7 záhad, které odolávají vědcům i zdravému rozumu. Znáte je všechny?

1) Křišťálové lebky

Křišťálové lebky fascinují odborníky a širokou veřejnost již více než 120 let, přesto dosud nejsme schopni zjistit, kdo je jejich autorem. Z celkového počtu 16 známých lebek vynikají čtyři, které mají velikost lidské hlavy (ostatní jsou menší). Nejznámější je příběh lebky údajně objevené dobrodruhem F. A. Mitchellem-Hedgesem (1882–1959) v Belize. Hedges tvrdil, že lebka je stará 3 600 let a staří Mayové ji prý používali při svých obřadech. Svému majiteli měla zajistit dlouhověkost (Hedgesova žena se dožila 100 let), rodina ji ale nikdy neposkytla vědcům k probádání.

Ostatní tři „velké“ křišťálové lebky vlastní muzea v Paříži, Londýně a Washingtonu, přesto se toho o jejich skutečném původu o moc víc neví. Dvanáct menších lebek je v soukromých rukou a bylo dáváno do spojitosti s koncem světa „naplánovaným“ podle mayského kalendáře na 21. 12. 2012. Pokud by se tyto lebky spojily ještě s jednou další do jakéhosi geometrického znaku, mělo to konec světa odvrátit. O původu lebek koluje množství obskurních teorií. Podle některých jde o pozůstatek bájné Atlantidy, podle jiné zase pocházejí z Marsu… V každém případě posloužily Stevenu Spielbergovi jako námět pro už čtvrtý díl série o Indiana Jonesovi.

2) Voynichův rukopis

Pokud nemáte zrovna co dělat a baví vás šifry, můžete se pustit do luštění zřejmě nejzáhadnější knihy světa, takzvaného Voynichova rukopisu. Knihu neznámého autora psanou tajným jazykem datuje radiokarbonová metoda do let 1404–1438 a v současné době ji vlastní americká Yaelova univerzita. Prolistovat si ji můžete v její knihovně.

Když v roce 1912 narazil polsko-litevský sběratel a lovec artefaktů Wilfrid Voynich v jednom italském klášteře na zvláštní text psaný neznámým jazykem, netušil, kolika lidem tím zamotá hlavu. Kniha psaná na pergamenu má 240 stran (původně jich bylo asi 272) a její součástí jsou stovky ilustrací včetně vyobrazení rostlin (často dost podivných), nymf koupajících se ve vanách spojených potrubím, astronomických symbolů, nákresů a map.

Autorství Voynichova rukopisu se přičítá kdekomu. Měl jím být Leonardo da Vinci, anglický teolog Roger Bacon, důvěrník Lucemburků Angelo z Florencie, případně měl text vzniknout v pozdním středověku v Asii. Pokud jde o jazyk dokumentu, mluví se o aztéčtině (nahuatl), vizuálně zakódované hebrejštině, případně mandžuštině. Do objasňování záhadného artefaktu, který vlastnil i císař Rudolf II., výrazně promluvili také Češi, konkrétně amatérská badatelka Irena Hanzíková z Nové Paky uvádí, že přeložila už třetinu Voynichova rukopisu. Podle ní jde o osobní poznámky moravského šlechtice a tridentského biskupa Jiřího III. z Lichtenštejna (1383–1419) psané staročeštinou. Text má být šifrován po částech a šifra se neustále mění.

3) Obrazce na planině Nazca

Pouštní oblast u pobřeží Tichého oceánu v severním Peru bude už navždy proslavená svými zvláštními obřími obrazci. Jsou umístěny v blízkosti chrámového komplexu Cahuachi, ceremoniálního centra kultury Nazca, která zde sídlila prvních pět století našeho letopočtu. Původní obyvatelé planiny vyryli do země mezi lety 200 př. n. l. a 500 n. l. přes 300 obrazců znázorňujících zvířata, květiny, stromy a geometrické tvary.

