Prastarý Bůh smrti: Čtyřnohý předek velryb vypadal jako masivní šakal

Ten, kdo se o prapředky obrovských mořských savců nikdy nezajímal, by byl při pohledu na zvíře, z nějž se vyvinuli, nejspíš v šoku. Ze všeho nejvíc totiž připomínalo jelena kříženého s vlkem a rozhodně žilo na souši. Pastviny ho ale podle současných vědeckých teorií zavedly až do těsné blízkosti vodních ploch a tehdy udělalo první krůčky k tomu, aby se proměnilo ve velrybu, kterou známe dnes.

#FossilFriday A group of scientists have discovered an extinct whale with four legs. This visual reconstruction shows Phiomicetus anubis preying on a sawfish. Phiomicetus anubis, which the scientists named in part after Anubis, the Egyptian god associated with death.☠️🐋 pic.twitter.com/7wcl8IJXvH

— University of Michigan Museum of Natural History (@UMMNH) September 3, 2021

Krása evoluce

Zvíře totiž bylo plaché a jakmile ho něco vyrušilo, běželo se schovat do mělkých vod. A trávilo tam postupně víc a víc času… až se na souš přestalo vracet úplně. Pak začala čarovat evoluce a tělo se novému životnímu stylu čím dál víc přizpůsobovalo. Vědci teď v egyptské Západní poušti objevili ostatky čtyřnohého tvora, o němž zjistili, že je právě jedním z těchto vývojových článků.

Phiomicetus anubis dostal jméno podle egyptského boha s šakalí hlavou. Jeho podobu sestavili díky částečně dochované kostře staré neuvěřitelných 43 milionů let. Měřil zhruba tři metry a vážit mohl okolo 600 kilogramů. Jeho čelisti skutečně tak trochu připomínaly šakala, přestože jisté delfíní nebo velrybí rysy už měl také. Jeho tělo ale daleko víc než tvora adaptovaného k životu v oceánu připomínalo suchozemské zvíře; měl ocas a čtyři dlouhé nohy zakončené ploutvičkami.

Chováním připomínal velrybí zabijáky

„Ukázalo se, že jde o nejstaršího z předků velryb známých z Afriky,“ uvedl autor výzkumu Abdullah Gohar. „Phiomicetus ukazuje, že se tito velrybí předci už tehdy lišili jak anatomicky, tak tím, jak si sháněli potravu, a to mnohem více, než jsme dosud tušili; byli to podle všeho dravci, dost možná něco jako dnešní kosatky.“ Gohar rovněž věří, že tento jedinec byl pro většinu zvířat z jeho okolí vysoce nebezpečný, čímž předkládá další důvod, který ho přiměl k pojmenování po egyptském Bohu smrti Anubisovi.

Vzrušující objev Gohara a jeho kolegy navnadil. Věří, že má smysl v Egyptě pátrat dál; každý takový nález je přitom posouvá v chápání nejen velrybí evoluce, ale i dávno ztracených ekosystémů.