Klíč k úspěšnému náboženství: Potřebujete vševědoucí božstvo a tresty pro hříšníky

Teorie tvrdí, že náboženství je jen vedlejší produkt našich mozků. Přírodní výběr podle ní upřednostnil jedince schopné vnímat opakující se vzorce a přemýšlet o cizích myšlenkách. Naši předkové prý proto byli otevřenější jakékoli víře v nadpřirozeno. Platí to i dnes, jen potřebujeme nadchnout. Chceme snadno zapamatovatelné příběhy ideálně vycházející z našich reálných zkušeností, ale obohacené o jeden až dva nadpřirozené prvky.

A proč že si je máme pamatovat? Protože co si člověk zapamatuje, může říct dál. Úspěšná lidová vyprávění pak přežívají po staletí. Proč ale neexistuje náboženství vyznávající třeba veleúspěšnou a oblíbenou postavičku Mickey Mouse? A jak je naopak možné, že se z některých stala náboženská přesvědčení, za která jsou jejich stoupenci ochotní položit život?

Příklady táhnou

Antropolog Joseph Henrich tvrdí, že i za to můžou naše mozky. Máme zkrátka sklony udržovat tradice a napodobovat se navzájem. Takže když vidíme někoho respektovaného, jak drží kvůli náboženskému přesvědčení celibát nebo hladovku anebo třeba jen daruje majetek, jsme ochotnější přijmout jeho víru anebo se alespoň chovat podle podobných standardů.

Tohle tvrzení si můžete ověřit i sami, spolehlivě funguje třeba o Vánocích, kdy na charitu přispívají i lidé, kteří se jakémukoli altruismu celoročně úspěšně vyhýbají. Proč tomu tak je? Je to přece tradice a zároveň takové chování vidíme všude kolem sebe a nechceme zůstat pozadu.

Klíčem je víra ve vševědoucí bohy a dodržování pravidel

Náboženství, která za dobu lidské existence vznikla, bychom možná ani nedokázali spočítat. Aktivní vyznavače má dnes zhruba deset tisíc z nich, přesto 75 % obyvatel naší planety vyznává jedno z následujících pěti: křesťanství, islám, hinduismus, buddhismus nebo judaismus. Jak je to možné? Zdá se, že i na to věda našla odpověď a Henrich se na ní shodl s dalšími experty, například evolučním psychologem Arou Norozayanem.

Před deseti tisíci lety začala být mezilidská spolupráce extrémně důležitá. Lidstvo už nežilo v tlupách, ale tvořilo první ohniska civilizace. I naprostí cizinci spolu byli nuceni občas spolupracovat a navzájem si věřit.

Skupiny, které věřily v božstvo trestající hříšníky, byly v takovém zřízení automaticky úspěšnější, protože jejich víra podporovala prosociální chování. A to jim přinášelo všechny výhody civilizace a samozřejmě i nové a nové stoupence.

Zkrátka a dobře, recept na úspěšné náboženství je podle expertů víra v takzvané velké bohy, kteří jsou vševědoucí a velmi je zajímá úroveň naší morálky. A druhou důležitou věcí jsou také hrozby nadpřirozenými tresty, které drží i méně dobrosrdečné věřící takzvaně v lati.

A jak jsou na tom ateisté?

Že je tato teorie správná ukazují četná pozorování, experimenty i simulace včetně studie, která porovnává 186 různých lidských společenství. Zatímco menší skupiny měly božstva, která se o hříšníky nijak zvlášť nezajímala, větší společnosti měly zpravidla vševědoucí bohy s velkými morálními požadavky na své stoupence.

Asi není takovým překvapením, že světská uskupení fungují na podobných principech. Na světě je celkem zhruba miliarda ateistů a vůbec nemají problém dodržovat v civilizované společnosti obvyklý morální standard, jestliže jim jinak hrozí naprosto pozemský, ale přesto velmi nepříjemný trest.