být vlastní Bohu. Zároveň Gödel předpokládá, že je-li něco pozitivní, musí mít i negativní protiklad podle daných vlastností jednotlivých věcí. Například pokud zdraví je pozitivní, nemoc jako jeho protiklad je negativní. Ve své rovnici se tedy opírá o tyto dva protiklady.

Druhý předpoklad vychází z toho, že pozitivními vlastnostmi je Bůh definovaný a zároveň nemá žádné negativní vlastnosti. Třetí předpoklad uvádí božství jako pozitivní charakteristiku, což znamená, že pokud x – výsledek rovnice – má všechny pozitivní vlastnosti, dá se definovat jako božské.

Čtvrtým předpokladem je, že pozitivní vlastnosti se neztrácejí, takže pokud x je skutečně Bůh, zůstane jím navždy. Podle pátého předpokladu se existence počítá mezi pozitivní vlastnosti, což je celkem přijatelné. Má-li tedy Bůh všechny pozitivní vlastnosti, patří mezi ně i existence, takže Bůh nepochybně je.

Výpočet není dokonalý

Matematický postup samotné rovnice byl oficiálně shledán správným, přesto ale Gödelova úvaha má pár děr, kterých si odborníci všimli. V první řadě, proč by měl být svět rozdělen jen na pozitivní a negativní? Zároveň Gödel neposkytuje příliš vodítek k tomu, jak přesně definovat pozitivní vlastnost.

Přestože postup rovnice byl technicky správný, nestojí na přesvědčivých základech. Dokazuje, že existence Boha je možná, pokud vnímáme Boha jako soubor pozitivních vlastností, přitom ale není ničím podložený předpoklad, že Bůh tím souborem opravdu je. Gödel tak dokázal především platnost vlastní definice Boha, ale nikoli Boha jako takového.

Zdroj: Scientific America