Záhadou přitom není ani tak to, jak byly tyto obrazce vytvořeny, ale jejich neuvěřitelná geometrická přesnost, přesun velkých překážek při jejich vytváření a skutečnost, že je lze vidět teprve z výšky 150 metrů nad zemí. Účel obřích obrazců zůstává tajemstvím. Záhadolog Erich von Däniken měl o jejich původu jasno – obrazce označil za navigační značky a přistávací plochy mimozemšťanů. Spekuluje se ale také o obřím kalendáři nebo složité zavlažovací soustavě, jejíž stavbu indiáni pozorovali a koordinovali z primitivních horkovzdušných balonů…

4) Květ života

Většina zpráv a symbolů se vztahuje jen k jednomu konkrétnímu místu. Existuje však jeden symbol, který se vyskytuje napříč kulturami, náboženstvími i místy. Jde o Květ života – ezoterický symbol nalezený na starověkých posvátných objektech, v symbolech gotických katedrál, ve vitrážích, v místech uctívání bohů a v kořenech mnoha náboženských učení. Hnutí Nový věk (New Age) přišlo s hypotézou, že Květ života, který se skládá ze třinácti protínajících se kruhů stejných velikostí, obsahuje zásadní informace o povaze prostoru a času. Jedním z těch, kteří tajemství Květu života vyřešili, byl údajně Leonardo da Vinci, který se jím údajně inspiroval při práci na kresbě Vitruviánského muže.

5) Brána pumy

Další tajemné poselství leží v jihoamerických Andách poblíž bolivijského města Tíwanaku. Bránu pumy neboli Pumapunku tvoří kamenné bloky, které vypadají jako obří rozházené stavební kostky. Jejich velikost a hmotnost se liší, ale jedno je spojuje: prvotřídní kamenická práce, díky níž jsou geometricky dokonalé. Všechny bloky leží na desce z dioritu, která sama váží více než 460 tun. Některé kvádry nesou stopy po použití mechanizace.

Odborníci se o tyto kameny zajímají už stovky let (jako první se o nich zmiňují v 16. století španělští conquistadoři), ale stále není jasné, kdo a kdy Bránu pumy vytvořil. Německý badatel Arthur Posnansky se domníval, že může být stará až 15 tisíc let. V této oblasti žilo několik indiánských etnik, z nichž nejvíc nadějí archeologové vkládají do Ajmarů, kteří zde žijí dodnes. Jenže nejstarší stopy jejich kultury jsou staré jen 800 let (podle některých odhadů možná 5 000 let). Mohli oni nebo jejich předkové s dokonalou přesností vybudovat obří Pumapunku? A pokud ne, kdo tedy?

6) Jeskynní malby

Nejslavnější jeskynní malby se nacházejí ve francouzském jeskynním systému Lascaux. V tamních hlubokých jeskyních je 150 maleb a kolem patnácti tisíc rytin, přičemž někteří vědci jsou přesvědčeni, že tyto obrazy svědčí o kontaktu mezi prehistorickými lidmi a mimozemskou civilizací. Zobrazují stvoření s hvězdami místo očí a nad malbou býka je vyvedeno souhvězdí Plejád, odkud podle mnoha mýtů kdysi přišly bytosti z vesmíru.

Podobně jsou na tom i další archeologické lokality. Známá je jeskyně Creswell Crags ve Velké Británii, v nichž staří lovci zanechali své malby před více než 13 000 lety, nebo brazilská jeskyně Caverna de Pedro Pintada. Nejvíc otázek však vyvolává Chauvetova jeskyně ve Francii. Vědci zjistili, že malby v ní jsou asi 35 tisíc let staré, mnohem starší než v ostatních jeskyních, které jsou poblíž. A některé malby jsou velmi zvláštní. Jde o vyobrazení hybridů člověka a zvířete, otisků dlaní s chybějícími prsty a obrazy bizarních neznámých stvoření. Je možné, že tyto nálezy podporují teorii, že naši předkové komunikovali s mimozemskou rasou?

7) Terakotová armáda

Tato armáda soch zpodobňujících čínské vojáky je známá jako osmý div světa a její původ je zdánlivě prostý. Byla součástí obřího mauzolea, které si na ploše 50 kilometrů čtverečních nechal zbudovat čínský císař Čchin Šchuang-ti (vládl v letech 247–241 př. n. l.). Problém je, že podle odborníků muselo na stavbě armády a mauzolea pracovat po dobu 40 let přes 700 000 lidí a to je i přes moc a velikost tehdejší Číny hodně velká zátěž. Je proto možné, že další studium Terakotové armády ukáže, že starověké kultury měly znalosti a technologie mnohem vyspělejší, než jsme si dříve mysleli.

Zdroj: The Line-Up / National Geographic