Zabil až 400 lidí a 20krát se pokusil o sebevraždu. Zdravotní bratr nesnášel pohled na oživování

Smrt je pro většinu lidí něco děsivého, s čím se zblízka setkávají jen velmi zřídka a pokaždé je tato zkušenost traumatická. Charlese Cullena ale doprovázela životem na každém kroku. Narodil se roku 1960 a postupně mu tragicky zemřeli oba rodiče a dva sourozenci. Svoje dětství vrah později popsal jako mizerné. Navíc vyšlo najevo, že ho otec jako maličkého chlapce několikrát znásilnil. Není divu, že se Cullen už v devíti letech pokusil o sebevraždu – vypil chemikálie ze sady malého chemika. A to byl teprve první z jeho celkem dvaceti marných pokusů vzít si život. Nakonec ale zvolil ještě o něco zhoubnější způsob, jak se vypořádat se svým traumatem…

16 let vraždění

Začátek jeho dospělého života přitom nebyl nijak neobvyklý. Do školy pro zdravotní sestry a bratry v New Jersey se Cullen zapsal krátce poté, co ho v roce 1984 z neznámých zdravotních důvodů propustili od námořnictva. Dotáhl to tehdy až na prezidenta třídy. Po promoci bez problémů sehnal práci, oženil se a brzy se stal i dvojnásobným otcem. Jeho žena ale v roce 1993 zažádala o rozvod a rovnou i o soudní zákaz přibližování. Důvodem bylo Cullenovo děsivé chování. Pil, začal být násilnický a týral jejich domácí zvířata. Nikdo netušil, že v té době už má na svědomí i několik vražd.

Poprvé totiž zabíjel už v roce 1988 v nemocnici svatého Barnabáše, když pacienta s alergickou reakcí úmyslně předávkoval intravenózně podanými léky. Téhle metody – podání léků injekcí do kapačky nic netušícího pacienta – se držel až do chvíle, kdy ho konečně zatkli. Vraždy mu ale procházely dlouhých 16 let.

Jen ve Svatém Barnabáši podle všeho zabil minimálně 11 lidí. Skončil tam, jakmile to vypadalo, že by nemocnice mohla začít jedno podezřelé úmrtí pacienta s AIDS vyšetřovat. A tenhle systém se mu velmi vyplatil. Nemocnice si totiž kvůli v USA zavedenému systému nemohly předávat informace, a když odešel při prvním náznaku problémů, v dalším zaměstnání si nikdo nemohl dát souvislosti dohromady. Cullen navíc nepoužíval jen jedinou smrtící látku, ale střídal a kombinoval různé způsoby. Například podával lidem látky ovlivňující srdce a srdeční rytmus či tlak, léky na uvolnění svalstva, nebo třeba i inzulín. Taky experimentoval i s dávkováním a mnohdy se i vracel svou oběť „dorazit“, ať už vyšší dávkou, či jiným lékem.

Byly ale i chvíle, kdy unikl jen těsně. Například, když se pacientka v konečném stadiu rakoviny svěřila příbuzným, že jí podivně se chovající zdravotní bratr píchl infuzí nějakou neznámou látku. Nemocnice ale její smrt přesto přičetla rakovině a podobný scénář se bohužel opakoval poměrně často v nemocnicích napříč New Jersey.

Za mříže mu pomohli kolegové

Nakonec získal takové sebevědomí, že si přestal dávat pozor a tehdy se smyčka přece jen začala utahovat. Všechno začalo v nemocnici svatého Lukáše v roce 2002. Jedna ze sester si v koši všimla vyhozených ampulek od léků, které by se za normálních okolností měly likvidovat s nemocničním odpadem. Následně zjistila, že je tam zahodil právě Cullen. Z nemocnice ho kvůli krádežím léčiv vyhodili. Sedm z jeho spolupracovníků tehdy navíc navštívilo policejní stanici a svěřili se s obavami, že Cullen zabil minimálně sedm pacientů. Vyšetřovatelé ale Cullenovu minulost neprověřili a po pár měsících případ uzavřeli kvůli nedostatku důkazů.

V roce 2003 Cullen v nemocnici v Sommersetu udělal osudovou chybu. Díky technickému pokroku tamní počítačový systém ukázal, že si vyhledával složky pacientů, k nimž nebyl přiřazen, a bral pro ně z počítači zabezpečených skříněk nepředepsané léky. Nemocnice dostala i varování toxikologa, že pacienty zemřelé z údajně přirozených příčin pravděpodobně někdo zabil. Nemocnice ale z nějakého důvodu odkládala kontaktování policie celé měsíce a Cullen dál zabíjel, dokud ho konečně z nemocnice nevyhodili.

Jedenáctkrát doživotí

Detektivům se nakonec povedlo získat dostatek důkazů, a dokonce nahrát i přiznání díky jedné ze sester, které v sommersetské nemocnici pracovaly. Amy Loughrenová se s Cullenem od začátku přátelila a díky tomu jí důvěřoval. Když ho policisté konečně zatkli, přiznal se – výměnou za to, že se vyhne trestu smrti – ke 40 vraždám. Jen 29 z nich ale vyšetřovatelé dokázali potvrdit. Na druhou stranu jsou ale stále přesvědčení, že počet Cullenem zavražděných lidí je mnohem, mnohem vyšší a teoreticky by mohl sahat až ke čtyřem stovkám. Nikdo ale už tyto oběti nedokáže dohledat, neboť jejich úmrtí nemocnice vyhodnotily jako přirozená.

Jako motiv Cullen uvedl touhu zbavit lidi utrpení a dopřát jim důstojnější konec, než jaký by je v nemocnici čekal. Údajně nenáviděl být svědkem jakýchkoli pokusů o oživení. Tvrdil, že jeho oběti byly všechny už na prahu smrti i bez jeho přičinění, to ale prokazatelně nebyla vždy pravda. Na lavici obžalovaných se odmítal dívat do očí příbuzným lidí, které sprovodil ze světa, a mnohdy předstíral, že spí. Soudce mu za 29 vražd uložil jedenáctkrát doživotí. Z věznice tak už nikdy nevyjde. Jeho příběh v roce 2022 zadaptoval film Dobrá sestra.

Zdroj: Crime and Investigation