Britští Commandos byli noční můrou nacistů. V klíčové misi je dokonale převálcovali

Od okamžiku, kdy Německo v roce 1939 započalo druhou světovou válku, bylo nezastavitelné. Mezi první úspěchy bezpochyby patřila invaze do Norska v dubnu následujícího roku. Ačkoliv Británie do války s velkou hrdostí vstoupila, v raných letech konfliktu utrpěla jednu ponižující porážku za druhou.

Specialisté Commandos

Britský premiér Winston Churchill hledal účinná řešení, kterými by mohl průběh války co nejdříve zvrátit ve svůj prospěch. Času už zkrátka příliš nezbývalo. Karta byla tentokrát vsazena na speciální jednotky Commandos, tedy univerzální skupiny schopné nasazení v Evropě, Středomoří, a dokonce na Blízkém východě. Zatímco běžná armáda bojovala známými a konvenčními způsoby, školení příslušníků Commandos se zaměřilo na mnohem specifičtější činnosti. Řeč je o sabotáži, propagandě a získávání cenných informací. Mezi osnovami nechyběla manipulace s výbušninami a speciálními zbraněmi, horolezectví, noční přesuny, lodní dovednosti a třeba plavání.

Jednotky Commandos byly vyškoleny ve Skotsku, přičemž jedno z prvních nasazení připadlo na operaci Claymore, což byl krycí název pro útok na norské Lofoty. O důležitosti celé akce nebylo pochyb. Norské hospodářství stavělo na rybolovu a výrobě rybího oleje, což byly pro Německo nesmírně cenné válečné komodity. Norské bohatství živilo stále hladovou německou armádu a hlavně bylo užíváno k výrobě glycerinu. A právě souostroví Lofoty, ležící asi 100 kilometrů od severního polárního kruhu, produkovalo zhruba polovinu celkových zásob země.

Čtěte také: Zásadní bitva druhé světové války měla být koncem Američanů. Ti ale připravili ďábelskou lest

Operace začíná

Akce začala brzy ráno 4. března roku 1941. Flotila britských křižníků vylodila na norském pobřeží ostrova Svolvær, Stamsund, Henningsvær a Brettesnes kolem 500 britských příslušníků Commandos, 50 ženistů a přibližně stejný počet norských námořníků. Během útoku bylo potopeno 8 německých lodí a norský parník Mira, který výzev k zastavení nedbal. Až později kapitán plavidla vysvětlil, že byl k sebevražedné plavbě donucen ústím pistole německého důstojníka. Operace Claymore dopadla víc než dobře. Německou posádku bleskové vylodění vyloženě překvapilo. Útočníci zničili důležité továrny, tankery naplněné olejem a glycerinem včetně 18 tisíc tun čerstvých dodávek. Částečnému zničení neunikla ani tamní elektrárna.

Pomatený důstojník

Kromě materiální škody prořídla nepřipravená německá posádka, z níž kolem 300 mužů padlo do zajetí. A mimo vězňů se na lodní paluby přesunulo několik stovek odhodlaných Norů, kteří se chtěli k válečnému úsilí Británie připojit. Na stranu druhou asi příliš na vybranou neměli, neboť mohli očekávat německé represálie. Naopak britští útočníci neutrpěli ani jednu ztrátu. Čisté skóre ovšem zhatil jeden z důstojníků, když se při neopatrné manipulaci vlastním revolverem postřelil do nohy.

Tak hladký průběh operace snad ani největší optimista neočekával. Počasí totiž od samého počátku akci nepřálo a třídenní plavba se viditelně podepsala na vitalitě posádky. Ani přesun nezůstal bez povšimnutí okupantů. Asi 24 hodin před vyloděním spatřila německá letadla britská plavidla, o čemž všímaví piloti podali zprávu na svá velitelství. Německá posádka ale na varování (naštěstí) nereagovala. Světla na pobřeží tedy zůstala rozsvícena, což blížícím se Commandos poskytlo nevídaný orientační komfort. A dokonce i někteří místní obyvatelé považovali útok za německé cvičení.

Šifrovací stroj Enigma

Již brzy se ukázalo, že jedním z největších úspěchů operace Claymore bylo ukořistění sady rotorů a kódových knih pro německý šifrovací stroj Enigma. Kořist byla předána odborníkům v Bletchley Parku, kteří ji později využili k prolomení německých komunikačních kódů. A jak již z historie dobře víme, právě čtení německých zpráv a rádiových přenosů poskytlo po zbytek druhé světové války spojeneckým armádám obrovskou strategickou výhodu.

Čtěte také: 1 000 zničených tanků a přes 10 000 mrtvých. Velkolepá bitva o Afriku ukázala vychytralost Rommelova protivníka

Úspěch operace Claymore také prokázal, že jednotky Commandos jsou v bitvě velmi účinné. Ostatně brzy nato se staly nedílnou součástí britské armády a hrály významnou roli při porážce Německa. V samém prvopočátku se ovšem slibná budoucnost Commandos vůbec nerýsovala. Některým se například nepozdávalo samotné vedení boje, které odpůrci považovali za „nedžentlmanské“.

Vychytralý plán

Úspěch operace Claymore stál za zrodem podobné akce zvané Archery, která se uskutečnila již 27. prosince 1941. Vylodění bylo naplánováno na původním místě v naději, že Němci nebudou očekávat tak brzký útok na stejném území. Původní plány počítaly s obsazením města Trondheim. Oblast byla ale dobře opevněna, a tak se prvotní rozkazy poupravily. Operace Archery nakonec zamířila na oblast kolem města Måløy.

Cíl útoku byl ale v tomto případě o něco důmyslnější. Mimo zničení německých pozic, radiostanic a továren chtěla Británie nacistického vůdce přinutit, aby do Norska vyslal další vojska. Nové německé posily by tak logicky chyběly někde jinde. Úmyslem vychytralého nápadu bylo zejména oslabení východní a evropské fronty.

Operace Archery

Přípravný plán akce hovořil o přibližně 150 Němcích a jediném tanku. Trošku se ale pozapomnělo na pěchotní vojsko Gebirgsjäger, jehož členové trávili vánoční svátky právě ve městě Måløy. I přes nepříznivé počasí se Commandos na norském pobřeží 27. prosince 1941 vylodili. Příslušníci byli rozděleni do pěti skupin. První přistála na Holleviku, aby zničila německou základnu, druhá na jihu od Måløy, kde byly cílem tamní kasárny. Zatímco třetí parta vpadla rovnou do města, zbývající 4. a 5. seskupení torpédoborec HMS Oribi transportoval dál na sever.

Mohlo by vás zajímat: Číňané odráželi drtivou přesilu i československými kulomety. Napínavá bitva je dnes legendární

Boj skončil již po pár hodinách, neboť většina německých vojáků hodovala nad chutnou snídaní. Na tuhý odpor ale Commandos narazili právě v Måløy. Vojáci postupovali pomalu, dům od domu, ulici po ulici. Němci ale výrazné přesile podlehli a demoliční jednotky ženistů strategické cíle úspěšně zničily. Potopena byla i necelá desítka lodí spolu s 15 tisíci tunami čerstvých zásob.

Odpočívající wehrmacht

Během operace Archery útočníci ztratili 70 mužů, z nichž bylo 17 velitelů. Německá strana prořídla o 150 vojáků, zatímco dalších 98 padlo do válečného zajetí. A co víc, druhá blesková akce přesvědčila Adolfa Hitlera k přesunutí 30 tisíců vojáků do Norska. Paranoidní německý vůdce také nařídil posílení pobřežní a vnitrozemské obrany, neboť předvídal další napadení severního Norska s cílem vyvinout tlak na Švédsko a Finsko.

V posledních měsících druhé světové války bylo na území Norska a Dánska trvale rozmístěno asi 600 tisíc vojáků wehrmachtu. Tato statisícová vojska tak nebylo možné později nasadit na východní ani západní frontě, kde byla tolik potřeba. Operace jako Claymore a Archery tedy dosáhly svých cílů tím, že svým psychologickým působením dokázaly udržet velkou německou sílu v samém ústraní mimo zuřící válku a přední linie. Tyto a podobné akce nakonec dovedly spojenecké armády ke snazšímu vítězství a porážce nacistického agresora.

Zdroj: Royal Marines History